Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Lavina
Vztyčená hrbolatá žlutá sjezdovka,
vystlaná sněhem - láskou žlutobílou.
Sněží mi do ksichtu - stěží,
nevinná lavina se valí
na svaly unavené,
protékám tmou - popadám dech,
jak na schodech tajícího
hotelu - smrt v sněhohotelu,
není tu padák,
jen malá škvírka na dýchání,
chladící tváře kolem,
lem kol se táhne ledem,
jdem spát se sněhem
něhou obklopeni,
ne láskou uhořeni,
jak v popel spáleni
a zpopelněni,
tak ledy propoceni,
jedinou cestou v závěji
milovat právě ji
je roztát jako led,
teď hned jak v okně parapet.
Asi už zmírám bez tvé lásky, bez kyslíku, bez myšlenky,
kdesi v Jizerských horách
na konci světla
vidím tunel,
tuleň se láme,
mé prkno hoří,
nohy necítím, ruce již nemám,
prý pozvolna příjemnou smrtí je u mrz nutí
no hy se ztrá cí v bal zak ově zpo vě di
už za 3 mi nu tt ty - brr to je zima,
nepoznám jméno své a umřu zažžii vva..
Míchaná
Co nás tady míchá? Snad lžíce? Ležíce za obzorem leknínové polévky hned vedle vidličky? Cože? Snad není ta vedle nože toho ostrého stále nabroušeného chlapíka, že se ho to tu netýká? To bych se divil já namíchlej jsem už dost. Copak vy necítíte tu zlost? Tu i tam tam tudy tam a tam...nebo je to snad radost? Starost se mění v lítost, chytrost se mění v blbost , mladost se opět mění v starost a míchá se Čech se Slovákem, Francouz s indiánem., Tatar s omáčkou, národ s národem, bílý s rudým, rudý s hnědým, žlutý s hnědým, zkrátka muž se míchá se ženou a ženy se míchají s dalšími ženami i muži. Ženy se pak pletou, dcera s tetou, až se spletou a pak mužům se pletou až jim pletou, nakonec i muži se pletou, všichni se pletou, pokud se dobře pamatuju. Tak se to všechno plete a mele a celý svět dýchá až u srdce nás píchá, jak nás to tady míchá...ano láska ta nás tu míchá ...
Pokuta
Můj list na botě
přilepen lejnem
drží nehnutě
a lístek za stěračem
ten z javoru je.
Bez cíle tak hladoví
Jsme bez cíle tak hladoví.
Bezcílně chodit
nám přijde banální.
To smrt určila zrození .
To zrození určilo smrt.
Před námi skoro prázdný pohár a stále
čekáme,že nám ho ?někdo? naplní.Jen sami můžeme
najít starý a tlustý džbán,kterým naplníme svoji číši.
Všechno začíná někde na kraji,někde na
hranici,kterou se stále snažíme objevit.A přitom
narozeni s ní,narozeni od počátku hledáme
cíl.Narozeni z naší dokonalosti zjišťujeme,jak nám
každým dnem ubývá,toužíme po ní a přitom každým
dnem se jí vzdalujeme.Kdo určil,že máme jít za cílem
,kdo nám to odstartoval?Kdo řekl Běž!?Bezcílně
chodit je dětské a čí jsme starší ,hledáme více
cílů,někdy a to,když je banálnost na blízku ? více terčů
.Strhněme ubrusy,co zakrývají šrámy starých stolů!O
které se vždy opíráme.O ty principy.
Otevři výkladní skříně světa,
Aby to teplo neumřelo.
Otevři svou náruč ,aby se k tobě mohlo přitulit malé
ubohé děcko.
Rockový zpěvák včera zemřel,
Všem nám to bylo líto,
Až na něj..
Všem nám je líto,že nemůžeme žít věčně,
Že nemůžeme s tím skoncovat
Nejlepší způsob,jak změnit svět,je změnit sebe..
Sláva
Kdo by neměl rád slávu.
Kluk, který čeká
na okraji řeky,
až mu na prutu
bude škubat splávek.
Najednou chytil velikanánskýho úhoře,
co jmenoval se Slávek.
Pitomost
Jak nespěchat
a přitom přijít včas,
jak neumřít
a přitom zlomit vaz?
Jak přestat pít
a přitom stále sát,
Jak s tebou bdít
a přitom s tebou spát?
Jak přitom dřív
než zbyde jenom potom,
se z předtím vymanit
a nepřetrhnout nit
života z lýka motouz.
Tak to zní jako pitomost
a je to přitom
přítomnost.
Opilá
Moje matka je opilá
i já jsem opilý,
volá mi ze zahrady babičky,
kde asi bývala šťastná.
Babička. Právě na cestě k Jupiteru.
Leč, teď jsme oba opilý.
Chceme takoví být.
Láska je opilá.
Vzpírá se životu a nechodí rovně.
Láska opilá.
Opilý tramvaják srazil chodce.
Opilý příslušník ohrožoval barmana.
Opilá domovnice vyházela vzteky všechny popelnice....
Přírodní
Ráno jsem nemohl dospat.
Nebe zkrvavené.
Hned vylítl jsem z pelechu,
jak stařec.
Houba se rozrůstá - měsíc.
Hory se pyšní,
jak nosy horolezců.
Něco mě zvracelo ven.
Měl jsem štěstí - jít lesem.
Vypreparovaná Venuše Hvězdonická
leží na operačním sále.
Zatímco ostatní spali,
válel se v kakaovém poli.
Králík cupitá...až zastaví se.
Poslouchá hudbu z poblíž zaparkovaného auta.
Pták naráží na sklo - nevidomý útok.
Šum éterického vedení.
Krásné - všechno je krásné Přírodo!!!!
V dáli jemně bzučí
motorová pila.
Posed v okraji borového lesa zarostlý šípkem,
pro lidské oči zalité krásou,
ranní čaj se zalévá sluncem.
Chtěl bych být zvíře
má matko - země bez obav.
Kramářská píseň starýho Vočka
Já jedno eso v ruce mám
a to je pro mě kluk.
Takovej von je nemluvnej
a kouká jako buk.
A tak si našel princeznu,
co velký srdce má,
chodil s ni 7 měsíců
a už je celá jeho uáááá!
Žena květinou zatřese,
semeno zachrastí,
kule padnou-za nimi flek,
tu hra se vyjasní.
9 měsíců uteče,
jak kočka zahradou
a narodí se děťátko
a houpy houpy hou.
Tak radost přišla zas na svět.
Co? Už má 4 zoubky!
Kluk roste z vody,
hned je mu 5
a sklízí první vroubky.
Tak konec často přichází,
když z lásky zbyde jen
skepse - toť lógr do kávy,
černý jak v hrobě zem.
I stalo se, že život tu
s námi hru divnou hrá,
tak mladá nová rodinka
za pár let zmizla v tmách.
Co stalo se? To nik neví,
stejně jak v životě,
láska zas tak mocná není,
však navždy byla, bude i navždy je!
Na klozetu
Na klozetu,
na klozetu,
tam náhle zastavíš se v klusu,
tam je si každý roven,
však né obsahem svého trusu.
