Camelquerque — Spolek neformálních umělců
Autoři / Klein Tomáš Míka

Klein Tomáš Míka

morickleinostatkyfoto

Básník, prozaik, příležitostný publicista. Knižně vydal zápisky o pobytu v USA Otherside (2008), komponovaný výbor z básní a drobných próz Ostatky (2014), sbírku inspirovanou prostředím dětského domova Cikánov (2017, v roce 2018 zpracována pro rozhlas) a koláž básní, zápisků a próz Protější svahy (2021). Řada textů zůstává v rukopisech, mezi nimi například novela Celou noc jsem tehdy šel či deníkový cyklus nazvaný Noci, dny. V současnosti dokončuje rukopis sbírky Lesk sazí.

S rodinou žije ve městě Sedlec-Prčice. Učí na gymnáziu v Táboře češtinu a společenské vědy. V roce 2020 získal ocenění Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele ČR. Nejraději se potuluje po svazích takzvané Čertovy hrbatiny, vysedává v místních hospodách a zase se potuluje.

Web autora ↗

AUTORSKÁ TVORBA

Publikované texty

9 textů

***

Vždycky chci být spíš na protějším svahu, než po kterém právě jdu. Být tam, kde na holém hřebeni kývá se koruna borovice, ikona toho, co skrývá, co roztíná protější svah
Přečíst celé →

***

Zubaté okraje obzoru řezají polena tmy Drtí při tom i suky hvězd Slyšitelně tiše teď paprsky praskají na zapálené hranici noci a dne Co z toho ohně prudkého do odpoledne zbude mi? Zšedne den popelem, zčerná sazemi? Prohořet může až k čelisti večera
Přečíst celé →

***

Při chůzi po cestě suchý prach skřípá jiskřivě skřípá jako kdybych svým krokem okrajoval kámen Jako kdyby o sebe drhnuly křemeny cesty a moje krev
Přečíst celé →

***

Ze spánku prý napřahuji ruce Ano, z vnitřní strany spánku vídám jak natahuji ruce po siluetách žen, se kterými jsem se kdy miloval nebo si přál se milovat Ale dosáhnu-li ve snu k ňadrům kterékoli z nich, v dlani už cítám ňadra vždy jediná
Přečíst celé →

***

Každý okamžik, který věnuješ svému studu nebo tomu, jak ti zrovna visí prsa, je ztracený Nahota je nejlepší způsob jak najít svůj nejčistší fyzický výraz, nehledě na to že divák může sledovat celou práci těla, každý nádech a výdech (parafráze části rozhovoru s Danielou Voráčkovou, tanečnicí skupiny Děrevo)
Přečíst celé →

***

Žijeme životy od rána k večerům střásáme mrákoty, zas uleháme ke svým snům Střásáme viny na blízkých, na dětech, jsme stvořeni z hlíny a blátem cítit je náš dech
Přečíst celé →

***

Dotočila se zeměkoule v glóbu, čaj dohoupal se v bocích konvice, jen po mně se pořád něco chce Žena a děti už za dveřmi spí, až když už můžu, nemůžu spát Déšť fluše na okno. Za oknem hřmí Ještěže maličké trenýrky kluků, na které před šňůrou dlouze civím, proměňují mě, až jsem zas někým ale úplně jiným
Přečíst celé →

***

Sníh, čistý jak líh, z načaté oblohy padá nám pod nohy, pod nimi se nešpiní, roztává dřív, nežli navane do hlubokých závějí
Přečíst celé →