z Liků Janele
(*1984) Vystudovala pedagogickou fakultu v Olomouci. Pracuje v diagnostickém zařízení pro děti-cizince. Její básně vyšly v několika almanaších knihoven, na literárních serverech, ale i časopisecky v Psím víně. Haluzi, Tvaru a Dnu. Získala několik literárních cen (Literární cena Vladimíra Vokolka 2006, 2007 – 1. místo v kategorii poezie 19-24 let, Literární cena rektora Univerzity Palackého 2007, 2008 aj.). Zaujala na Slam poetry v rámci Colours of Ostrava nebo na Noci básníků v proslulé olomoucké UG osvěžovně – Ponorce.
http://spisovatele.upol.cz/janele-z-liku-vl-jm…
Svátek matek
Snažit se vykopat
svou matku
z hrobu
holýma rukama
a chatrnou silou
vyšetřenou pro sebe
došla jí do té díry ode mě pohlednice
shodly jsme se výjimečně nad ironií
tohoto aktu
a našeho neodvolatelného svazku
"Pořád jsi moje jediná matka
a já jsem tvá jediná dcera,
musíme se s tím smířit!"
zavrčím
je to
jako dostat třídnictví
nejhorší třídy na škole
a brát to jako výzvu
i když to vyčerpává
prosakuje do osobního života
nevděčné řady ironických hlav syčí
a mají vás za snadný terč
bolí ji všechny kosti
padají jí věci z rukou
volám její jméno
své jméno
kdybychom byly v Itálii
nemohla bych mít ze zákona
jméno po žijícím rodiči
chvěji se hrůzou ze tmy
která prosakuje otvory telefonu zpět
zrcadlí se v mé tváři podobou
každý den ji v tom zrcadle potkávám
chci její torzo vzít na záda
jako kdysi v lese
když si na táboře
někdo vyvrtnul kotník
její upadlé bledé končetiny
jako amputáty
uschované v ledu
donést do krypty k šití
má dokonale zmapované bezčasí
svět odkvétání
nepřizná si
co jsem já pojmenovala u sebe
v pátek jsem šla přes přechod
kdyby chtěla žít její matka
měla by ten den narozeniny
jen si vzpomenout
jen tak mimochodem
na bezmoc svého dětství
babička maminka já.
...
Holubi
mezi pampeliškami
na trávníku u školy
slunce nasvítilo
prach
na duhových křídlech
v očích stále
šibenice trámů
z půdy.
...
Nechala
se rozbít na kosti
prošla jednu po druhé
odpověď byla
v poslední
tak to bývá
až když se
zvědavost
a hrozba zklamání
změní
ve smíření
s čímkoliv.
...
Zemřela v zimě
šlo to rychle
asi je to tak lepší
ještě se stihla
pozdravit s vnukem
zbyl po ní mobil
na nočním stolku
vedle prázdného místa
v manželské posteli
on jej stále ještě dobíjí
a zkouší na něj volat
když je mu nejhůř.
...
Zemřela v zimě
šlo to rychle
asi je to tak lepší
ještě se stihla
pozdravit s vnukem
zbyl po ní mobil
na nočním stolku
vedle prázdného místa
v manželské posteli
on jej stále ještě dobíjí
a zkouší na něj volat
když je mu nejhůř.
...
Živote
kterou stranou
tě pověsit
přirazit ke stěně svým tělem
abys celý nakřivo
průvanem a čekáním
neklesals´ k zemi?
někdy již příliš dlouhý
suneš se jen od cíchy k chodbě
na záchod
trháš čas na chvíle
jak papír pod zadkem
a voda v srdci k hlavě stoupá
varem bolesti
Sedíváme teď spolu často
v chladu pokoje
jindy na zemi v koupelně
mezi bílými smítky na koberci
zima sama zalézá do tepla pod postel
jak čerstvo je na bolest a beznaděj
dýcháš mi do zad ledovým dechem
díváš se mou hlavou na strop a já
hledám tam tebou odpovědi
na otázku
"Co bude?"
ale tam je jen ten ostře ohraničený flek
který by tam neměl být
protože nad námi jsou jen schody
ze kterých přece nezatéká
protože nad námi také žijí živí lidé
slyšíme je přeci ráno vstávat
rozeznáváme úryvky hovorů
průrvou v karmě
a světlíku
uvězněni tichem nedohledna
zavřených a zatemněných oken
dýcháme nahlas jak zvířata v kleci
ze které nás na chvíli vysvobodí jen další ráno
a pruhy světla na obzoru
ale v nás již dávno klíčí stejný flek
jako tam nahoře na tom stropě
stejný flek jaký je už dlouho v posteli
jaký se objevuje
ve výšce našeho obličeje
dokonce, i když spíme
postavíme se k oknu
nebo zastřelíme
...
..
.
(Obraze rámu prastarého, kolikrát vytrhli tě z něho, že odprýskaly barvy tvé až po tmu hrobů. A v den slavný znovu pro zraky žárlivé napjal tě rámař starodávný.)
(2013)
Krákoravá báseň
Žijeme životy
o které se nikdo neprosil
jsme násilím vyvrženi a vtaženi do hry
bez návodu
jak se vlastně hraje
chybí zmínka
zda je vůbec možné
dojít do cíle
po většinu života
spíme, jíme a kálíme
občas mezi tím chodíme zamilovaně ruku v ruce
na procházky s knihou i bez ní, kupujeme hadry a eau de toilette
kafe za šede do kelímku s našim jménem a přáníčka k narozeninám s růžovými a bílými bambulkami
studujeme čínštinu, učíme se být asertivní a psát všemi dvaceti
v teniskách s krokodýlem a malých černých z Promode
aby se nám zase lépe kálelo
spokojeně vyprázdněně usínalo
a vešlo se do nás
druhého dne NOVÉ zázračné jídlo
s vylepšenou recepturou a vyváženým poměrem živin
befelu Evropské unie
zkrátka náplň do hlavy a tobogánu střev
občas proběhne upocená soulož, modlení, porod a krev
vlasy, vousy a chlupy
večerní stříhání nehtů dětem po koupeli
svícení s hrnkem kafe u počítače kvůli termínu
vystajlovaná selfíčka
s retro filtry
na které jsme se líčily dvě hodiny
aby vypadala naprosto přirozeně
polknutá voda na dovolené
na kterou jsme celý rok šetřili
vdechnuté
chlupy a peří koček, psů a andulek
blechy, lupy a kvasinky
stále dokola
kromě toho nekonečného koloběhu
(a hrnutím se za prachama
s nedostatkem času pro sebe
a opravdu důležité a kvalitní věci
které nám ale nikdo nezaplatí)
se bojíme
stárnutí a smrti
v rukou poslední řadu iPhonu
krém proti vráskám s Q10, voucher na epilaci třísel a podpaží
a matující korektor
na známky únavy a vady na kráse
ranní sledování povadlých paží
prsou a celulitidy v silonkách v zrcadle výtahu
na cestě do práce
vycpané podprsenky
stahující prádlo
detox na okurkách a cvičební plán
jak vypadat báječně v létě v plavkách i v sedmdesáti
kompresní punčocháče
přechod a viagra
soft porno z Maxima pod postelí ve vyčpělých vztazích
nakonec vystřižené slevy
z letáků supermarketu
do kterého jsme schopni ještě dojít
o francouzských holích
držíme se úpěnlivě života
na lécích s postupným uvolňováním účinné látky
potravinových doplňcích
a barvením vlasů
pak zas lpíme na smrti našich mrtvých
kýčovitý sentiment věnců a různobarevných kalíšků svíček
co pak skrytě hnijou za hřbitovní zdí na kompostu
selanka nad zbytkem těla
bez duše na hrobovém místě
pronajatém jak byt za života
jen bez návštěv a strachu
že nemáme uklizeno
povím ti
je daleko lepší v klidu usnout stranou
kdesi v sypké díře
jen hliněný kopeček jak zmrzlina a na něm tráva
hrob člověka
bez poct
fotografií na kamenině
plevelu a suchého listí ze stromů
krádeží svíček a věnců
rodinných hádek kdo dá na benzín
vláčení vody v konvích
jen vtahující tiché hemžení
pozvolného navracení se do země
vydatná sousta pro stromy a kopřivy
taky žížaly a jejich kosy
čas od času
sprška spodní vody a laškovné šimrání
krtka v zádech
nasrat na to vše pachtění
není co a není kam
život je smrti zaprodán.
(14. 5. 2016)
...
Složila oblečení na hromádku
a sedla si nahá na židli
špatně by se to pralo
takto se to z těla utře
chovance taky
nechávali nahé pobíhat
mezi pavilóny
aby je nemuseli
neustále převlékat
sáhla si za krk
a vyšroubovala
atlas z čepovce
sundala opatrně
z páteře lebku
stejným pohybem
jako se sundává
skleněný lustr v koupelně
při výměně
prasklé žárovky
nařízla kůži na temeni
a stáhla ji jako banán
poté začala strhávat svaly
a šlachy
za chvíli už byla
na samém základu
u jednotlivých kostí obličeje
mrštila lebkou o kachličky
pak ještě jednou ze zlosti
když ji znovu nahmatala
je člověk
bez hlavy člověkem?
nebo jej dělá srdce?
sedí ve tmě koupelny
ataka už nepříjde
nemá se kam vrátit
a kde vylíhnout
mozek jak převařené těstoviny
napité vodou
v koši
za oknem svítí slunce
jaro je odstín
který mé oči
nemohou vidět
prázdno vyfouklé dutiny nebolí
už nebolí.
18.4.2019
...
Oslovení "magistro" na psychiatrii
zní jako gratulace k mateřství
v síni krematoria.
* * *
Ta má kozy
hned bych ta
kůzlátka vysvobodil
a pocákal
tý vado a ta macatá prdel
to by to pleskalo
tu bych napích
nebo aspoň pohonil
kdyby byla zakrámovaná
hele, ta bude těhule
koukej na ni
jak se nese
s napuštěným bubnem
tý brejlatý plošině
támhle vzadu u stolu
nedají doma nažrat
má i křivý nohy do iks
všímáš?
jo
ve fakt blbých botkách
"Jdi si plácnout, Jaryne, stejně
je to blbá kunda! "
Tak jo, hoši, vstávám od stolu a ukazuju:
ty máš v gatích pár chlupů
jsi olezlej
jak kožich
do kterýho se dali moli
ty jsi nic moc
takovej průměr
jak zubní kartáček
z Tesca
ten tvůj kámoš v dresu
je macho hardcore
chlup jak beton
i na zádech
ale mozek
bude tipuju měkkýš
tebe se vůbec dotknout
šuline opruzenej
by bylo horší
než vypít okenu
s nedopalky
a ten tvůj nablblej synek
s tchořím pruhem
na hlavě
vypadá
jak napodobenina
Umbro kopaček
taky piča
a ještě kopie
...fotra.
