Autoři / Jirásková Franče Jana

Jirásková Franče Jana

(*1970) Básnířka a prozaička, která se po nepočítaně stěhováních ocitla opět v matičce Praze. Její kariéra knihovnice se, (vzhledem k pěti mateřským dovoleným), vztahuje ppouze ke dvěma místům – Chrudimi a PrazeZbraslavi. Jako autorka se představila v několika sbornících poezie i prózy, samostatně povídkovými knihami ,,Kanička pošmodrchaná", ,,Paranoidní pijavice" a románem ,,Zbláznila ses?"

Web autora ↗

AUTORSKÁ TVORBA

Publikované texty

5 textů

Myslela?

Myslí, že tam seděla jen tak, s loktama opřenýma o stůl a jednou nohou strčenou pod sebou. Jen tak měla dojem, že pořád slyší kroky, tlumený, ale přece rázný. Čekala, kdy se otevřou dveře a někdo vejde. Do kuchyně s linkou polepenou oranžovou tapetou a s dřezem plným nádobí. Někdo, kdo jí otevře oči. Myslela, že tam jenom seděla. Sama v prázdnym bytě. …

Přečíst celé →

Večerní večer

Skloněná nad košem prádla vonícího větrem, zavánějícího sluncem. Rozcuchaná, pocuchaná. Cuchta? Cuchtička? Kuchta kuchtička? Žena. Že ne? ,,Víš, na co jsem si vzpomněla?? Neví. Anebo ví. Neodpoví tak jako tak. Ticho. Večerní večer. Všední. ,,Jaks mi trhával ty krásný baculatý žluťounký šťavnatý hrušky?? Naděje v hlase pohasíná. Ani se na mně nepodíval. …

Přečíst celé →

Kanička pošmodrchaná

Ta oranžová je nějaká polochcíplá. Bude po ní? Nebo ne? A pak? Sněděj ji její kámošky? Vlastně ani není oranžová. Polooranžová. Šmrdolí se věčně v pravym dolnim rohu a divně kouká. Zírá. Úchylně nerybíma očima. Výkřik! Bolest? Utrpení? Rozkoš? Kaničko, co se děje? Bojim se. Bojim, že umřeš. A ty si třebas užíváš. Mám zaklepat na dveře a nesměle se zeptat: …

Přečíst celé →

Plecko

,,To maso chcete na co?? zeptal se řezník. Zuzana hloupě koukala. Na jídlo asi! Debilní otázky! Na kus žvance! Až přijde miláček z práce a zavolá: Zlato, jsem doma!... (Neměla by tolik sledovat americký sitcomy.) Hloupě kouká, myslí si řezník, nemůže se vyžvejknout? Mám jí číst z očí, jestli bude dělat řízky, svíčkovou nebo guláš? ,,Slečinko, my nemáme…

Přečíst celé →

Připadal mi jako dítě

Něčím a myslela sem že mu je smutno že si chce povídat že chce pohladit rozesmát velký utrápený dítě který celej svět zradil který neokusilo nikdy nic z dětských her pozdě večer přestala pouliční lampa vrhat oknem světlo žalovat útočit nemám jí ráda vyrábí stíny a zlý postavy v pokoji kterej není můj pozdě večer sem se odvážila postavit na posteli a…

Přečíst celé →