Nacházíte se na stránce: Autoři / Milada Jašová

Ve spěchu?

Ve spěchu schovám se pod víčky
přivřu oči a budu míjet davy
ale neuvidím je
ve spěchu si schovám kousíčky
ticha z dnešního rána
ale nikdo je neuslyší
ve spěchu hledám plynulost
hledám zpomalení
čekám na zklidnění světa
dotknu se kamene
a stane se věta

9.3.09

011108

žiješ ve stejném světě
piješ stejné kafe
možná právě teď

a přesto
je ten tvůj svět jinde
neseš si jej na zádech
není ani daleko ani blízko
to ví jen tvůj dech

tma je černá
jako obláčky mých černých myšlenek
a jaké barvy jsou ty tvé
zelené jako mech?

Než mně potkal

moje vlasy voní po máku,
mám ráda tichá rána sluncem zalitá
znám tě z louky plné bodláků
je mi zima i když nejsem zabitá

je mě hodně, ráno, večer, k obědu
je mě moc a já to unést nesvedu
je mě špatně z vína příliš trpkého
je mě samo, samo, samo bez něho

ztišit nejde srdce plné kvílení
nejde najít klíč k tomu bolení
zalít vodou, zchladit nářek svůj
nejde smát se, když ty nejsi můj

budím všechny, kteří tělo nemají
tiším duši těmi co mě neznají
tropím povyk koukej tady jsem!
nevidíš mě? vedle sebe jdem!

zavřu krám a zatáhnu roletu
marnost vsákla do mně, to se nepletu
půjdu dál a třeba najdu zklidnění
v trošce vína a hlavě bolení

Bolest ?.

Bolí mne hlava
bolí mne tělo
bolí mne ....
............srdce bolí
bolí mne vidět
bolí mne spát
srdce mi obepíná nekonečný drát
s každým nádechem se upíná
to nevydržím
to si přece nezasloužím

Nejde uniknout svému nitru

šmouha je malá světlo neumaže
kaluž je mělká poušť se nenapojí
kaplan je slouha přesto lidem káže
válka je v nás, tu nikdo neodzbrojí

potěš se svitem té největší a nejsilnější
rozezvoň zvony v sobě v sobě nejvnitřnější

jitřenka svítí i když tak slabé světlo má
zvonek je slyšet i když se vejde do dlaně
láska je veliká i když neviditelná

kdo jsem ?
když nejsem větru foukání
kdo jsem ?
když nejsem listí padání
kdo jsem ?
když nejsem voda
skála
sníh
kdo jsem ?
jistě nejsem
jen náhoda pro tvůj smích