Červinka Daniel

Slavík zpívá krásně v noční tichosti v té noční samotě hlubokém moři světel hladina moří jako ten měsíc nad ránem nic nového ale krásného a slavík už nezpívá smutně se rozléhá nový den povstanem z ohně zrozeni....

Une jeune merlotte de ravissante couleur au bord de la route allongée toute gelée renversée J'ai enterrée la merlotte craché sur la route eh je dirai plus de mots La voie tue... rrr!

Mladá kosice krásně zbarvená leží u silnice totálně zmražena sražená Pohřbil jsem kosici poplival silnici a víc už neřeknu Auto...bolí

Anděli, půjdu za tebou kamkoliv půjdeš i ty děkuji, že hlídáš moje cesty. Oroduj za nás Matičko boží prázdné srdce naplní J. K. Anděl mě také ochrání. Děkuji všemohoucímu Bohu..... Už zase se blíží klekání?.

Smrt není zlá vždyť už to bylo mockrát řečeno už je v Eliziu Země snů tak neplač pomeranč má přeci žlutou barvu nebo je to měsíc při východu? Hrob tě přijme Tiše ..... nebo plač vrány se leknou ...............

Je lednová noc A docílila tichého mrazení Snad budem v teple usínat Spaseni?.

Naslouchej svému srdci toť pravda prostá snad jako člověk sám, když před spánkem přemítá o celém dni co vykonal dobře co špatně a občas také lži, do nichž se zamotá. Jak moucha v pavoučí síti srdce se postará toť prazáklad bytí...............................

Na nebi svítí hvězdičky Jako očíčka kočičky Je leden tuhý mráz Na nebi hvězdný pás?

Mlha nad ránem Je jako tajemství Tvé duše Tiše svítí lampa jako Poklad ve tvém Srdci Jsi tajemná a jen Velice těžce uchopitelná Jako mlha nad ránem?.

Jít za světlem Jak jednoduché Jen to vyslovit Však cesta je dlouhá a trnitá Nedá se ani vyslovit Jak rád bych všechno Zvládl?.

Halím se do hlubin Své duše Cvičím a déšť mi stéká po těle Jak krásné v letním čase Halit se do hlubin zase A za světlem své duše jít?

Kolik pak zbývá ještě dní? Než nastane ten poslední a pak už jenom tichý klid, kříž za mě půjdeš políbit?

Podívám se do koruny stromu a rád jdu opět domů. Pohled na hvězdy je jako tvé sny. Vaše vlasy jsou jako moje hlasy. Hvězdo zářící?.

Když jdou lidé spát já vstávám a bdím v nočním snění v zapomnění?

Nevysvětlitelné jevy dějí se okolo mě DG 307 tak to tedy je. V obýváku bijí staré hodiny, samy. Jak začaly tak se i ztišily záhady hvězd.

Koupel v měsíčním světle Oparu Jsou tři hodiny ráno Všude ticho a klid Jen měsíc svítí V hloubi Galaxie Doléhá jeho světlo Až k nám?

Občan jdoucí za láskou a pravdou děkuji za ta setkání byla nádherná v srdci jsou uschována jako světlo jahodová věčný oheň který hřeje jako slunce na cestě světem...... vážený příteli děkuji mnohokrát.

Lednový úplněk září Tajemnem Zima nás zebe Vedle sebe ulehnem Něco hezkého necháme si zdát Máme zimu Mám zimu rád?

Měsíc mezi korunami Stromů se houpá Jako zavěšené kyvadlo Nebo je to klam Já bych tak rád Šel za ním Ale špatně by to Dopadlo?

Mrazivá pozdně podzimní noc Je ticho a vzduch čerstvý tak moc Že se až hlava točí Do očí vkrádá se slza z promarněných nocí

Je tak nestálá a zároveň pevná jako skála. Ta štěstěna dětství, život je boží mlejn. Toť pravda, která trvá. Měníš se v čase minulém a láska stále trvá co na to letní duha_--* Láska je nekonečný Vesmír Mění se vše?

Spí nástroje už, utichli v mém pokoji. A múza také už o mě asi nestojí. Snad zítra zase budem hrát?

Vrstvím barvy, tak jako myšlenky poskládám - k sobě, na sebe navrstvím. Míchání barev to je složitá alchymie, magie tvarů s perspektivou jdoucí do dáli hra a krásné divy, co přinesla nám příroda. Mám nebo nemám - to už je teď vlastně JEDNO

Bolest ze ztrát Všeho druhu Přišla a dlouho Odchází Bolest duše?

Ubíhá tak rychle a já bych toho chtěl tolik stihnout. Nepokora obžerství. Tolik je nepoznaného, dva životy nestačí, on stačí jeden a je toho až dost......... Čas ten věčný neúprosný host...........