Malijevský Igor

svá slova vypouštěl jak ze všech sil artikulované šípy uvnitř prohnutý pouštěl je do tmy plné lidí věděl že v toulci už nezbývá jich mnoho že není čas naplano minout cíl

dnes jsem se koupal na divokém pobřeží černého moře ve stejném místě kde jsme se naposledy koupali s Kahudou vyprávěl jsem mu tehdy o starém rusínovi co rozpačitě postával na prahu držel se futer a ne a ne se nechat vyhodit trvalo věčnost než to z něj vypadlo dvakrát se pije jen za mrtvé měl pravdu starej rusín …

Čí je ta žena? Co čaj zde pije Bezejmenná Kdo ji krmí Kdo s ní žije? Kdo jí krkem koňak lije Na koho ječí? Ta žena Čí je? Či je jinačí? Je beznohá je bezruká A snad i bez ucha Bezhlavá bezduchá Je kloudná Pražádnou vadu nemá I kloub má Je slepá, hluchá, němá Hle když se mne Tak se hne A hned žhne, No ne? Zdá se, že jsem nalezl Co nalezls na těle té víly…

Od kapky k kapce Pošta tichá Po dlažbě vlhkou ulicí Kdo stokrát zmeškal Nepospíchá Zmoklý jak zmoklý papír balicí Co sbalil jsem Tak to jsem sbalil Co nesbalil už nesbalím Déšť nabídl se Já se nalil Vzduchem je cítit naftalín

Když už měl dopito Když už měl na kahánku Na knotu než poslední dvě čísla pěny Konec představení Z balkónu střmhlav padá opona A ona - Julie v nejlepších letech A on - záskok za Romea Happy end po čtyřech stoletích Potlesk a děkovačka Půltuctu letmých doteků dlaní Ani málo Ani mnoho Jak se to sluší Jak je to zvykem Poslední repríza Poslední představení…

Utrať svou svobodu dokud je ještě čas Dokud je ještě za co Hle další procesí přestárlých kojenců Město brázdí S očima podlitýma krví Duhovky vysmátých stařenek Co nikdy neslezly z kolotoče Se noří stále hlouběji a níž a tiše chrastí Utrať svou svobodu Utrať svou svobodu Dokud je ještě za co A dokud ještě smíš Po nás jde inflace A po ní už jen bída…

Hledám svou lžíci vášně v omáčce s kolínkama Myslím na Vás tak strašně jak regál s ramínkama na Váš odvážný kostým na Vaše letní šaty tak poraďte mi co s tím už pátý den jsem sťatý Snad máte ráda básně ňákou tu poezii mě je to asi jasné jím kolínka a šílím Snad máte ráda drama snad když Vás někdo prosí slečno nebuďte sama ač se to dneska nosí Uvařím…

Hledám tě tak dlouho že už jsem tě dávno ztratil Znám tě už tolik let že už si nevybavím tvoji tvář Potkávám tě v noci oblečenou celou do tmy Když tě potkám ve dne bolestí mhouřím obě oči Tak přimhuř alespoň jedno a naposled mi odpusť těch zvláštních pětatřicet roků Tak přimhuř alespoň jedno a naposled mi odpusť těch zvláštních pětatřicet let Volal…

U Zívalů v Kafkově ulici i noc načatá jak vrchní pod obraz s mořskou pannou pod obraz s mořským pánem sedli si na chvíli jen co by jeden zívnul jen co by druhý kývnul na vrchního večeře pro dva v Kafkově ulici pod pražským zámkem na dva západy zamčeným černou nocí vytéká pot ložnic z otevřených oken na ubrus dlažebních kostek postříbřený světlem luceren…