Macháček Bohumil

Zámek Konopiště (depositář předmětů, které se rozhodně nehodí k vystavení) Obzor tvého těla se vlní předem mnou Příboj tvých boků naráží na mé lokty A mé pohyby mají hranici U tvých zkřížených lýtek Jak důmyslný hodinový stroj Wien (chambre separé v Hotelu Sacher) Ne příliš pohodlně Sedíš na mém klíně Kalhotky diskrétně ukryty V kabelce Zatímco…

Sandály šortky vyrudlé tričko Pandan Filipíny - Ten nejprostší luxus Jednoduchá hojnost Raz provždy Každé ráno nový úsvit Každý večer nové moře Hladí opálenou kůži Každé ráno nový nádech Každý večer nové hvězdy do duše Být mrtvý pro mrtvé Zůstat jen sbírkou veselých příhod V paměti…

Ach, mezi tvými stehny zase spočinout za noci bezesné. Z paží člun spletený, z boků a lýtek, co o něm zdá se mi, vstříc moře náruči ponese říční proud. Temně se valí řeka, zdá se nespěchá. Člun náhle nabírá rychlost, bezbranný je. Vlna za vlnou do křehkých boků bije, vášně a divokosti bouře odvěká. Poslední vysoká vlna člun převrací. My, děvče mé,…

Jak na skřipec natažen Mezi východem a západem Na dvou barových židlích Dvou křeslech proutěných Moc krve ředí můj líh V té výšce chybí už kyslík Vysoko nad pásmem lidského Není čas dělat chytrého Smrt hledí do karet přes rameno Ještě není nic ztraceno Běž najdi ty dveře v lese Ta kostka ze stavebnice tam stále je Vrať se a otoč ji Ať to co se stalo…

Pusť si tu krásu do duše Je to jako bys dostal šek Bianco šek od Ducha Už to znáš Co si tam napíšeš To tam máš

Miluju tiché podvečery. Čas, kdy nic a nikam nemusím. O samotě nebo s někým, s kým můžu setrvat ve spikleneckém a smysluplném mlčení. Čas, kdy jsem doma, ať už je to ?doma? kdekoli, a za okny se na město a krajinu klade soumrak. Proto nesnáším letní čas, protože soumrak přichází nevhodně dlouho. Vzpomínám s nostalgií na páteční večery v bytě v Tusarově…

Představte si jen tu nádheru, ten obtížně zachytitelný obraz chrámu klidu! Po týdnu nepořádného, cigánského života v cizí krajině vás uprostřed upršené noci přiváží taxi před váš dům. Zatímco vůz pomalu mizí na konci ulice, lesknoucí se deštěm, vy nehybně, s batohem zavěšeným už jen na jednom rameni, spočinete ponořeni pod hladinou jemného šumu noci. Pocit…

Pokoj můj je plný lidí Jen mé oko je však vidí Nejsou to lidé Jsou to bytosti Nemají maso ani kosti Čarokrásná scenérie Volně plynoucí energie

Celý Vesmír do mě teče Nikde jsem to v knize nečet´ Plní moji lesklou kouli Uvnitř se jak kotě choulí

Čas se zastavil A s tichým skřípěním Se začíná posouvat zpět Jako lokomotiva Jako kapela Co za potlesku Se vrací na parket Nebude se opakovat Z Neznáma nové kousky Jak králíky vytahovat

Vlak nabírá rychlost Světla za okny Se prudce střídají s tmou Až celou tmu zažehnou I svět uvnitř se dává do pohybu Jak stopa po tryskáči Zažehne jasnou rýhu Nikdo to nezastaví Jen já sám Pouštím volant z ruky A jásám

Náhrdelník z dračích zubů Zdobí opálenou hruď Ještě jsem se nevymotal Z tůně snění Buď jak buď Pěkný pár rozinek na dosah A přec tak daleko Z ruky Ach!

Tonoucí se stébla chytá Když ho melou kameny Tvrdá lekce už v tom lítáš Nebuď z toho zmatený Nechytej se cizí ruky Ani jiných údů To jsi jenom na okamžik ztratil Pod nohama půdu

Anděl bezhlavosti Přeláme ti kosti Lepší s kostma v uzlíčku Na svém vlastním chodníčku Kam jen tlapy rysa nesly A to ještě kdoví jestli Než s úsměvem idiotů Šklebit se v reklamním šotu