Viola Fischerová
(*18.10.1935 - †4.11.2010) Česká básnířka a překladatelka patřící ke generaci „šestatřicátníků“. Byla dcerou prof. Josefa Ludvíka Fischera a nevlastní sestrou básnířky Sylvy Fischerové.
Nacházíte se na stránce: Autoři /
Viola Fischerová
Písečné dítě
[Záložka]Člověk se může setkat s bytostí, kterou si nelze nezamilovat. A ona se zamiluje do vás. Pak nehraje roli, je-li to muž, žena, chlapec nebo dívka, ani v kterém životním období se tak stane. Láska si hloubí své vlastní řečiště, žije svůj jedinečný neopakovatelný příběh.
Emě
Čemu se smějí
ty malé hlavy
už v matčiné krvi
a ještě v ráji
Co je v nebi tak smíchu
ze ho znají
ještě i potmě a v krvi
lásky i nelasky
která je čeká
či nečeká
Teď už jen ve snu
se občas rozpomenou
ta nemluvňata
co chtěla do světa
a co nic neprozradí
Písečnému dítěti
Budu-li ti sukňu šít
z květa makového
budeš ty mně niti přást
z dešča májového
///
Tolik písku a slunce
Našlo sis horoucí ruce
mé láskylačné dítě
Uplácávám
ňadra z písku
břicho z písku
hladím útlé boky
i skrytou proláklinu
Zalévám tě
mořem z dlaně
prosívám ti plavé vlasy
nad čelem
Jak blaženě se směje
mé zlaté písečné dítě
Ještě neslyší stíny
kostelních hodin
které ze stromů
padají na mne
///
Tvé zlaté písečné oči
i po nich zůstanou stopy
přede mnou
ve mně
Jemné hloubení
jak otisk dlaně
v písku
Žasnu
a sladce se poddávám
svému jinému vlastnímu
tvaru
///
Odbilo jedenáct
Konečně se smí
ten léta polomrtvý táta
začít rozpadat
Plač dítě plač
Vyprosím ti
i mlčení matky
abys o něm nemuselo
snít
///
Jak ses ve mně zabydlela
Usínáš na tisíc kilometrů odtud
a já jako ve snu
jdu pro vodu po špičkách
abych tě nevzbudila
A už je to měsíc
co ses tu nevyspala
///
Už jsem nechtěla
nikoho živého
Jen psa a kotě
které jsem našla
Samota dým
Samota droga
Proč sis vybrala
právě mne
?Protože ty jsi ty
a já jsem já"
cituješ nevědouc
Montaigna
Známe se tak
jak si to lze jenom vymyslet
nebo vysnít
Já se však lásko
musím ptát
čím za to všechno
budeš jednou platit
///
Má pyšná kůže je popsaná
od hlavy po paty
samá čára znak a hnědá skvrna
Co na mně lásko máš
a k čemu je mně
svěžest krása a něha
Usmíváš se
Jsi šťastná
Učíš mě
milovat pokorně
///
Odlétla jsi v očích slzy
a já už zas začínám tesknit
a snít
Je to jak když se řežou zuby
v srdci
ty sloní třetí
a poslední
Jako termiti
rozhlodávají moje zdi
Dobytou samotu
Vítězný klid
A ty jsi odletěla
///
Okouzlilas je všechny
jak židovská nevěsta
Bratra čtyři přátele
i mateřskou Ninu
Žasli
jak jsi líbezná a moudrá
Vidíš
a jenom já
jako bych to celý rok
nevěděla
///
Se mnou neprojdeš Tibet
a pro lásku
nebudeš muset skočit
z útesu do jezera
Půjdeš jen bosa po mokrém písku
kde kdysi rostla zelená mochna
V drobounkých vlnách
ještě šťastného dětství
které jsi neprožila
///
Máš kůži jak nejjemnější hedvábí
útlý dřík do ruky
a dívčí prsa
Dotýkám se tě
v neskutečném snu
Jaký jsem nikdy předtím
nedosnila
///
Po milování jsou tvoje oči
zlaté egyptské
jen bez černé linie
kolem
Božské dítě
které se na mne
usmívá
Nejsem těžká
netrne ti ruka?
///
Už mě nebolelo
že brzy sejdu
Bavilo mě ztrácet
dávná já jména i místa
kde jsem byla šťastná
a proč
Svedlas mě z cesty
stáhla z kůže
vrátila bdělé sny
a noční strach
jak nebudu
bez tebe
a zapomenu
tvůj smích hlas
i tvoji tvář
///
Na staženou kůži
máš lék
jak jitrocel
Chtěla bych tě teď držet
a houpat v klíně
pláčeš smíchem
Matka? Dítě?
///
Od mala stavěný
do koruny rozsochatých stromů
pokoj
podlaha pod nohy
a čtyři zdi
Teď mám dva
Vysoko nad lesem
i se svým psem
Sen
který jsi obnažila
///
Slunce ještě hřeje
ale mrazivý vítr
rve a sráží
včerejší léto
dnešní podzim
Za den
sahá do okna
holá větev
Jak křehké jsou stěny
mezi bylo není
a jsem
///
Štědrý den potemněl
Kolik lakomých večerů
navléká šero na šňůru
studených netěšivých odpolední
na zamrzlém rybníku
s bruslemi
Jen jednou se mi povedlo
vyrýt do ledu
první stopu
Jako tobě
o loňském Štědrém večeru
///
Co za dary mi přinášíš
Uhaduješ moje sny
a potřeby v domácnosti
o kterých ani nevím
Přivezla jsi i laptop
a vymýšlíš cvičení
pro nesystémovou hlavu
A já lásko
- jaká úlitba -
nad nimi potajmu troskotám
znova a znova
///
Když se směješ
umím přeskočit hladovou zeď
chodit po laně
vyprávět život
jako vtip
Usměj se
Směj se dítě
Ať se ti taky
proměním
///
Ještě jednou být s tebou
za noci v kukani
hotelové sprchy
být s tebou jedno
uvnitř
a nemoci otevřít
chvět se
i v teplé vodě
z které nevyjdeme...
A potom v peřinách
se smát a smát
a smát
až do rána
///
V jaké závrati
jsi zvrátila hlavu
nade mnou
Milovala jsi v té chvíli
sebe
mnou
tou z bezčasí
kde ještě nejsme
já a ty?
///
Kudy jsi bloudila
krásná a lačná
že jsi pro lásku
skočila z útesu do jezera
abys ji stvrdila
aby byla
Nepochopil nic
ani v těch vysokých horách
Nechal tě odejít
Teď po letech se dovolává
výšky srázu
ledové vody
tvého skoku
a volá
///
Kolikrát za den tě slyším
kolikrát volám
do toho přízračného biura
Mému srdci narostly uši
zuby a drápy
lítého tygra
jenž z dálky větří
a sní
jak roztrhá na kusy
kdo by ti ublížil
///
Co všechno se tu sešlo
protlo a prolíná
něhou
tvé zjizvené dětství
kmotra cizích dětí
dvojí jazyk a jedna řeč
v srozumění
až do konečků prstů
nemýtus touhy
dcery a matky
A jiskra
která to všechno
podpálila
///
Nikdy ses nezeptala
co na to dva mrtví muži
které jsem milovala
kteří ti hleděli z očí
zrána kdy přicházejí psi
a vlci
Už v nich nečíhá obava
když ti v náručí usínám
zkonejšená a blažená
///
Říkáš
nad hromadou smetených dětí
v slzách
že jestli chci
můžeme vykoupit
alespoň jedno
co potom nikdo nezatratí
do bordelu
nebo do otroctví
Holku a kluka
ať tady po nás dvou
zůstane -
jedno dítě za mne
jedno za tebe
///
Můžeme k nim i zaletět
dvě laskavé paní
které je obdarují pomazlí
a zmizí
Pane
ochraňuj i ty ostatní
jimž jsme odepřeli sen
i naději
///
Pokaždé se stydíš
žes nedala dost
že z víc
činíme málo
Stín ničeho
Tíseň viny
Zamáloučinění
///
Oslavuješ nahé tělo
co se bojí
samo před zrcadlo
dávno ulovené
s otisky jiných sítí
Tušíš v něm muže
na prahu stáří
kterého taky
milovala dívka
krásná a svěží
///
Jsi moje snění
holka nie z tej ziemi
hezká jak obraz
v kterém se vidíš
a jemuž se podobám
ve tmě i za světla
té blažené zimní hodiny
navíc
///
Neměla jsem komu umřít
jen strachu
psa nalezence
Teď mě lekají
stromy ve tmě
každý sám jen
kmen a kmen
ty beze mne
já bez tebe
ledový měsíc
a pes
///
I sněhová
by hřála tvá nahá dlaň
mé prsty v rukavici
jak vždycky dáváš
víc
i díru v nové bundě
mému psovi
///
Nabízíš se
plná slunce
Nikde ostří trávy
křoví
ani trn
Náruč
co se zítra neuzavře
Vesmír dítěte
které ví
///
Taky jsi malá malovala
růžový sníh
aby byl vidět
a jabloň
s růžovými květy
i v zimě
Taky jsi v noci
potkávala paní
s úsměvem
jenž tuhne a kamení
a v úzkosti odlétala
padala hlavou dolů
na louku
k potoku
do trávy
///
Kam bys však odletěla
když jsi nemohla
ani za roh
mezi děti
holčička
co se u stolu nesměje
a nesmí mluvit
Teď se ledová královna
rozpadá
Vracíš se od ní
zimou mřivá
a pláčeš
Marně tě konejším
Že i svatý
ze svého pláště
dal jen půl
///
Tichá voda
do Dunajka padala
šustí přes kamení
voraři mají vylovit
zelený vínek z řeky
Tak chceš
abych ti zpívala
Aby tě v sobotu
budila
voděnka studená
bazalička
kterou jsi zasiala
///
A zase
úplné světlé nebe
večer
Sníh mokvá
na dně bláto
šlápot a stop
Křik ve větvích
A vdech náhle předjarní
až strach
///
Kde jsi od rána
se svým kajakem
uprostřed dravé Rawky
nebo už na břehu
Posíláš mi
líbezné olše louky
a vodu s vyvrácenými kmeny
Jak nebeská modř
Jaká úzkost
o nedělích
///
A přece to budu já
kdo tě zavede do pekla
kdo tě opustí
a nechá stát někde u zdi
jako jedno
z těch židovských dětí
co je měl taky
někdo zachránit
///
Vím že hledím ze dna
zrnko toužící po světle
Mám tu však lásku Pane
to zahleděné dítě
které pod tunami vody
rozeznává v modři
jenom mne
///
Tiskni se ke mně
kůží co se sladce ježí
když se tě dotýkám
dej mi své pysky
hebké kůzlečí
chuť jazyka mezi zuby
sáhni po srdci
Vtiskni se do mne
ať si zmizím
Ať se mám
///
Tvá ztišená tvář
Usínej lásko
a spi
Všechny tvé starosti
leží ted na mé paži
hemží se jako mravenci
Neboj
ani se ti nehnu
A něco vymyslím
///
Postavíme kolem tebe
ledovou zeď
Uvidíš skrz ni všechno
co nesmíš nevidět
Tlustou stěnu ze skla
co tě ochrání
před maminčiným láskyplným
sápáním
///
Ještě jsi o mně nevěděla
a už sis z Třeboně odvezla
na třech snímcích
ulici s podloubím -
dílo praděda
z předměstí
ničím nápadný dědečkův dům
můj dětský pohled z okna
mezi kašnou a radnicí
Až mi zatrnulo
///
Teď na hrázi
– přede mnou
za mnou
ani na krok –
jsi mi nedala jít
Úporný lačný bourec
co si mě pevně ovíjí
hedvábím
///
Těch vzlyků smíchu –
až na nás klepali
A butik¨kde jsme kupovaly
kalhoty blůzy a sukně
jedna druhé:
?To je vaše dcera?"
usmívala se prodavačka
?Ne láska"
?Stejně"
řekla
?je to dar"
///
I v loďce na řetězu
se dá plout
Smysl je utajen
v pozvolném vzdání vlná
To jsem ti lásko psala
kolébaná
s nohama po kotníky
ve vodě
Snila jsem
jako se dýchá
Bylo mi patnáct
a tys ještě nebyla
na světě
///
Nebyl to pahýl doubku
byl to kalich v mlází
dřevěný kalich
strom ocún
rozhodla jsi
Pak jsme mu
- každá na chvíli -
půjčily svoji hlavu
///
To dítě lásko
které přišlo
pod solnou vlnou
zkamenělo
Neumí se usmát
ani v nových šatkách
s květy ve vlasech
Jmenuje se Periyanyaga Maru
chodí do třetí třídy
a je jí sto let
///
Lásko
to druhé dítě
je tmavý chlapec
Niroshan ?bez světla"
princ z tisíce a jedné noci
To jen v tom oblečení
- bílá košile kalhoty s puky
a staré boty -
vypadá na dvanáct
a jako odsouzený
///
Slad srpnových borovic
neptej se který je den
vynoř se znovu na cestě
a přicházej
přicházej dlouze
jako tvůj obraz
hodiny
mé starodávné štěstí
živé a blízko
pod stromy
///
Z kočárků zmizely
trčící nahé noženy léta
Už prosvítá les
Pospěš si
ať ještě zastaneš
poslední letošní listy
Nejen ty čtyři
které nám vloni
na vrcholku břízy
vydržely do jara
///
Radimu Vašinkovi
Když v pátek přiletíš dřív
zavedu tě
do krytového divadla
Kdosi tam stvořil
ze starých stolů židlí
a kuchyňských lamp s šátky
dětský sen
Vousatý principál
a jeho krásná žena
Ve sklepení
vaří do misky zelňačku
a pěstují poezii
///
Procházely jsme září
mědi a zlata
Psice ulovila
snášející se list
Tiskla ses ke mně
k zalknutí
Ještě večer před zrcadlem
nebyla moje tvář
stará
///
Vánoce
budou prý letos bílé
Od štědrosti lásko
nečekejme nic
Ne víc
než hlas který za tmy
prochází uchem jehly
naše bohatství
///
Už zas mi lásko nastavuje
svá černá zrcadla
Tentokrát sahá na bratra
Vidíš
a já skoro zapomněla
jak v nich vypadám
zblízka
///
Řekni
z jakého dávna
tě znám
byla to tenkrát
stejná hlava
a tvář
bylas to ty
nebo já
koho jsem poznala
a komu jsi vyšla vstříc
Byla jsem to já
bylas to ty?
///
Věř mi
až tě opustím
pominu bránu lůna
i nadějné bardy
Nechci se znovu narodit
Jen si na Kristu vyprosím
abych tě alespoň první dny
směla ještě chránit
31. srpna 2006