Svobodová Irena

Kdo před sebou utíká, ať si radši lehne, protože ať běží jak běží, nikdy se nepředběhne.

Nejsem žádný velký pivot žiju obyčejný život. Kdybych nebyla tak smutná byl by mi život úplná putna. Žádná velká šance v krematoriu jménem renezance! Pláče bylo dost a bude ještě víc.Roztály stěny kláštera několik dívek ze žalu pije po lásce touží leckterá v závanu jarní hysterie Dřív než kohout zakokrhá slunce pohne pavlačí rozkrájí se ranní…

kdo utíká před sebou, a3 si v klidu lehne, protože a3 běží, jak běží... nikdy se nepředběhne. Jednoho dne potřebuji slyšet, že jsem skvělá a navíc ještě aspoň jednu lež jinak, bych to totiž nevěděla kéž, by to byla pravda, kéž!

Umět tak chytit čas, dopřát si dlouhý odpočinek, pořád nám utíká, mizí v nás a zamyká se do hodinek. Vytřeštila na mě oči pravda. Vypadala děsivě. Já jsem vytřeštila oči na ní. Vylekala se k smrti a zmizela. Vždycky když nemůžu spát a skýmkoli dopíjím usmolenou dvojku, říkám si jak asi rád hlídáš svůj dům – váš hrad a žena ti utahuje dírku na…

Nevěsto, nevěsto prodaná kolikrát jsi už poznala je zbytečné říkat jsem zadaná v zajetí mistra Kecala. Jeníku, kterou chceš, tu nebo tamtu? Esmeraldě to sluší (úspěšně vedu průvod komediantů, že jsem to já málokdo tuší). A někdo všem odpově' dluží, jak se to vlastně stalo, že Vašek dnes není ve svý kůži a k lásce mu stačí tak málo. Zpívám si už delší…

Tvé doteky proudí do mně jak do řeky spletené z tisíce pramenů ustící v nekonečném oceánu snů

Julie pod balkónem prosí a vůbec není hezká, na sobě šaty co se právě nosí, pro něho vzala si je dneska. Rómeo z balkónu se kloní. A tak to má být? Vždy3 podaná ruka je právě pro ni, na chvíli bude mít klid.

Ta naše cesta k lásce je račí, po zpátku vine se k posteli a jenom tam říkat: Tak tohle nám stačí! Ne, to bysme neměli. Ta naše cesta k lásce je proklatě úzká, v peřinách se zakončí. Slova jsou zbytečná a kluzká když z tebe je pouhý náhončí. Té naší cesty k lásce není třeba, dávno je ztracená, city jsou pro nás tvrdý chleba a pomazánka zkažená. A přesto,…

Léto utopené v hektolitrech limonád dýchá upoceně a astmaticky celé upatlané od rozteklých čokolád hnědne a červaná jako vždycky. Léto kypící milióny šancí. Co chcete vždy3 se neznáme! Erotické léto s elegancí Au revoir Madame! Chaotické léto s pořádkem na štíru vykrádá turistům chlebníky slisované do fotografických papírů je založeno mezi alba a deníky.…

Krásky nám zase stouply v ceně ošklivkám dávají na tahu mat zkušené koketky, bujně a promyšleně slaví si letní slunovrat. Hladoví králové očima házejí po nich zpřístupní vchody svých útulných věží, a s chutí přicválaj na vlastních koních přisleplí střelci až do rána střeží. Jen některá ošklivka, opravdu těžce v rámci svých možností vyhraje pro sebe malého…

Přes všechny prosby nepitá káva vlahne Přes všechny prosby i novomanžel zahne Přes všechny prosby se Pisská věž nahne Přes všechny prosby se po zakázaným prahne Přes všechny prosby se miska vah zvahne Přes všechny prosby se to ve dvou líp táhne Přes všechny prosby i na mě smrt sáhne Přes všechny prosby musím se snažit, abych ty nesmysly mohla zažít.

Nejhorší jsou dny psí kdy na kraji chodníku se my ženy proměníme v psy a čekáme až pán vezme za kliku. Marně si říkáme horem dolem to bude on je lepší se schovat stejně pak jdeme „náhodou“ kolem když jde pán k večeru nakupovat. Jednoho dne máme panáčka v hrsti a můžeme na to krk vsadit, že hned jak si povšimne hedvábné srsti, dovede s něžností laskat a…

A: Je hluchavka hluchá? B: Jak dvě babský ucha. sněz: Čtyři rybí prsty, tři španělské ptáčky, dva moravské vrabce no a máš to v kapse. Pondělní ráno, měsíční svačina, nemá co končit a všechno začíná.

Kdyby tvé oči tolik nemluvily, tak bych se možná i smála, protože nezmlknou, ani na malou chvíli, říkám si, kéž jsem tě nepoznala. Nikdy jsem na tebe nevěřila a te' mi duše hoří. Pozdě, jsem malá mořská víla rozplynu se ti v moři? Kdyby to šlo, tak s tebou žiju, třeba i jako rybka v akváriu. Chladila tráva, vonělo seno a vítr šuměl, jen tvoje…

Žil jednou jeden muž. Celé hodiny a dny mlčel. Miloval ryby. Nedokázal na ně přestat myslet. Byl to jeho svět. Jednoho dne potkal ženu. Cítil, že rozumí jeho řeči. Mlčeli spolu a on se vpíjel do jejích očí. Měly barvu hladiny rybníka plného ryb. Jednou zatoužil po jejím těle. Nemohl si pomoci. Onemocněl. Vyslovil nahlas své přání. Zapoměl se jí přitom…

Před bolestí se neutíká v životě zbytečně zmateném. Trápení v srdci je zapíchnutá dýka! ... a ho'te po mně kamenem. Jednoho dne jsem nastavila uši a zaslechla zpěv tvých prstů a tanec řeči. Zopakovala jsem si harmoni, v dálce zaslechla paralelu kvinty lesních rohů a složila pěkný doprovod. Zapoměla jsem pravidla správné kompozice. Mlčí hladina…

Jsem pěkný dáreček, v nepěkné krabici zabalený, můj papír balicí na mnoha místech je roztržený. Přesto mně schovejte, co se vám stane, na obal nedejte, vážený pane! Co se mnou bude, řekněte, nevíte? Jsem z lásky a vy mně nechcete, prevíte! A tak mě jednou na něčí radu, lidičky zlatý, odvezou do hlavního skladu a vyplní kolonku ztráty.

Jeden mistr od pop artu, prožil velké vzrušení, koupil stolek z umakartu, už ví, co je umění

I o mě se řekne, česká, tvrdá hlava. Víte vy vůbec co je v ní? Při troše námahy dost rychle měkne a občas vybuchne myšlenek láva se značnou bolestí porodní. A já si žiju tady s tou hlavou, která jen bohužel naráží, však pěstuji v sobě myšlenku zdravou nosit si hlavu v podpaží. Bude mi líp, na mou věru, už te' mi každý nadává a nejspíš udělám kariéru, když…