Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Ona (povídka)
Dveře lokálu až jakoby se rozlétly.Ano,jakoby ten efekt,který oslovil snad všechny,byl vyvolán tím,kdo v nich stál.Pochopitelně,byla to mladá půvabná žena ohnivých rtů a havraních vlasů.Dlouhý bavlněný plášť.Toho si každý
hned všiml.Do těch překrásných purpurových očí se snad každý bál pohlédnout.
Právě ty velké něhou překypující oči,do kterých by se člověk nevynadíval, si prohlížely všechny kolem, kteří na ni se zájmem hleděli, i když byl čtvrtek podvečer a v rohu na obrazovce se chlapci přetahovali o míč. Mladá žena přistoupila k výčepu a objednala si dvojitou Grenadu. Po chvíli,když se nic nedělo a žena poklidně popíjela svůj drink začali všichni setrvačností opět
sledovat televizi.I Standa v rohu se díval,možná jen tak zasněně civěl na prolétavájící obrázky.Bylo mu kolem třiceti.Vášnivý pěstitel kobylek milující svou práci.Celé dny jezdíval po městech a zapisoval údaje pro mezinárodní
statistický úřad.Před časem prodal svou sbírku známek,o které netušil,
že má vůbec takovou cenu.?Vždyť dneska vám daj za známku z roku dvacetpět
div né pět tisíc!To vám povídám mladej pane!?Když se tohle dozvěděl
od toho starýho sympaťáka na autobusovém nádraží Holyně ? Vlašim,tak těch
pár známek,co mu zbyly po otci prodal a měl dneska fajn náladu.
S ženami si toho již dost užil,s pitím taky a teď už jen tak pozoroval bezstarostně lidi.Když ručička oznámila,že je již půl deváté,pocítil Standa,
Že dvouhodinové čekání na svou budoucí snoubenku se proměnilo v marnost.
Ztrácel naději a pomalu ji vyplňoval do křížovky.Doufání na šest?..tak to jsem právě teď ztratil i s trpělivostí..a dál luštil rádce Mohameda.
Žena dopila a vykročila právě k Standovi.?Tak se zvedej mladej jdeme domu.!
Standa jí nejistě pohlédl do očí.?Dobrý den?.?.?No tak šup,šup ? jdeme!?
?Ale já !???Tak honem ,venku čekaj děti!? Kolem sedící se nechápavě koukli na Standu.?Ty máš děti ?? Ratolesti si mezitím hráli před hospodou,ale jak slyšely maminku,že tatínek se vrací,všeho nechali a vrhli se tatínkovi do náruče.
A od těch dob měl Standa rodinu ,děti tátu a Marie manžela.Vždyť Marie byla první.
Slova
Texty a kusy slov se válí na zemi.
Létají ve vzduchu, papír je unáší.
Padají ze stromů, pokřtěny písmeny
Z úst jako z včelína se ženou do uší.
Ústa jsou úlem slov tvých
jsou jak med,
někdy však zabolí a smích
se změní v jed.
To si pak cibuli
přikládám na tělo.
Už mlčíš a slovo tvé
jak včela umřelo.
Uvnitř však bodá
ještě několik chvil
Jed se rozplývá
a odpouští se z žil.
Tak odpouštíme,
měníme slova v med.
Však naše stromy - činy,
ty lze jen těžko vyvracet.
Zapo
Kde jsou ty radosti, které jsem míval,
kde jsou ty starosti z kterých jsem zíval?
Možná že nemožná něco jsem kdysi měl,
neviděl, nebo chtěl, někde jsem zapomněl.
Co je důležité
Deli žú
Elita želit
Teli že? Tú !
Želit i oželet
Let jelit
U2
Sem tam se telit
Tím pádem tmelit
Osamění dost
Nepozvracet se
Udržet balanc
Dát mu facku
Nedat mu facku
Překonat strach
Překonat to
Cvičit
Nehýbat se
Nenahýbat se
Vyzvracet se
Stát rovně
Nelhat
Dýchat
Myslet
Jenom líbat
Nemyslet
Nemyslet na sled myšlenek
Jako průběh hominoidní běh bez určení odvěsny a tečny
Na dlouhou trať,
Štafetový kolik neztrať
Nepít
Soustředit se bleskově
Usnout pohotově
Nehroutit se
Pracovat
na sobě
Nést břemeno
Vypracovat si dobré návyky
Zahodit zlozvyky
Válet se u moře
Pracovat bez moře
Najít si práci
Najít cestu, nový způsob myšlení,
Co bůh v přírodě ukryl schoval
Teď tu důležíš
Tys to dopracoval
zasypán pudrem slov té holé věty.
Lučba
Léto se loučí,
čůrám na šišku,
vítr je vlídný,
jak nohy opálené dívky,
chuť čmeláků a pampelišek v octě,
zbyla mi chatrč,
tak co já s ní?
Sním občas jenom trochu,
sním ve spacáku dream,
bojím se cigaret
ně těch, co už jsem sněd,
spím a nevím jestli sním
ten pokrm vášně tvojí.
Vítr zas laská
má cit nebýt a všude jest,
na kopretinách roste káva
a na víčka přikládáš čajovník.
Tak tady jseš v den posledního léta
v ping pongu vyhrála ta marmeláda v trávě leží zas my konzumenti času v nás v kadibudkách superdechu neustále pod kontrolu
zažloutlý časáky v dřevěný kadiboudě
strachy žen a mužů ješitnost pozvolný déšť droguje
přání tu je
až děti půjdou spát
vnitřní vlk má zas chuť žrát. .
Čistá láska - smrt v autě
podnebí kroutě.
Nad Cidlinou
Ten čas tak letí,
přemýšlím, má snad cenu žít?
Je osm hodin a najednou půl třetí,
člověk se probudí a už by měl zas snít.
A když se zastavíš
ať si ten čas sám klidně letí,
ať táhne do oblak!
Nejenom, že je zas půl třetí,
ale i do oblak ti ujel další vlak.
A tak je dobrý občas na refýži
si jen tak stoupnout na slunce
jinej vlak přijede a přiveze ti třeba
tvou novou lásku
odněkud ze Chlumce.
Tři hvězdy
Večerní balkonová cigareta,
Velký vůz parkuje přímo nad hlavou.
Žena v kuchyni osvícená novým honorem 6x,
dcera v pokoji ozářena nokií po babičce,
já ozářen samsungem
hledám popelník místo souhvězdí.
K svátku
Na co máme čas v tomhle světě?
Dnes zemřela babička Hana
Hané!!!Hané!!!!
Nadzvedám žaluzie a hledám
nebe ? směr vím a už je vidím
ubělené mraky na zmodralém pozadí,
ještě tam ale není,
ještě poletuje poklidně nad kladenskou nemocnicí.
Stoupá pomalu,
jak balónek se smajlíkem z poutě
nechtěně puštěný malým Lojzou,
jež dostal strach z kostlivce z cukrovou vatou
tančícím na zámku hrůzy.
Stoupá
bez inkasních poplatků
Bez domova důchodců,
bez přívěsků a šatů
kamenů ze zahrady
konečně volná, bez vzdělání pro nebe,
bez nehtů, vlasů, bez zubů,
bez rukou, bez nohou
bez těla letí a štěstím celá bez sebe
pomalu a vytrvale jako život?
Teď už mezi oblačny poslední babočka
den před svým svátkem.
Dusno
Potřebujeme vodu do dlaní
a hlavu do oblak,
Ne hlavu v dlaních,
kdyby to bylo naopak,
což může se i stát,
budem se dusit
ve vlnách
a ruce budou mávat
do nebe znakovou křečí.
Europosranec
V týhletý době plný slamu,
já si tu hlavu do krychle lámu,
když do řiti se dere tenhle svět.
Peníze vládnou, tříděj je čuníci
A mluvjej zaň Zementi, Putny
a kdejaký Trampíci.
A tak vám vzpomínám,
jak asi žil Leonardo da Vinci,
medituji nad barem,
až jsem v tom okouzlení
najednou polknul minci.
Cítím ji v krku, tam však není.
Je tam, kde pomoci jí není.
Volám si záchranku
a slečna na konci druhém
mě uklidní, že jednou vyjede
to malé euro pluhem
a možná už teď se řítí,
vyjede samo prostě z řiti.
Snad je je to stejné jako při porodu,
hned ráno s kocovinou po tom vinou
běžím v práci ku záchodu.
Zvracím a kálím o sto šest,
zelený zcela pak klozet prohrabuje moje pěst.
Nic nenacházím
a pár dní se stále hrabu
špachtlí v svých lejnech
a cítím, jak jsem v srabu.
Měď, Zinek, Nikl
tak to jsem slupl, než by fikl,
Nikl, zinek, měď,
Člověk si na vše zvykne,
než by řekl teď.
Nikl, měď, zinek,
pomůže zelí prý, klidně 5 mandarinek.
Pomalu zvykám si na své exkremence,
na wc nosím gumové rukavice.
Pak mi to nedá, že jsem takový kretén,
zajdu do špitálu a tam je doktor Rentgen.
Sestřička říká, co zrovna byla tu,
že jsem snad spolkl celou výplatu.
Bylo to jen euro z roku 2002
a tak se díváme na sebe jen my dva.
Je zvláštní únor
a venku padá sníh,
dle lékařského nálezu
je mince stále v útrobách mých.
Až druhý den po 183 hodinách,
rutinně s rukou v míse vzdechnu svoje ááchchch,
vidím, co všechno člověk nestráví
a je tu jedno jaké máte pohlaví.
Pod ním má každý stejnou díru
což asi neví všiváci proti míru.
Jezte vše zdravé a dobře kousejte,
nad každým čistěním se pousmějte.
Nejsmíšenější pocit však přichází na konec,
že už je ze mě europosranec.
