Autoři / Erben Milan

Erben Milan

milane

(*1959) Básník a zpěvák kapely Slum. V roce 2004 mi vyšla sbírka „Koncem adventu“ v nakladatelství Alfa-Omega, roku 2006 CD Slumu, v roce 2008 sbírka „Perimoukasso“ ve stejném nakladatelství. Vystupuji sám nebo s kapelou v klubech, kavárnách, hospodách a na festivalech. Občas mi něco vyjde v časopisech, mám také samizdatové sbírky pro děti „Mladý kos“ a duchovní poesie „Zde zatím“.

Web autora ↗

AUTORSKÁ TVORBA

Publikované texty

26 textů

Nebásníme tu proto

Nebásníme tu proto, abychom byli čtiví umělci, abychom pobavili a udělali dobře žádostem. Žádná galantní poezie, a oslavy oslav. Jak říkal Zappa, děláme to jenom pro prachy.
Přečíst celé →

Takže milé děti

Vepředu šly myši Měly cedulku sýr proti nám Sépie se podřekly zobákem Na pobřeží Kde žije osamělý přírodní ochránce Perfektních služeb turistům Je trochu podivín Ale jeho farma zachránila už Jedenáct kamer Žabožláka demokratického
Přečíst celé →

To byla mela

To byla mela. Myška hledala sýr. Brouci se jen hrnuli, ve zmatku potkan. Do toho paní domácí, a že už má všeho dost, láteřila. Kdo snědl sýr? Ničema od sousedů.
Přečíst celé →

Co dělat?

Co dělat? Co všechno se nabízí? Studovat osmózu a rychle mžourat s medicinbalem. Velkolepě kaňhat, zašít koberec a z kamenů džus. Zavřít klepeta, písně burlákům, a to vše s důrazem na národ.
Přečíst celé →

Fast bird mi naletěl do poustevny

Fast bird mi naletěl do poustevny Kočičí očka mění světlo vůkol lidu A oheň se škrábe po stráni Blíž a blíž záchytnému parkovišti Davaj suda křičí mistr Moudré hlavy kývají Překotně se zbavují propisovaček
Přečíst celé →

Máme zde velikost sedmnáct

Máme zde velikost sedmnáct, kdo by neměl hezké ryby rád. Háček, olůvka, bépéem, dozér nemyslí na samici. Držitelé malých medailí ráčkovali všechny příbuzné. Už se těším, brzy odjede bratrstvo všech neohrožených s jejich invazními barvami a růžovými plameňáky. Zapálím si poslední módu, nerad půjdu prudit o dům dál.
Přečíst celé →

Slova už nejsou

Slova už nejsou na svých místech. Nebudeme je přivolávat. Pití piva nezvětšuje blbost, stejně jako vzdělání ji nezmenší. Opřeni o bar koukáme na padající pěnu, myšlenky poletují. A ejhle slovo, a další. Co s nimi? Pomalu je převracíme, zkusmo špulíme rty, potichu artikulujeme. Do toho smích, břinkot sklenic, kouř. …
Přečíst celé →

Zbyla hořká pachuť

Zbyla hořká pachuť, ale v rozletu rvoucí vnitřnosti duše, lkající, vězněné nedůsledností; rozletem jiným, bláznivým, omamujícím chrlením s následky syndromu nejednoho. Z kouta se směje komár, skřet a bezelstnost, ctnost proměněná ve zlost, chapadla touhy únikové. Tak strašné hodiny tikají ve vakuu nadechnutí, aby odřezaly…
Přečíst celé →

DŽIBRÁNÚV PROROK

Mluvil k vám jako křídla ptáků lide orfalský mávnou sem a mávnou tam je to prostý a hele tak to přece je působivá řeč jenže křídla bez božského principu dostanou křeč Všechno je ve všem inu ano já jsem svým deštěm je prý dáno Všechno je jeden nekonečný pohyb proud po němž plujeme a objímáme dokud se nerozplizneme v principu nicoty Konkrétní čin a…
Přečíst celé →

Vzdálené světlo

Vzdálené světlo připomíná nedávnou dobu promarněnou, stejně jako dnešní. Jen příslovečná drzost absurdního zla plýtvá emocemi. Tu a tam problikne hvězdička naplnění, překrývaná podivnými úkazy, které nás varují – i tucet živých pochodní lze zpochybnit.
Přečíst celé →

Jednoduchost

Jednoduchost a pravidelnost mi dávají sílu, nesou mne od složitostí a výstřelků do náruče hlubin. Tak i pohled tvých očí má sestro, tak i samota posiluje společenství.
Přečíst celé →

S krásným tělem

S krásným tělem v lotosové pozici, čaj nečaj, korálky keců, vedro a dusno nových nápadů, stejně úchylných, jako osobní prožívání nových princezen. To stokrát raději anonymitu tlustých Američanů fast foodu.
Přečíst celé →

Možná, že nás poslechl

Možná, že nás poslechl. Ale dál vytváří své ticho, které ho předchází mohutným průvodem. Neskrývá se, pouze odívá nepřítomným pohledem ryba – vrána, ryba – vrána. Je to pomocník. Pomáhá odkrývat bolavá místa a rozbíjí povrchní představy. Je jako buddhismus, odkryje, ale nevyléčí. Chtěl jsem si to s ním rozdat, ale nemá na…
Přečíst celé →

Umíš pěkné verše

Umíš pěkné verše s vtipnými zápletkami a pitvořit se u toho? Pak jsi náš. Stáváš se členem party nějaké skupiny, například „11,5“ nebo „centrální difúze“.
Přečíst celé →

Jednoznačně prokázal, že je nudný patron

Jednoznačně prokázal, že je nudný patron. Moc chtěl být zábavný, jenomže sotva něco řekl, tak se ostatní nudili. Ještě horší to bylo s gesty, radši se nešklebil a držel nepokojné ruce. Pořád mu dávali najevo, že čekají výbornou zábavu. Nejraději by se propadl. A tak nechal je. Dokola mluvili o sobě, o svých milencích, práci,…
Přečíst celé →

Její láska snesla ponížení

Její láska snesla ponížení. Nemoc a samota ji krušily a přitom nepřestala milovat. Srdce se jí mohlo rozskočit něžným citem, který neměla komu z fyzicky přítomných dát. Byla ošklivá a hrdá, velmi nepříjemná kombinace. Dívali se na ní se soucitem, ale štítili se jí. Neměli jí rádi, protože cítili, že je převyšuje a navíc jim připomínala…
Přečíst celé →

Máš-li problémy

Máš-li problémy, kup maznici a mezi spoje vstříkni olej. Stroj zapni nejprve naprázdno a postupně zvyšuj zátěž. Až vše praskne a rozletí se, zkus to po opravě znovu. Pokud opravit nejde, stroj ekologicky vyhoď a tvrď, že si pořídíš jiný. Když jej dlouho nemáš, zvědavé dotazy uklidňuj tím, že čekáš na lepší model. Nakonec se zapomene.
Přečíst celé →

Jako by na mne padla tíha básní

Jako by na mne padla tíha básní. Procházím mřížovím po bílých schodech jejich odrazů, do duší obzorů a nebem tu, až k choulení se pod jejich váhou dopadu k rozbitým pomníkům, chropotům a šelestům.
Přečíst celé →

Tanečnice

Její pohyby jsou pravdivé jako objetí vlnou a barvy mořské pěny jsou v jejích očích, když tančí largo. A nohy, dva koloušci od prachu jeviště se odrážejí k hýždím, které vítězí mateřstvím, aby vzápětí pasem štíhlým, ohebným holčičku připomněla a něžná ňadra jako ruce v rytmu pod mlčícími ústy.
Přečíst celé →

Jednorožec

Miláčku, copak nevidíš, že jsem přišla o růže? Chtěla jsem pohladit jednorožce a on mi je vzal. A já myslela, že mne ve snech provází kvůli mně a ne květinám. Chtěla jsem se na něm svézt, mít jej doma a společně podnikat výlety do říše fantazie. On by na mě hleděl moudrýma očima, hrál si se mnou a ve větru by vlála…
Přečíst celé →

Kam spěcháš?

K všestrannému zajištění nebo k samotě hrobu? Ke správnému gestu nebo do náruče zapomnění? Po cestě se zastavuješ nebo překračuješ krajinu? Možná jenom tvá bolest bloudí v kruhu. Každou sekundu polykáš a otevíráš do světla nevidoucí oči své duše. Kam spěcháš?
Přečíst celé →