Dokud žily, byly krásně zbarvené;
proto jsem je hned ráno namaloval
a zachytil jejich barvy, než zajdou.
Jak by se asi podivovaly,
kdyby viděly, s jakou přesností.
Přečíst celé →
Mám tu, Petříčku, všecko rozdělané,
sena neskopený, z Labů nejedou,
okna schnou ve stodole, dveře na půdě,
spím v kuchyni, nějak tu noc přečkám,
je to blbý pocit, ale brzy po čtvrté
už se rozednívá, akorát prolítnu postelí,
včera byla buřina, blesk poškodil anténu,
zítra přijde opravář, v pátek truhlář,
seno je jak močka, Labskejm je to šumák,
Pepík do…
Přečíst celé →
Sáhnu na tebe rukou,
ve které nemám cit.
Lupiny na stráni puknou,
půjdeme spát.
Hladové krky lupin. Něco jim dát.
Hodit? Nebo až k ústům, celou dlaní?
Strání pan Klenot. Voní seno.
Paní Drahorádová šla už ráno.
Přečíst celé →
Na skládce stojí stromy vedle meter,
podloží kamenů se válí s pořekadly.
Nech to. Slepenec jara
tu potahuje okraj loňské záplavy.
Ještě to trčí, a už otisk.
Celé jak záběr z pralesní války.
Dívej se: láhve olše první pruty zajíc
v zasluněných hexametrech pole.
Přečíst celé →
Sova dýchá do noci.
Představuju si kruh jejích úst.
Vcházím do lesa ze samých sov,
s vábničkou na jedle, představuju si.
Přes den prostříhaný javor
je teď přítulný jak pes.
Sedí mi v klíně, olizuje mě,
vrtí ucvaklým ocasem.
Přečíst celé →
Pak, už ve tmě, roháč
lepí, rozlepuje hrušňové listy,
dva další mění patra dubu
v kožená křesla plná drobků.
Lehátková křesla, ta neskutečná,
šermují a plandají v zahradě jak řeči ?
ani sedět, ani ležet, všechno špatně,
ale nakonec v tom usneš.
Přečíst celé →
Driblující roj muchnic;
v puchýřcích otisk skokanů a vážek,
zelené, jasnoskvrnné snění;
ulitka nosík nahoru
drolí se, sotva přiblížím ruku,
ale ostrý okraj palci vzdoruje:
zní to jak soví vábnička,
když s tím nástrojem vkráčím
do letního lesa, mezi sovy.
Přečíst celé →
On: Jájsemhříšník. Ona: V každém lesku
je hlavní světlo. On: To jo, někdy stačí
úkrok stranou, a může se změnit realita.
Ona: A taky cítím se stromy, některé z nich
mám ráda, jako lidi. On: Vládne mi měkké
osvětlení a šidítko. Ona: Mně asi ne? sorry?
ale chápu ten sentiment. On: Dobrej vztah
by byl řešení: ovšem řešení, který nevyřeší
problém jako takovej.…
Přečíst celé →
Kos-nedorost, s žádným ocasem
a dlouhým zobákem. Vypadá jak bukač.
Zrc zrc zrc zrc zrc zrc zrc zrc zrc,
dělá před zrcadlem lípy. Koruna
dnes odráží i mě, v zelených čtvercích,
mokrého, vyspalého, bez lásky,
s tlustým ptáčetem v otevřené dlani;
zkrátka tak, jak jsem si vždycky přál.
Přečíst celé →
Nechci tě, říkáš. Říkáš mi,
že nic necítím. Že tě necítím.
V noci polárkový dorty a urážíš se,
nemluvil, vrazil, věděl, vrazil,
nad krabičkami od polárkových
říkáš, jsi jí pořád podobnější, tý
tam v noci, místo, abys vrazil,
dortů, říkáš, nad bílými rohlíky,
nervózní sově, místo, abys mi
nemluvil slova, a v noci mi ho
tam vrazil, beze slova mi ho tam,…
Přečíst celé →
je jedno zda čučí či nečučí?
ale vidím ten rozdíl když čučí
ježiš vibrátorů všeho máme alelujaaa
zkoušeli jsme všechno možné kolikrát
točili spolu domácí videjko
dvě díry mu nestačí chce po mně tu třetí
jak mu ji nedopřeju jsem jeptiška
připadám si nepřitažlivá hnusná
rodina ho nezajímá já ho nezajímám
zajímá ho díra díra jen kde zasunout
já taky občas…
Přečíst celé →
Vodu v chlaďáku jsem vyměnila
a všechny hrnkovky zalila.
Myslela jsem, že když bude dneska kšeft,
tak ráno zajedu pro nějaké zboží,
ale byla to hrůza, tak bude asi lepší,
když se to doprodá. No kdyby náhodou
byl velkej kšeft, tak volej.
Paní tady má zamluvenou
begónii do pondělí, chtěla
ji rovnou, ale pak zjistila,
že má málo peněz. Tak
ona si pro ni…
Přečíst celé →
Mezi modrými motýlicemi
svých dcer, s ničím hotový,
všem podobný, bez dílny.
?Protože miluju barvy, je pro mě
všechno těžké,? říká motýlice
a plácá se v irisech a vyhlíží přítelkyni.
A pak ji, podél stonku,
doprovodí k vlaku a iris
v jejích stopách vyroluje list.
Obvykle jsem po oči v řece,
celý den, zapisuju si.
A v noci nabízím své ženě modrý
úd, měkký,…
Přečíst celé →
Všechny ty filmy s bordelem
a kamerou v každém pokoji,
s tajnou komorou plnou televizí,
v níž padouch píchá palcem u nohy
svou milou; každý otočený jinam.
Už dlouho jsem žádný neviděl.
Až mě opustíš, chci právě tohle
(za otočnou knihovnou na knoflík),
jen místo bordelu slušný malý hotel
na hezkém místě, u cyklistické trasy.
Už teď sedíme ? každý mezi svými…
Přečíst celé →
