David Pillow
(1979-Ostrava*) - básník, prozaik, příležitostný DJ. Pořádá a moderuje literárně-hudební pořady Básnickou revue, Otevírání a jiné tematické večery. Spolupracuje s hudebníky, výtvarníky a dalšími umělci. Zabývá se komiksovou tvorbou, divadlem, kavárenskou kulturou, kolážovou fotografií, vystupuje s dekadentním uskupením Dialogy s klavírem. Publikoval ve Spisovatelských listech, Lidových novinách, antologiích ad. Debutoval sbírkou básní a povídek Vzkazy Madame X (2012, Beletris), posléze mu vyšel limitovaný náklad crazy prózy Antihrdinové (2015, Beletris). Verši a doslovem přispěl do básnického almanachů Na hraně a Zpěvy Ulice (nakl. Otevření). Nejnověji mu vyšla sbírka Pokušitel laní (2023, Otevření). Žije a tvoří mezi Prahou a vlakovými kupé.
https://www.spisovatelskelisty.cz/author/david…
VEČERNÍ EXPRESE
Rety umlčené
do modrých tkanin zahalené.
Soumrak poznenáhlu klene.
V zajetí dní a mlhovin.
S večerem svírám pochodeň.
Žár mihotá se
zpovzdálí nad Edenem,
kde noc nikdy nepřechází v den.
Zapovězen nebude žádný sen.
(Na hraně, 2020)
KONEC ASKEZE
Oděni v rudém horku milování.
V pokoji zahaleném
mezi bděním a sněním
procházíme proměnami.
Za okny šumí vydatný déšť,
podzim rozlévá paletu s barvami.
Něhu následuje vyznání.
Nad kávou černou
ve sladkobolném povídání
obrušujeme si hrany
(Zpěvy ulice, 2023)
ZPOMALENÉ DECHY
Květy krvavé, lesy hluboké.
Zprávy nejasné, zkreslené,
vraždy cyniků na programu dne.
Ztratili jsme ty nejlepší
a ještě o některé přijdeme.
Tlukot srdce stále nahlas zní.
Mysl volá po změně, po ženě.
S leitmotivem opětovného sblížení
v hříšném tanci mezi ztroskotanci
zapadneme do ulice Přístavní
(Pokušitel laní, 2023)
NAVŽDY
V rytmu valčíku
vtančila jsi do mých dní,
nyní cítím se jako
v letadle bez autopilota.
Vše je možné jen s tebou,
baletko poslední.
Je černá deštivá sobota.
Zrak mám poněkud zkalený.
Pospávám na starém kanapi
ze společnosti vyloučený.
Mé vavříny shořely dávno
na bitevním poli slávy.
Ve své poslední záporné roli
nehnu se na krok od tebe.
Ve stavu beztíže,
v divoké avantýře
vylítneme do nebe,
abychom shořeli v pekle.
(Pokušitel laní, 2023)
KOCHOVO PROZŘENÍ
V paradoxech snění
s neotevřenými padáky
propadáme se
do hlubin spánku.
Dočasná smrt
přichází téměř okamžitě.
S pohledy oživlých zombie
mžouráme do vysklených zrcadel,
za nimiž skví se vzácné orchideje,
akty milostných her,
naše vznešené beznaděje
PLACHÉ PLACHTY
Za sklem
v koutě temném.
Ve tvaru lodi
dva plaší.
Snad se navzájem
nevyplaší.
PŘED USNUTÍM
Ještě se rtěnkou
na obličeji
ulehám ke spánku,
pěvně svíraje svoji trofej,
vlhké tmavé prádlo.
Nadmíru vzrušený
Tě v představách svlékám.
V kavárnách, non-stopech
před tebou smekám.
NA OLŠANECH
Na Olšanech
vystavují andělé těla.
Posmutnělá galerie
posledního odpočinku
honosných výklenků
a majestátních hrobek.
Nad nimiž
vznáší se piano Filipa Topola.
Tam, kde se zkracuje
básníkům dech
a těla děv rozpadají se
na atomy.
Na Olšanech,
kde smrt
zdá se být něčím vyšším.
V rytmu valčíku
vede nás na okraj
sladkých propastí.
PŘÍSLIBY NĚHY
Vzdálené jsou naděje,
bližší podzimu mihotání,
stesk provází třpytivý žal
a přeci v nás
něhy žár zcela neskonal.
Za zvuků gramofonu
k nám promlouvá dál.
Melodie tišící lék navodí,
v nicotě ukrývá se poblouznění,
pel, jež teprve odhalíme,
samota čekající na rozednění,
na zážitky hlubší a ty jiné.
SBĚRATELKA BASNÍKŮ
Knihy poetů vrší se jí
na policích knihovničky.
Některé zbrusu nové,
jiné s nepatrnými flíčky.
Také jsem v jejích sítích
načas uvíznul, posléze
zakusil rozkoš nevídanou.
Kterak mne magií opojnou ovinula.
Prošel jsem zvláštní branou,
zabloudil do chodeb tajemných.
Má průvodkyně ukázala mi
tajné spisy časů minulých.
Pak při zhasnutém světle
mne zahrnula něžnostmi.
Až po dopsání veršů
mohl jsem teprve odejít.
Snad byl v tom jakýsi trik.
Moc čarovná, těžko říct.
Já si na ty polární oči,
tajemně šedomodré,
dokonale zvyk.
(Zpěvy ulice, 2023)
