Čiverný Jan Maxmilián

Malebná krajina zalitá sluncem raní jinovatka neklouže. Třicet dva zatáček kolem Karlštejna jedu cestou z Loděnice. Kraj vyzívající k harmonické sepjatosti silnice s přírodou, navrženou surrealistickým architektem nového věku. Závodní dráha kopíruje cestu a svým profilem svádí k harmonické jízdě daleko za hranicí slušného chování. Jsem pohlcen zvukem…

Opojná vůně Z kalichu smrti Vodouch je nacpaná Tak se drž. Před chvílí divnej Koukáš se dlouze Možná přeháním Tak už kuř. Počal jsi dobře každej Tě hltá, Když si v dýmu lahodíš. Za chvilku dáš si Dalšího páva Pouta strachu odhodíš. Opojná vůně Z kalichu smrti Míval jsi z ní kdysi strach, Začal si hulit –…

Parkem loukou přes Cibulky dva lišáci šlapou sněhem vrátili se čerstvě z vojny trávu hulej jedním dechem. Hlava plná ideálů sem-tam ucpou nějakou škvírku dohodli se na Petříně že vydají první sbírku. A tak plyne vody proud každý rok se něco děje někdy leze po zdi brouk jindy v lůně dítě zeje. Co však pořád zůstalo jim ač je to dnes k nevíře optimizmu plná…

U hřbitova co plot není na zastávce stojí pes z křížů dolů se jen smějí tramvají když jede kněz. Popínavý břečťan dusí všechny stromy v okolí hřbitovem jak průvod husí postavy se batolí. V koruně se havran chechtá den se brzy přehoupne u plotu si holka nechá dokud věnec neloupne. Tramvaj stojí - kněz jde dál průvod se stáčí ke kapli tomu se i havran…

Šustěj suchý igelitky na konečný v tunelu domů z práce pospíchají marně lapaj po dechu. Ohromnou však silou vane vítr dneska tak ho nech tak to chodí každý večer na konečný v Letňanech.

Dá se pít a jedem dál dnešní noc je pořád mladá. Ráno brečí kdo se smál v koupelně je holka nahá. Tenhle mejdan jak se zdá nezažila dlouho Praha. Kdo mi mozek z hlavy vzal toho dneska bolí hlava.

Co moudí zrovna schovává. Recitace střídá hudba štoudev - vantroky děda pořád tančí a chce se taky projevit.

Černý pivo zdá se chutná holkám spíše bez prsou, může za to stará pravda po černým prej vyrostou.

Na blátě Petřína stavíme kulisy prvního je zima Rudo koukej. Hodí se peřina, samovar jak kdysi na šňůře obvykle prádlo visí. Básňový dýchánek za zvuku slejváku deštníky nad hlavou pole květin. Koukáme na davy těch zmrzlých chudáků krčí se pod stromy alespoň zatím. Po kůži z básniček čůrky tečou vnímavý se snaží postavit hráz. Mokrý jak myšičky domů si…

Po ránu v zrcadle zahlídl jsem Sabinku lehce se usmála na sebe koukla. Už chodí do školy schovává si rtěnku kterou přede mnou pomalu spolkla. Jak rychle země vlastně se točí nakonec ukáže bezcenná rtěnka. Koukám do zrcadla srdce mi buší jak rychle vyrostla moje Sabinka.

Opuštěná hnízda v korunách stromů a listy na větvích víc chtějí než jsou. Jaro si představit nesmát se tomu že venku chumelí touhle dobou. Dřívávějc taky slunce víc svítilo a tráva voněla na zemi ráj. Po cestě ze školy komu se líbilo s mávátkem v ruce oslavil máj.

Slunce se usmívá jako měsíček na hnoji a jeho paprsky neúprosně zahánějí vše živé do konejšivého stínu. V pravé poledne, odkud si je slyšet nasládlou melodii foukací harmoniky a nad asfaltkou se tetelí vzduch jako vlny oceánu. Je klid – i sebemenší pohyb je k smrti namáhavej úkon, jenž s chutí necháš na odpoledne, kdy slunce vleze do hory a kočky začnou s…

Když mrtvé vagóny jen zejí prázdnotou poznáme opravdu jak hodně stárnem. Kdo chodil do školy ten je dnes za vodou pracovní čety už vylejzaj z báně. V metru dnes chybí ti hezcí lidé díky nimž přečkat dlouhá jde cesta. Kampak se poděli kde vlastně bydlí na konci léta zaplavěj města.

Co je to za pěkný den léto se už blíží jednadvacátý květen zapomenu stěží. Plný lásky květů růží svátek slaví moje Móňa zapomněl jsem na to totiž plato jahod všechno srovná. A jsme zpátky na začátku první rande u vody místo kytky přinesl jsem tenkrát Móňe jahody.

U dálnice vprostřed města malý ostrov naděje. Traky přitom jezdí kolem sem tam brzdí zběsile. Zatáčka se utahuje a pak dělá kolečko. Na všechny se z křoví směje i stanový městečko. Předzahrádku z prken stloukaj drobky dávaj zvířatům. Na dálnici se furt koukaj jak lidi jezděj na chatu.

Párkrát jsem na svatbě vlastně už byl a tak si říkám proč bych se nenapil. Michala svatební a Soni košile muzika vyhrávat bude jim vesele. Když bývá zvykem na svatbě přát svatební hosté začnou se prát. A něčí dědeček v nastalé panice k přípitku vyzívá v rukou dvě sklenice. Kouzelník rozdává humoru dávku rozpoutal nechtěně dortovou válku. …

FILIP Chroupání dřeva chutná dost. Chutná víc, než psovi kost. Někdo na něj má i zlost za to, že mu chutná moc.

JEŠTĚRKA Raněná ještěrka, ztratila ocásek. Byla to jen chvilka, zbyl jí teď pimpásek. Ještěrka nebrečí a ani nefňuká. Leží tu jen v křeči, krev zvolna odtéká. Prý, ale ještěrku ocásek nebolí. Utíká po štěrku, neuhne soukolí.

STAŘENKA V SADECH Múza třicátejch let prolétla mi hlavou. Kdysi to býval květ, však i lidi stárnou. Nezkrotná síla dala jít přes všechny války dál. A touha ji nechala žít, tak jak si dědoušek přál.

PLAČKY Močí nasycenej vzduch, strhaný obličeje tam. Kdysi jí umřel druh, ona jde – ale kam. I naděje umírá, sice až poslední. Všem jim to pomáhá, když se zas rozední. Spatřit slunce ráno, najít správnou cestu. Snad jim bude dáno, v rámci jejich trestu.

STOP Poustevníci krajnice, jdou prachem do dáli. Nepropadaj panice, že je lidi nevzali. Čekaj na ten pravej stop, co odveze je do nebe. Nebude to jejich hrob, budou štěstím bez sebe.

HAIKU Není pravda, že máš volnost chtít jít, jak pták prožít let. Hlavou když listuješ, snad uznáš, chci sám projít svět.

DÉŠŤ Prší tiše po noci v neónu velkoměsta, kapkám není pomoci, přežije snad jedna ze sta. Stříbrné provázky splétají se v lana. Je to konec otázky, každá bude vdaná. Ženich a nevěsta splývají v louže. Splachují i města, kde kdo se klouže. Po velkém lijáku i kdyby maličko. Ne jako v bijáku, vyjde zas sluníčko.

Pohoda Teplo, večer u krbu sklenka J+B, klid. Na desce vyhrává L. A. Woman je šero, je krásně. Ta pohoda samoty si pohrává s rykem společnosti a dává zapomenout na naše starosti minulého dne.

MALÁ Zhasínající sirka vysílá kouřový signály, snažící se doutnat co nejdéle. Čas ten spasitel duší je však neúprosný a tak mizí ta, co chtěla být. Snaha o vzkříšení je nulová, dýchání z plic do plic už nikdo nezvorá. Chtěla mít to co nebylo jí dáno, s jasnou myslí probouzet se každí ráno a utrhnout alespoň ten svůj dílek světa, jenž protéká nám…

Festival lásky roztanči jak šelmy okolo vlastních os rotují plameny. Soumrak už přikryje hemžící roj podivná hra mění se v boj. Na oko vypadá při letmém pohledu chaos že vyhrává v tomhle tom duelu. Plameny bez viny dohoří snáz letící kameny nedrží hráz.