Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Nic
Svoboda není jen tak pro někoho!
Svoboda není pocit bez hranic !
Svoboda ,když jí je mnoho !
Tak rozplyne se v prázdné nic !
Strach
Život je pes a já jeho ocas,
chvíli se vrtím
a chvíli stažen mezi stehny
ukazuji veřejně svůj strach,
neboť strach se musí ukazovat.
Pojmenování
Básně jsou ztraceny,
peklo je na zemi.
V patře i přízemí
vyschlo mi z přátelů.
Vysychá míza z kostelů,
venku poletuje
už jen pár andělů.
Bez jména
bez té sodovky,
co bublá než se vypění,
vyčichlá příjmení,
to už se nezmění.
Zatěžko
Nevidím pravdu,
Kterou bych měl,
Nepoznám hned
zač bych se zastyděl,
však umím říci málokdy Ne!
Snad mi to někdy někdo promine.
Tak mluvím veršemi,
Když ke mně přijdou,
Máááá kytara je pomalá,
Tvé tělo rychlejší než struny,
Já stará trubka ,já píšťala
Váhy jsou světa tuny......
Sám a sám
Vzpomínky umí lásku prohnat tělem,
Jak kulka smrti naší bdělosti,
Vzpomínky láskou postele stelem
A vzdáváme se volnosti.
Vzpomínky nepláčou,ale sedí pevně,
Kam posadíš je bez hnutí.
Vzpomínky nedrž v křeči pevně,
Na trati opratí se neztratí.
Koukám na lidi kolem sebe,
Míchají se v nich ty ,co znám,
Na lásku nemyslet,jen za ní běžet,
To někdy lidi nevnímám.
Přihnu si z lahve trochu rumu
A potom sním a vzpomínám,
To opojení z moře šumu
Vnímám jen když jsem sám a sám.
Už ani
Už ani porno - už mě nebaví.
Už ani panáky s kámošem.
Už ani hamburgery.
Už žádný drogy světa.
Cítím se nějak moudře.
I trochu umělecky.
Už ani porno - už mě nebaví.
A žádný kovbojky a indiánky.
A ani vetřelci a větrníci.
Už mě to nebaví.
Prodal jsem televizi, rádio
a všechno elektrický smetl jsem pod zem.
Už mě to nebaví strkat do zásuvky.
Už ani knížky - už mě nebaví.
To co se dočtu - to mi vyčte někdo zas.
Knihovnu vyhodil jsem letem světem.
A z toho žalu zpil se pod obraz.
Všechny ty knížky,co mi četla máma,
snažím se najít v sobě.
Vláčná
Poblázněný kůň lítá v ohradě
A jen se na něj dívám,
Nedám mu napít,
Ni ovsa žrát,
aby klid nabyl v jeho duši.
Rád totiž dívám se
na to co utéct chce
z tohoto života,
když vláčen jsem
vláčen životem.
A snad se i zdá zvláční,
že v takovýchto myšlenkách
pádím na hřbetě koně,
jak na myšlence lásky.
Vláčeni životem se jednou rozvláčníme.
Neviditelné tramvaje
Jsem v téhle studené vodě příliš dlouho sám
a po dechu lapám.
Nedovedu odhadnout,
kdy si obléct sváteční košili.
Lidé umírají, ale zaplať pánbůh se i rodí.
Milovat je smrt a nenávidět také-to je život.
Dopolední zácpa na nuselském mostě
a nikdo se nedrží plotu.
Vypadám snad jako revizor?
Když s notýskem a tužkou odpočívající
Sedím v tramvaji a píšu ódu pro radost.
Vypadám snad jako pytel brambor?
Pro někoho lehká strava na tisíc způsobů.
Ve středu jedu do Hamburgeru
Byl les ba!
To je Francouzky?
Byl lesba...
Jdeš taky dneska na skupinu?
Erekce
Kdyby tak všechna lidská erekce
Vletěla bohu do prdele
Náměstí – v něm kostky kameníků
Prodavač plný díků
Mé díky v popelníku
Všechno tu jaksi uniká
Nic není pro mě zdá se
Močení na terase
Však dětské křiky přehluší
Derou se jemně do uší
Ty batolata učí nás
Mi jsme však slepí
Jak zvíře hnané stepí
A hledáme si jiné důvody
Ke smíchu ,k pláči,ke mračení,
Jelikož jakákoli erekce
Bohu dík nemá korekce...........
Neděle
Sklenice rozseté po stole,
Jak miny na bitevním poli.
Dnes je jedno jakou zvolíš,
Každá tě skolí,
Je totiž sobota a práce je pro voly.
