Jašová Milada

šmouha je malá světlo neumaže kaluž je mělká poušť se nenapojí kaplan je slouha přesto lidem káže válka je v nás, tu nikdo neodzbrojí potěš se svitem té největší a nejsilnější rozezvoň zvony v sobě v sobě nejvnitřnější jitřenka svítí i když tak slabé světlo má zvonek je slyšet i když se vejde do dlaně láska je veliká i když neviditelná kdo jsem ?…

Bolí mne hlava bolí mne tělo bolí mne .... ............srdce bolí bolí mne vidět bolí mne spát srdce mi obepíná nekonečný drát s každým nádechem se upíná to nevydržím to si přece nezasloužím

moje vlasy voní po máku, mám ráda tichá rána sluncem zalitá znám tě z louky plné bodláků je mi zima i když nejsem zabitá je mě hodně, ráno, večer, k obědu je mě moc a já to unést nesvedu je mě špatně z vína příliš trpkého je mě samo, samo, samo bez něho ztišit nejde srdce plné kvílení nejde najít klíč k tomu bolení zalít vodou, zchladit nářek svůj…

žiješ ve stejném světě piješ stejné kafe možná právě teď a přesto je ten tvůj svět jinde neseš si jej na zádech není ani daleko ani blízko to ví jen tvůj dech tma je černá jako obláčky mých černých myšlenek a jaké barvy jsou ty tvé zelené jako mech?

Ve spěchu schovám se pod víčky přivřu oči a budu míjet davy ale neuvidím je ve spěchu si schovám kousíčky ticha z dnešního rána ale nikdo je neuslyší ve spěchu hledám plynulost hledám zpomalení čekám na zklidnění světa dotknu se kamene a stane se věta 9.3.09