Eva Černá Kubowská
(*1958) – publikuje pod jménem Eva Černá, básnířka a textařka. Narodila se v Brně, kde žije i v současnosti. Vystudovala češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykovy univerzity). Po ukončení studia působila mimo jiné v redakci časopisu Program při tehdejším Státním divadle v Brně, v dialektologickém oddělení AV ČR, věnovala se externí výuce češtiny pro cizince, autorské spolupráci s brněnskou redakcí Českého rozhlasu, autorské a dramaturgické spolupráci s amatérským loutkovým divadlem Jitřenka.
Její verše byly vybrány do almanachů Stavitelé chrámu poezie (2010), Milá Mácho (2022) a Slova něhy (2024). Dosud vydala dvě knížky veršů Okamžik života (2012, audiokniha z roku 2015) a Laskavosti (2022). Publikovala své verše také časopisecky – Host, Universitas, Autorin, KAM, Čaj. Autorská čtení probíhají v rámci společných večerů spisovatelů a na vernisážích. Získala ocenění v celostátní literární soutěži. Její písňové texty byly zhudebněny různými interprety – v roce 2015 bylo vydáno CD Mozaika pocitů na texty Evy Černé, CD Už žádný tlak (BioMassa) a v roce 2023 album Terezy Hrabini Přerod. Od roku 2017 zhudebňuje její texty Jiří Kubowský a společně vystupují pod názvem Mozaika pocitů.
https://www.brnopoeticke.cz/basnici.php?id=94
Pole před zimou
Zavřenýma očima
maluji v prázdnu
podzimní slunečnici
holohlavou tanečnici
se zlomeným nártem
v kapičce od ledu
(Okamžik života)
Dálnice
Ještě pořád je to o lidech
a taky o trávě
co stojí po kotníky
v kaluži oleje
Kytka zadřená jak tříska
v rozpraskané kůře země
ohýbá se k rozpálenému asfaltu
a spálenou kůží voní
A zatím nastydlá auta
pomalým tanečním krokem
minula rozsvícenou pavučinu lesa
zavěšeném na slunečném billboardu
(Okamžik života)
Ztrácíš se mi
Uložit si tě do duhy
z křídel motýlů
Těch dvou
co seděli vedle sebe
a ani se nehýbali
Jako by tušili
že pohnou-li se
chvíle zmizí
Uložit si tě do křídel
která neuletí
(Okamžik života)
Koš
Zahodila jsem do koše
pomačkané myšlenky
A slova z nich
padala
až na jeho dno
a tam se propojila
s drobky nedojedených snů
a zrníčky nenaplněných
úmyslů
A nakonec se spojila
s kroužky
ořezaných pastelek
a měla barvu
tvých očí
při milování
(Laskavosti)
Podzimní
Prolévat smutky
přes doušky mladého vína
Barvit se listím
místo laciné šminky
Ochladit prvními mrazíky
žár srdce příliš sálajícího
A rozletět se s draky
až do léta tak vzdáleného
(Laskavosti)
Novoluní
K večeru padá do údolí tma
Noc si ještě na čas dává
Jsi tu ty a jsem tu já
A pak jen tráva
Co polehává
Nad hlavou hvězdy
a pod námi chlad
Ještě je jaro a tráva studí
Jsi tu ty a jsem tu já
Nad námi kouzlí
novoluní
(Laskavosti)
Bezčasí
Pod nánosy slov
se láska snadno ztratí
a pak ji hledáš po paměti
doteky co mlčky hladí
A život mění dlaň i tváře
mizí jak listy z kalendáře
a možná že už za chvíli
nezbude ani jediný
Jen láska tady vždycky bude
i beze slov i bez paměti
v tom bezčasí kdy prolétne ti
a zmizí v cizím objetí
(almanach Slova něhy)
