Autoři / Špaček Viktor

Špaček Viktor

spacek

(*1976) Básník, prozaik a výtvarník. Vystudoval sochařství na VŠUP /ateliér Kurta Gebauera/, diplomoval v roce 2004. V roce 2007 publikoval sbírku básní Zmínky a případky v nakladatelství Literární salon, v roce 2010 sbírku básní Co drží Nizozemí v nakladatelství Fra. Jednotlivé básně mu vyšly ve francouzštině, angličtině a italštině, je zastoupený v italské antologii mladé české poezie Rapporti di errore (Mimesis 2010), v anglické antologii From a terrace in Prague (Litteraria Pragensia 2011) a také v antologiích Nejlepší české básně 2011, 2012, 2013 (Host). Roku 2015 mu vyšla sbírka povídek Něco cirkusového (Dybbuk) a sbírka básní Nejasný rozměr (Perplex). Jeho jednotlivé povídky byly uveřejněny v časopisech Host, Haluze, Pandora, Uni. Pracuje jako výtvarník návrhář, knihovník, kurátor.

Web autora ↗

AUTORSKÁ TVORBA

Publikované texty

8 textů

Větývka

Tak lehce, jako by je někdo zapomněl, v objetí skulili se z větývky života a na zemi zápasí dál, jako když hrob se pere s pařezem. … Tajuplný život slepého ramene… V akváriu v prázdném domě popoleze šnek. Zabrblá bublinka. Zbytečná rána nová a nová rána nicota chybuje. Nevydrží v jednom tvaru, přetéká a přepadává.
Přečíst celé →

Vztah s chybou

Ale pak třesk dozněl a zapomnělo se. Vysklené okno, nebo zasklené. Vypadá to stejně. Nemusí se s tím dělat něco, mluvit, vědět. Sám ten barák vymrzne.
Přečíst celé →

Sousedství

Ale co s ním, co pro něj víc, než ve vrátkách pozdravit, s tváří jako dobrý den, jeho hádanky a hádky tvářit se že nevidět, ukázat houby na ošatce, popovídat o fotbale, jít mu na pohřeb…
Přečíst celé →

Ostych

Kuchyňské potkávání, neprůhlednost provozu veselosti, vlastně letmá bezohlednost, ano, bezohlednost, co na tom že zvykem, co na tom že každodenní, co na tom že co jiného s tím… Ale dnes trčí do pokoje jak skříň, dveřmi přistavená ke zdi. Kam zahleděný? Najednou ostych. Radši odejít…
Přečíst celé →

Spolubydlící

Místo spolužití kuchyňské potkávání. A místo spoluřeči občas křik za zdí, možná hudba, možná se miluje, anebo tam vříská její kocour a Lída tam není. Poslední dobou nosí na hlavě kapuc jako mnich. Postává v kuchyni, občas pod kapuc zapluje hrníček s čajem. Neděje se nic? Občas bílý obličej. Byt má dva pokoje, chodíme se navštěvovat. Společně –…
Přečíst celé →

Omáčka a člověk odjinud

... ten jeho výraz spíš výraz mezi výrazy kdy se čeká jestli se vnitřek k něčemu sebere či co? Takový výraz by neměl mít člověk odjinud, z míst podezřelých a rujných… Člověk, který žije sám se třemi ženami, každou noc je od něj slyšet jiný milostný křik! A občas řvou najednou všichni! Ale je…
Přečíst celé →

Příběh

Nechávám, na světle jak na ubruse, číhavý dopis. To je celé. A není! Leží si na stole, lampa si ho čte, okna si ho podávají. To je celé. A není! Když se v noci vracím cítím užasle - chalupa uhelně setmělá vrata dokořán a cítím, že cizí starost rázuje po silnicích…
Přečíst celé →

Karel Šiktanc - Zaříkávání vítězství

Toť zákon plavby. Rozpadne se loď a moře vezme ji a shltá po třískách a plavci na suchu zbude jen tetování. Ale „bůh s ní!“ Bije se po vsi do prsu, /by nehleděli do očí/ a v srdci šíp má samou krev, a na ramenou plaší se mu koně, neboť je vítěz trosečník! A všechno smí, i lhát, i krást, i pohrdlivě čekat loď, jíž by se dalo ještě jednou věřit… …
Přečíst celé →