Folvarčný Jakub

Leden bez ledu slevy na obklady no klady, klady, klady ...co jen si dovedu představiti rychle Metrostav drží slovo jezdíme na olovo kulatá krychle

Usnula jsem, ale nespím kolem mne je známý Vesmír kam ten známý Vesmír sahá?! ptám se celá polonahá...

staří přátelé se nevídají často protože to co je pojí není všední záležitostí a také se to s každým dnem a každým na burze posunem nemění sedí spolu jednou za čas u vínem prostřeného stolu a mlčí o společných myšlenkách opíjejíce se přítomností dvou vzácných hostí vzájemných

Na konci ulice telefonní budka prosklená k prasknutí kdosi se tu s kýmsi v noci utkal prasklina je ušlechtilých tvarů jako šíje labutí v zátylku rudá skvrnka zmaru

v ozvěnách stehen zanikají hlasy- nadšené výkřiky okolostojících nikdo neslyší hlavní je stejně vidět jak sádelnatá salta zastírají významné okrsky oblohy z níž bůh nevěřícně zírá v ústrety odrůdě pohanských bohyní zmítající svými tělesy v neuvěřitelně nezanedbatelných veletočích a veleskocích nejmíň mortále no ty vole, čeho všeho není člověk schopen?!

jako prázdné místo jako mlčení za tečkou jako absence všech jistot, souřadnic, šipek, kót jen nic, nemyslím vzduch či prostor, v němž nic není to pravé nic je bez boha, bez vztahu a bez stvoření to pravé nevýslovné a nezobrazitelné netmavé i nesvětelné nezáporné ani kladné prostě žádné tak to je někde ve mně ale nevím jak