Ščur Max

Jsme z té generace která ještě používala teletext a dnes už zapomněla co to vlastně bylo ještě na začátku tohoto tisíciletí barevná písmenka teletextu červená žlutá zelená tyrkysová modrá se pomalu objevovala na obrazovce našeho starého malinkatého televizoru Gründig a nahrazovala nám internet přinášela k nám na vesnici ty hlavní zprávy ráno jsme se…

západ slunce se pomalu usazuje na dně koktejlové sklenky uliční perspektivy -- celulitida oblaků je místy jako nahnilé maso -- spím doma s otevřeným oknem jako kdybych byl poprvé v novém městě a cizím domě -- vstal jsem o čtvrté začínalo svítat zrovna dohořela Buddhova svíčka -- v italské zahradě překládám Goetheho báseň o…

Jen když si povídám přes video s příbuznými jasně vidím ve své tváři spojení otcových rysů a matčiných očí všímám si jak jsem zestárl Když si ale povídám s přáteli vidím jednoduše sebe sama a svůj věk si neuvědomuji

pavouk slunce rozhodil pavučinu oblaků labutě plují po hladině líně jako pelmeně výtrysky fontány připomínají pohyblivé stalagmity sochy jsou uvězněné za síťovými mřížemi na fasádě soudu čas se znovu zpomalil svět začal zhluboka dýchat a mezi řádky se uvolnilo místo na pauzu

kdysi jsem začal psát nerýmovanou postpoezii a tím jsem přešel na ekologicky čistou energii slova udělal jsem dobře v době kdy trpíme nadprodukcí levné slasti je volný verš zapotřebí jako vzduch proto když používáte rým jen kvůli rýmu radši ho nechte v hlubinách jazyka jako plyn a ropu v zemi ať tam leží možná jednou přijde někdo kdo jej bude potřebovat…

S chorobnou posedlostí fotím večerní oblaka a mraky nad domy asi proto že mi připadají jako ozvěny výbuchů a požárů

Sletěli se bůhvíodkud na bezbrannou ulici jako zachránci před morem všichni v červeném obsadili železné větve kolejí vyndali z kapes kamenné bochníky dlažby programátoři slitin sedí za tlustými metalickými štíty jako za laptopy ze kterých šlehají alchymické plameny a snaží se vykouzlit tramvajovou trasu na zítra Marx asi ani netušil že…

Vždy jsem si myslel že jsem v dětství neměl imaginární přátele ale teď chápu že měl a nejen v dětství vlastně donedávna byly to knihy pod obálkou každé z nich jsem si představoval štěstí za jménem každého autora jsem viděl staršího kamaráda přitom mě většinou zklamaly svou fádností předvídatelností pozérstvím neupřímností upovídaností a nakonec jsem…