Autoři / Černá Kubowská Eva

Černá Kubowská Eva

foto-evka4

(*1958) – publikuje pod jménem Eva Černá, básnířka a textařka. Narodila se v Brně, kde žije i v současnosti. Vystudovala češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykovy univerzity). Po ukončení studia působila mimo jiné v redakci časopisu Program při tehdejším Státním divadle v Brně, v dialektologickém oddělení AV ČR, věnovala se externí výuce češtiny pro cizince, autorské spolupráci s brněnskou redakcí Českého rozhlasu, autorské a dramaturgické spolupráci s amatérským loutkovým divadlem Jitřenka.

Její verše byly vybrány do almanachů Stavitelé chrámu poezie (2010), Milá Mácho (2022) a Slova něhy (2024). Dosud vydala dvě knížky veršů Okamžik života (2012, audiokniha z roku 2015) a Laskavosti (2022). Publikovala své verše také časopisecky – Host, Universitas, Autorin, KAM, Čaj. Autorská čtení probíhají v rámci společných večerů spisovatelů a na vernisážích. Získala ocenění v celostátní literární soutěži. Její písňové texty byly zhudebněny různými interprety – v roce 2015 bylo vydáno CD Mozaika pocitů na texty Evy Černé, CD Už žádný tlak (BioMassa) a v roce 2023 album Terezy Hrabini Přerod. Od roku 2017 zhudebňuje její texty Jiří Kubowský a společně vystupují pod názvem Mozaika pocitů.

Web autora ↗

AUTORSKÁ TVORBA

Publikované texty

7 textů

Bezčasí

Pod nánosy slov se láska snadno ztratí a pak ji hledáš po paměti doteky co mlčky hladí A život mění dlaň i tváře mizí jak listy z kalendáře a možná že už za chvíli nezbude ani jediný Jen láska tady vždycky bude i beze slov i bez paměti v tom bezčasí kdy prolétne ti a zmizí v cizím objetí (almanach Slova něhy)
Přečíst celé →

Novoluní

K večeru padá do údolí tma Noc si ještě na čas dává Jsi tu ty a jsem tu já A pak jen tráva Co polehává Nad hlavou hvězdy a pod námi chlad Ještě je jaro a tráva studí Jsi tu ty a jsem tu já Nad námi kouzlí novoluní (Laskavosti)
Přečíst celé →

Podzimní

Prolévat smutky přes doušky mladého vína Barvit se listím místo laciné šminky Ochladit prvními mrazíky žár srdce příliš sálajícího A rozletět se s draky až do léta tak vzdáleného (Laskavosti)
Přečíst celé →

Koš

Zahodila jsem do koše pomačkané myšlenky A slova z nich padala až na jeho dno a tam se propojila s drobky nedojedených snů a zrníčky nenaplněných úmyslů A nakonec se spojila s kroužky ořezaných pastelek a měla barvu tvých očí při milování (Laskavosti)
Přečíst celé →

Ztrácíš se mi

Uložit si tě do duhy z křídel motýlů Těch dvou co seděli vedle sebe a ani se nehýbali Jako by tušili že pohnou-li se chvíle zmizí Uložit si tě do křídel která neuletí (Okamžik života)
Přečíst celé →

Dálnice

Ještě pořád je to o lidech a taky o trávě co stojí po kotníky v kaluži oleje Kytka zadřená jak tříska v rozpraskané kůře země ohýbá se k rozpálenému asfaltu a spálenou kůží voní A zatím nastydlá auta pomalým tanečním krokem minula rozsvícenou pavučinu lesa zavěšeném na slunečném billboardu (Okamžik života)
Přečíst celé →