Josef Straka
(*1972) Básník a prozaik Josef Straka se narodil v Jablonci nad Nisou. Vydal sedm básnických, nebo básnicko-prozaických knih. První v roce 1994, zatím poslední v roce 2018 s názvem Cizí země- kniha fragmentárních básnicko-prozaických textů subjektivně se vracejících k atmosféře devadesátých a nultých let. Vyšly mu též dvě knihy v zahraničí. V Rumunsku výbor z jeho čtyř sbírek pod názvem Hotel Bristol a v Německu pak překlad páté knihy Kostel v mlze- Kirche im Nebel. Zúčastnil se mnoha domácích i zahraničních literárních festivalů a své texty četl například v Mexiku, Řecku, Německu, Rumunsku či Moldavsku. V roce 2018 byl hostem významného literárního festivalu Struga Poetry Evenings v Makedonii.
http://josefstraka.osoba.cz/rubriky/zivotopis
kostel v mlze
Slova, která ke komusi nepronikají.
Vnímám jen počasí, jednotlivé kroky.
Černé boty, které se pomalu posunují k centru města.
Zapadlé roky, neprožitá přítomnost.
A pak také slova jako Nikdy nebo Nyní je to naprosto nemožné.
Znovu, snad po sté, nesouhlas.
Nutné se stává vynuceným
a celé se to až přespříliš opakuje…
Kostel v mém rodném městě, kolem kterého právě procházím, není pro samou mlhu naprosto vidět. Zmizel v ní, stejně jako všechno v této chvíli.
Listopad 1987
Důsledně se držíme původních představ
jsme jimi doslova posedlí
večery, které nemají konců
prohlásíme už předem za odepsané
ještě však před usnutím
z malého okna pod kuchyní
zkontroluji světla města
nic nemizí, zatím…
Malátné pokoje I.
V malátných místnostech
s tím svištivým klokotáním v trubkách
je nehostinnost vyměněna za prázdnotu
oči pak hledí úkosem
tam v jakýchsi podivných půlpokojích se zapomínají věci, vybledávají vzpomínky
„necháme to tak, jak to je“ v tu chvíli znamená nesmíření
pak ještě kroucení hlavou „vždyť“
a dodává se „vždyť přeci!“
zbytečný vzdor
už měsíce k uzoufání zbytečný
„nechtít“ prsty zadrápnuté za hranu stolu
„jenom…“ šeptnu pak
a uléhám na válendu ve vyklizeném prostoru jenž kdysi býval bytem
Listopad 2007
Pochopit mráz
rty, jež se nepohybují
kamenitá zídka, o kterou se opíráš
listopad ve svých prázdných dnech
zná jen ztišení
slova zanikají v dobrých úmyslech
zničit vše předchozí
beze zbytku v jakési nulové výhře
že…
„že by bylo možná…“
„že by bylo možná lepší…“
jak?
otočení se k lesu
modrá turistická stezka vedoucí do nejbližší vesnice
