Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
A zbyde po tobě
A zbyde po tobě
papírová krabice v kanceláři,
kolečko na tácku a další ve jménech na diáři.
Zůstane po tobě ticho v soudní síni
a tašky s nákupem v předsíni.
A zbyde po tobě auto bez otáček,
nezaplacené složenky
a mokrý zubní kartáček.
A zbyde po tobě hřeben plnej vlasů,
10 razítek v pasu.
Vstupenky na ples,
nevyvenčený pes,
skoba na tričku
a tričko na skobě
zbyde po tobě.
Světlo na chodbě
a kytka na hrobě,
na podlaze mobil s pěti nepřijatými,
notes s mými několika rými.
A zbyde po tobě pár hesel v prohlížeči,
na čele spánek
a na těle ruka něčí.
A zbyde po tobě krabice
od banánů,
vyrostli možná v Africe
a ty jsi někde v pánu.
A zbyde po tobě krabka a stará babka
v košíku s pár hříbkama.
A zbyde po tobě sladký úsměv a slaná slza,
vzpomínka v něčí mysli
dveřmi zavrzá
a pak už vůbec nic
a když ti oči zvlhnou,
jak pocit tvého citu,
potkáš sám sebe...
A zbyde po tobě
papírová krabice od banánů na chodbě v práci.
A zbyde po tobě
báseň o tobě ve třetí osobě.
A zbyde po tobě
pár písní, co na kytaru zahraješ jen ty.
A zbudou po tobě
závěsy po babičce.
A zbyde po tobě
rozkrájená cibule pro oči k pláči.
A zbyde po tobě
nedojedená snídaně.
A zbyde po tobě
motiv k zaplnění srdcí.
A zbyde po tobě
elegantní jasný a stručný skok.
A zbyde po tobě
dech na zrcátku.
A zbyde po tobě
seznam, co je třeba udělat.
A zbyde po tobě
pes, kterého nikdo nestihl vyvenčit.
A zbyde po tobě
kytara s rozladěnými strunami.
A zbyde po tobě
vzpomínka na tsunami.
..sbírka pivních tácků,
..nevypletený záhon,
..25 košil k vyžehlení,
..dcera, která vyroste do její krásy,
..nedopité víno v lednici,
..skica obrazu hledajícím barvy.
A zbyde po tobě
kolaps na D1,
..schránka plná složenek,
..auto v garáži,
..pár kamarádů z dětství
a 14523 svatých obrázků,
..mobilní telefon s třemi nepřijatými,
..matka na invalidním vozíku,
..rozladěný klavír a průkaz do strany.
A zbyde po tobě
čas, který si chtěla mít sama pro sebe,
..nedopité pivo v pokoji,
..špinavé spodní prádlo,
..propadlá vstupenka do Národního divadla,
..nedokončený telefonát
a telefon s prasklým displejem.
A zbyde po tobě
neotevřená bonboniéra k 70.
..pár zvadlých kytek na Olšanech,
..jedna stará berle
a na oči brejle asi patery.
A zbyde po tobě
dopis na rozloučenou
jako poslední báseň
a jedna nedopsaná báseň..
A zbyde po tobě
tělo bezvládné,
..míč před brankou,
..kostel bez oltáře,
..vyzutá bota na letní dálnici,
..pár fotek do alba,
..zkušebna s doznívajícím tichem.
A zbyde po tobě
parte na nástěnce, kde jsi bydlel 40let,
..byt plnej věcí,
..nedokoukanej film,
..záložka v knize Raymonda Carvera.
A zbyde po tobě
jedna volná IP adresa,
hrnek s lógrem bez cukru.
A zbyde po tobě POCIT
tvého citu.
Až
Vyrazila vyrážka,
hrubá jako podrážka,
na pouť po mém jemném těle,
snad asi až do prdele!
Dezert
Dezert mi dezertoval z talíře,
ve školní menze se k tvým nohám schoval.
Byl spoře oděn v papíře,
nezbedným loktem ze stolu emigroval.
Co sladké bylo, náhle zhořklo,
však na chvíli jen-bohudík
a to jen než mi došlo,
že podáváš mi kapesník.
Hned jsem jím otřel tvoji botu
pak punč pln punče kam k tobě dopadl
a zbytek z čela mého potu,
já dalším ročníkem tobě propadl.
Elektrickej
Tlučte mě do hlavy - jsem elektrickej.
Jsem elektrickej průvodčí.
Tlučte mě , slovy kamenujte ,
já každou chvíli odbočím.
Tak jako vagon někam do neznáma ,
na kolejích , co nemaj směr.
V kupé přibyla jedna dáma ,
prý jede někam do Tater.
A každý v rukách svoje karty svírá ,
rozdal je osud náhodou.
Vypadls ven ,v podlaze byla díra
a teď jsi někde pod vodou.
Potápěč kyslík nabízí ti
a ty si koupíš jeho dům.
Jen s vlky dá se slušně víti
na měsíc ,co nezasvítí dnům.
Už jsi zas v suchu ,nebo na suchu
a na nádraží v baru postáváš.
Koutky ti cukaj od nosu k uchu
a já se zas ptám ,co si dáš ?
Někdy jsem barman ,na tom nezáleží.
Nalévám míru - přemíru.
Domů se dostaneš lehkej ,však s těží ,
v tom zapomeneš na víru.
Tluč si mě do hlavy - jsem elektrickej ,
jsem elektrickej průvodčí.
Štípám tvou jízdenku ,co osud lidskej ,
než jinej štípne ti jí a navždy s tebou zatočí....
Chuť
Chci dělat nač mám chuť,
chci teplotou jak rtuť
stoupat i klesat,
jak mouka chci se přesát,
chci cítit slunce žluť,
chci dělat nač mám chuť.
Ústa
Nemaž mi med kolem úst,
nejsem medvěd.
To radši udělám si půst
a bude mi zas devět.
Bude mi devět,
tak jako tenkrát,
tak už mě prosím
svými ústy netrap.
Nádobí
Nejspíš tu nespíš a přepadáváš
přes borty kuchyně někam do někam
a já chci, chci
asi tak umejt nádobí,
to tě nerozzlobí - kuchyň vyzdobí.
Nejhorší jsou velký hrnce,
nemají konce,
spálená láska,
prstoklad kávových lžiček.
Na zdraví!
Na všechny projevy lásky,
na šťastné mise,
které někdy trvají dlouho,
jako cesta na Mars,
ale jednou dolétnou
maje cíl: směr tvého stínu.
Telefon vibruje tvé chápavé hmmmm
hmmmm
hmmmm...
Tak na všechny vibrace
v nás.
Láska je zemětřesení,
rozklepané ruce vědomí strachu,
svědomí starostlivosti.
Na všechny šťastné mise,
erupce na srdci,
líbání a kolíbání,
nevyjádřené doteky,
slova, která shoří jek meteority
v tvé atmosféře.
Na zdraví!
Nota
Den kreslí se jak v lince nota,
kterou teď můžeš poslouchat.
Hudba, narozdíl od života
se dá i dále hrát a hrát.
Zrak
Proč jsem zrovna já já?
proč nejsem já ty?
proč nejsi ty já?
proč on není ty?
proč ona není já?
proč ona není on?
a k čemu je tu shon?
Aby se život dělil
na miliardy dalších?
Před tím i pak?
Čeho? Cože ? Pocem! Kdo sem?
Nevím na tohle nemám zrak.
