Komorous Jaromír

Přikrytá peřinou z mých úmyslů vyspalá dorůžova dočkala se rána Ale proč tady není? Holubi chumelí místo sněhu a já jako po velkém třesku

Zasněžte krajinu ať po ní nejde chodit chci vidět panenskou blánu která se rozpíná až nahoru k lesu kde klepadlo chybí stejně je pro ruku daleko jak pro krále do funkce podkoního

Nechal jsem žáby za dálnicí na to jsou ochránci v rukavicích Ale jak poznají, že žába chce kuňkat a mně je to jedno? Do toho Axel bouchá na nebeskou bránu a večer kluk u řeky jakbysmet Kdyby tak věděli, jak jsou daleko a přitom tak blízko.

Pysky žvatlaly o milování nohy se chvěly už ze zvyku a na Ruzyni přistál trojský kůň diverzní výsadek...

S křížem na zádech s lačností kura u pekáče ulicemi mezi světy pokropen vlastní krví stoupám na svoji Golgotu ... Nazareti rvou do lidí Love Hurts a ruce si klestí cestu snivé.

Ponořila ruce do popela má gospelová ikona o její prsty trnu strachem samotou vrže zvířený prach

Mollovými akordy nalíčili pokoj v mollových šatech přišla do světel přivoněla k bezpohlavním květům a pak ji to přestalo bavit. Ani se nedivím pořád se zatím díval tančili až vzápětí akordy ze stěn v rozestupech mizely ve chřtánu lásky jak bifteky v mlýnku na maso.

Spuštěné hledí, vydlabaný bus krvavé bifteky prstů po kapsách Nikdo nic neříká a přece každý slyší Doslech do páté řady Až na rampách světel zátarasy Z beden zdi proti sněti upatlané z hluku dne Nabílené patníky nezdravit asfalt už notoricky žebrající bard Raději šeptat než spásat řeč určenou pro příští ráno Z ašrámu kouř vonných tyčinek…

Koupil jsem si noviny ostatně jako denně papír voněl událostmi události stereotypem stereotyp papírem Ale nevím proč Golfský proud se zpomaluje lidé vodí za nos Zemi a sami sebe život se zrychluje tone kdo nepluje Až se Země ožene nebude kdo by to napsal

Pomalý, až oči bolí zvláště ty z minulých let Budoucí radši si nezvykají aby se nemusely zpít a k tomu snímám srdcovou dámu a batikově vymačkán usínám s ní v klíně a kulhavý noční hlídač kroutí hlavou a znechuceně skřípe zubama a sípá dechem který jsem od něj opsal abych zbytečně nevyčníval v tom odkládacím depu kde rozhoupají podlahu každou chvíli a do…

Z kandelábru teče pot srpnového večera unavená paní pláče do kanálu na chodníku fízl z celé té marnosti dloube se v nose. Chrupavky nechrupají už ani chrupky nad městem balón létá placený jen pro ten plezír komitétem. Zavřít se do sklepů hluchých pod platy na vejce narvat se do kytar dokud to jde. Londonbus civí z plakátu jako vždy ze zdi v…

Zapřahej, vozko! Jedu si pro ni. Napij se po hrdlo, ovsa dej koním! Čeká nás pouť od mrazů do mrazů. Pouť hvězdných manýrů, tajemných úkazů... Vtkala si do vlasů šuma, stehna sluncem pozlatila a tělo své rosou stříbří. V pohledu příslib!

Šlapák rozechvěl bránici a na druhý pokus i odpovědnost tu vrozenou fosílii z pravěku Výčepní aroma jako vždy nevinně ale, co kdyby, prstíčkem vábí Na louce, za domem, tam by to asi šlo Natažené hady od zvukařova pultu oblékly servilní černou a plazí se ke zdi a ta holka to dneska chce, syčí i v pangejtu s přetlakem papiňáků losuje, koho dřív na popravu…