Autoři / Zbořil Jan

Zbořil Jan

mjan-zboril

(* 1979), grafik, básník, hudebník. Vydal básnickou sbírku Skříň (Psí víno, 2010) a Pohovka Sigmunda Freuda (Petr Štengl, 2019). V minulosti vedl redakce na webech Písmák.cz a Totem.cz. Jeho texty byly přeloženy do polštiny a francouzštiny a jsou zastoupeny v několika antologiích.

Web autora ↗

AUTORSKÁ TVORBA

Publikované texty

16 textů

Knihovna

Špalky různě tlusté jak svazky knih složené podél zdí stačí jen táhnout a číst řekl sis že z nich před zimou zkusíš znovu složit stromy
Přečíst celé →

Mandarinky

Zezadu přichází k rampě zavřené prodejny dříve se na mandarinky stály fronty teď se jich tu válí několik beden Prohrabuje rukama kvasící oranžové smetiště a vybírá ty dobré Za zády se mu ozve: ?vypadni! Táhni odkuds přišel? Stojí tam ohromný plešatý muž v army oděvu ? hlídač plesnivých mandarinek
Přečíst celé →

Na vejminku

Tvé poslední zaměstnání už jen jako útěk před cejchem důchodkyně Kasa plná žebroty zpřehýbaných bankovek Ty ve svém slaném svetru ztěžklém párou Tachistická struktura skvrn dršťkové polévky na plastových ubrusech stíraná hbitě jedním tahem Kulečník se slonovinou rozsypaných noků Po dlaždicích bruslí kuchař vytáčí…
Přečíst celé →

Berlín

Píšeš z Berlína skrze okna zapařených jídelen srovnáváš v sobě sousta rukopisu Silueta těla bezhlavě propadává zaschlými ranami po nádechu Setřeš hadrem dvě kapky z kuchyňské linky Ještě ne teď ale za chvíli rozhoupeš plíce metronomem usínání Strmý závan probuzení sliny topí tělo zatížené svítáním Mícháš nožem teplé…
Přečíst celé →

Síla návratů

Vrátil jsem se už mě nečekali Zavírání okenic za nimi kalné hlasy S vakem tuhých zlých věcí na věčnost odsouzený ?Podívej se! V tom pytli táhne mrtvé děti? a jí je!? V noci ve skříních cinkání lahví dědičná samota úkryty úzkostí a tání Ráno v řadách na podlaze Ježíšové chirurgicky sňatí z kříže
Přečíst celé →

Lyžařka

Sedí pod blankytným nebem billboardu Kousek výš mezi ní a tím nebem se staticky prohánějí rozverní lyžaři Přestože je tuhá noc na svahy Chamonnie dopadá slunce tak prudce až se chce zeptat: ?Nesvítí někde zbytečně?? Ta žena v opratích vozíku na samotném dně celého výjevu je zřejmě první ve frontě na jednu z pěti set…
Přečíst celé →

Mouchy

Zatopil sis v kamnech ? z mezer mezi okny začaly vylézat mouchy Motají se mátožně po stole mezi talířem s nakousnutým koláčem a lahví piva Pomalu a ztuhle podobně jako ty když se o půlnoci posadíš v posteli a kontroluješ budík Stačí natáhnout ruku a jednu z nich posadit na hrdlo lahve Bude korzovat stále dokola …
Přečíst celé →

Kmen

Na druhém břehu už skrze šero nevidíš, jestli je to zlomený kmen zbytek sloupu, nebo postava V tomto odbytém kraji tam možná někdo krmí labuť Labuť tam je není to kus sněhu ale postava se nehýbe Na okamžik zapochybuješ pak zavoláš přátelsky přes proud "Haló, krmíte tam labuť?" Kmen se pohne o překot sype obsah sáčku do vody a spěšně se ztrácí sežehnut…
Přečíst celé →

Fanda

Je nutné sedět v křesle za přivřenými dveřmi při otevřeném pivu zavírat oči Tvářit se jako opravdový fanda Slavie když se zezadu blíží monolog ženy
Přečíst celé →

405

Poslední šichta ve starém autě Došla ti nafta pár minut od světel města Vyškrabáváš z popelníku dvě desetikoruny Otevřeš kastlík bereš atlas, nůž a brýle nasazuješ batoh a odtrháváš espézetky Brodíš se bahnem noci k nádraží ještě se bezděčně ohlédneš jako po ženě která stojí strnule ve dveřích
Přečíst celé →

Kluci

Kluci už nevedou ty důležité řeči šinou se domů pozdě odpoledne občas hospoda na balkónech kvetou truhlíky pod nimi dovádějí děti matky k šílenství
Přečíst celé →

Maelstôrm

Po setmění se chodníky města stáčejí do spirál pod nimi jsou víry po šroubovici noci odplavují opilce do středu sídlišť tam kde svítí kotva výčepu pevně zaklíněná mezi balvany paneláků Kousek od přístaviště se někdo plácá v proudu vynořuje zoufale pádla rukou z vlažného asfaltu Pak je stažen rozbouřenou hladinou zpátky do hlubiny pod sebou vypouští…
Přečíst celé →

Postel

Když někdo z rodiny zemře vynesou jeho postel ven položí ji za plot zahrady Později zvolna přichází jaro krystaly ledu se rozpouštějí a tiše vpíjejí do matrací Nad nimi se ve větvích chycená růžová igelitka plní větrem Pak zmuchlaně splaskne a znovu se napíná k dalšímu nádechu
Přečíst celé →

Domov

Taxík se odrazil do tmy Vrávoráš před brankou olámané zuby klíče se těžce prořezávají ztuhlým masem zámku V domě je tma věci tam čekají až začneš šmátrat rukou po pojistkách nasazovat brýle až rozsypeš po zemi příšernou tíhu zažloutlých obálek
Přečíst celé →

Dětství

Houpe se na větvi smrká do trička Vesnický rozhlas drnčivě šeptá ceny uzenin Ve škvíře mezi stromy je vidět moře Někdo až sem připlul se vzkazem v zavřené láhvi
Přečíst celé →