Bulva Renata

Brahmova hudba zní flétna viola zpěv a vedle té konejšivé scenérie přichází matka v růžovém tílku dcera lízající zmrzlinu a naštvaný otec že tohle není přece žádná pizzerie

na výstavě keramiky dílo pojištěné na milióny nepřiblížily jsme se s úcty k pojištění ani o krok

potřebovala bych vymazat paměť ale ne pro další události které mnou hýbou ale pro lži které mi zaručují klidný život

žiji v sebeklamu jmenuje se láska jsem jí intoxikovaná nemůžu si počít je to ten nejkrásnější sebeklam kterému věřím

tvrdil jak jí miluje a že ji nikdy neopustí v písku po ní zůstaly sluneční brýle plavky po něm bota do vody o kus dál její opálené kůže jeho ruka která se zavrtala do jejich zad vlasy které svíral a vytrhal ze kterých upletly biče na rozkoše z lásky taky zuby o které cvakaly když jim k ránu byla zima hýždě ve kterých byly propletené jejich…

jsem neviditelná už dlouho tuto schopnost pěstuji jen proto abych mohla zůstala ponořená ve trávu která tu roste mezi kameny

Sedím před branou jsem strážce tohoto místa jsem ten který se mu nevyhýbá kdyby bylo na mně pustila bych každého kdo má čas ale je někdo ještě takový? někdy si povzdychnu proč sama nevstoupím někdy mě napadne že ne já ale někdo jiný chce abych se zády o zeď opírala a hleděla příchozím do očí Je vážně bezva jim odpovídat na ty jejich nevinné…

Valérie se proplétala mezi davy jako šílená. Narážela do rozjíždějících se aut, jen aby byla co nejdříve na křižovatce, odkud to bylo už jen coby dup do nemocničního areálu psychiatrické léčebny na Klárově. S ručním černým kufříkem, ve fialové minisukni a bílé halence vypadala jako tajemnice generálního ředitele, která spěchá na nějakou veledůležitou…

Postávat v Radotíně u šraněk, a čekat až přejede vlak je o hubu. Stojí tam takhle i Pépé s kolečkem plným šrotu, stojí těsně u první koleje a rozhlíží se, jako by chtěl všem ukázat, že on tedy může. On si může dovolit stát v první linii, těsně u kolejí, on je tady doma. Všem za ním postávajícím je jasné, že tu tak stojí záměrně, aby se takzvaně…

Kolik těch lidiček na světě jen je. Kolik jich jen něco pořád chce, kolik jich na něco nadává, kolik jich pomlouvá kdekoho, kolik líčí šílené scénáře o tom, že ten a ten zmlátil své rodiče, protože mu nepřispěli na kolo. Svět se řítí do záhuby. Horor jeden za druhým stíhá mysl tolika lidí a tak se není co divit, že když přijde nějaký hezký den nebo…