Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
A teď máš babu ty!
Nebe je ze mě
země jsi ty,
jsem vesmír na konci planety.
Noc je bledá,
bledý jsi ty,
Bůh je saniťák,
chce jen pomoci.
Vzhůru nohama,
přitažlivost - nepřitažlivost,
přítomnost - nepřítomnost.
Bůh je ajeťák,
točí se s náma
v nekonečný síti
a teď máš babu ty!
Podzim
Podzim obnažený ? deštěm obložený,
pak přemožený ? jejich obležením,
skoro se žením, když přichází
polo-obnažená ? žlutou vyzdobená,
jak rajče paprikou,
ta ? žena,
svítí semafor.
Mlčím, jak pěna,
když listí padá ze stromů,
korunou z hlavy zaplatím,
hlavu tu vítr vyvětrá.
SloŽena
Mezi zeleninou,
složité stroje na složitější motor,
složení lidé
a židle složené.
Složitost sněžná,
jak soustředění při tenise,
složenky, smaženky,
složité vrásčenky,
čelenky z vrásek,
složité domněnky.
S lodí se vlny ženou,
složité žít se ženou.
Výložky - vložky vlažné,
na trampolíně - líně
skákají složky v spisech,
skleničky na ubrusech
jsou zpola vypité,
složený sáček té,
službu svou vodě dává
- vzdáleným krajům - hrnku.
Vzdát se všech vzdáleností,
uškrtnout poslední sirku.
Vytáhnout telefon a zavolat,
složit jí poklonu
a složit se jak papírový drak.
Kabát
Znuděnej chlap,
co na to pět let nešáhl.
Smrt to je prd
a život věšák,
visíš na něm,
jak poslední v šatně.
Bakterie
Stojíme s otcem
nad žumpou hoven
a posadit se nedáme,
o bakteriích přemítáme.
Vedle postává chata v lese,
jsme uprostřed
na cvičišti cvrčků.
Koukáme občas na sebe,
na zrcatlící hladině
a občas kolem žumpy okem mrknem
a je to cvrkot.
Pak baterkou do žumpy (hovna, moč, tlející papír),
stojíme s otcem nad žumpou hoven,
už setmělo se.
Jak dvě velké bakterie
nad hladinou čumíme,
pokuřujem
a je nám v podstatě do zpěvu.
Čerpadlo přede ještě hodinu.
Ruleta
Má hlava děláááááááááááááááááááááááááááááááááááá,
mé rucéééééééééééééééééééééééééééééééé,
žetony v kapsách mi chrastí,
že Tony?
Kulička dokola obíhá
a ruleta se točí.
Vsadil jsem na jediné číslo
a za to trnu hrůzou,
za to si odpykávám vítězství
anebo prohru,
pokrm svůj pojmu
a pak se ztratím ke hvězdám
s tlustou šablonou na předloktí.
V nevěstinci
To byl bordel!
Seděli jsme nad ránem na válendě
a povídali si o dětech.
Stálo to za to, ikdyž nestálo.
Ta kurva mi vykouřila
všechny cigára.
Moje dcera kašle
Moje dcera kašle,
kašle na malé kousky ananasu,zbytky Pompejí, co nejí,
kašle na vzduchoprázdno, které ještě nezná,
kašle na lásku,na nepřítele v papírové krabici, na cvičenou opici, na věci z Tesca, na pistoli babičinna přítele, na 2 a 3 , na 7 velkých nesmylů, na průjem a příušnice na roboty ve vesmíru, divadlo v televizi, na všechno kolem sebe!!! MOje dcera kašle:!!!!!
Dokonce mně na šle!!!!!!!
Ohm
zadal jsem do Googlu nekonečný odpor
a zjistil, že každý z nich je marný,
kdo marný?,
Co marný?
Nekonečný odpor je totální odloučení,
samota bez příchutě
a zvláštní poblouznění
při polibcích rtutě.
Odpor je dokonalý,
zkrátka když odděluje.
A marnost odporem, který se přibližuje.
Z úkolů z mobilu
Na světě je několik typů žen,
početně asi tolik,
co na nebi hvězd.
Nespočítám je, nepoznám je.
Nikdy, všechny a jako jeden z mnoha
typů mužů zvládnu jen jeden život, jednu ženu a jeden úkol,
pokud jsem 100 to činit pořádně.
Stojím v Tescu a čumim na Heru
a zvolna sahám na tu nádheru
a zvolna sahám mezi regály
pro ztvrdlý chléb.
Jsem muž ve stínu tvých ztvrdlých bradavek,
jsem ve stínu, měsíc v zatmění.
Eminence stínu tvého světla.
Myšlenka s vlastní řečí
nikdy něčí a nepochopená,
jinak by byla něčí – uchopená.
po zemi chodím, jako po měsíci
a chci-li na tebe si posvítiti
není potřeba žádnou svíci.
Když smrt, tak ve vlaku-cestou od tebe,
nebo na nástupišti- po tvém odjezdu.
Jsou byty, z nichž nikdo nevychází
má ústa: patoky vět s loděmi frází.
