Vučenovič Karel

Jsi mým mostem přes propasti tou oporou přes všechny strasti ta stavba ale křehká je a při každém náporu kdy já ztrácím oporu může jenom síla lásky ten most zpevnit bez přetvářky.....

Když se otáčím, tma mě dohání ty však tam vpředu za zatáčkou jsi mé svítání tak tam běžím a rád bych se stal tvým druhem není však ta zatáčka kruhem????

Už nechci žádné trápení ani klamné mámení trošku lásky žádné zlato, žádné drahé kamení a hlásný hlásá na věži jen na vás to záleží až přijde ten den naplnte svůj sen. Však pravda která stihne tě je jak ostrý nůž v rukou dítěte bodá..raní má vzácná paní a ta pravda pravdoucí ta realita živoucí ten nůž..co bodá hloub a hlouběji mám ještě nějakou naději? Ne..…