Kamil Princ
(*1987) narozen v Žatci a nyní žije v Praze. Vystudoval obor Jazyková a literární kultura na Univerzitě Hradec Králové. Věnuje se psaní básní, esejí a uměleckých kritik a spolu s Františkem Štormem působí v kapele Maldorör Disco. Vydává a rediguje podzemní revue Smrtisyn pro současnou českou neodekadenci a rediguje Noviny Obce spisovatelů. Vydal básnické sbírky „Sonáta pro rezavou harfu“, „Nožem učím rybu křičet“ a „Ozvěna rybího křiku“, uspořádal „Almanach neodekadence“. Publikoval v časopisu Host, Tvar, Pandora, Partonyma, Literární noviny, Lidové noviny aj. Obdržel několik literárních ocenění, např. umělecký festival e-moc-e (1. místo), Literární Varnsdorf (1. místo), Soutěž Marie Kodovské (1. místo), Jindřichohradecký textík (1. místo), Literární soutěž Dona Bosca (1. místo), Soutěž k Mezinárodnímu roku astronomie (3. místo) a Hořovice Václava Hraběte (Zvláštní cena časopisu Host).
https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/kamil…
666
Tak už i v peklo přišla zima?
Vše spěje k svému závěru.
Beránek Boží hříchy snímá
na digitální kameru…
666
Tlím v rakvi, už jsou nanic fáče,
je nutné smířit se s tím.
A jediný tu pro mě pláče
sbor nekrofilů. (Štěstím…)
666
Už mě volá oprátka
k márničnímu dýmu.
Život, to je pohádka,
žel od bratří Grimmů.
Hodiny jdou pozpátku,
svět je plodem shnilým.
Jsem duševně v pořádku,
z čehož strašně šílím!
Život je holt takový,
smrti šanci dejme!
Nájemnému vrahovi
platím, ať mě sejme…
666
Unaven mluvením vydávám skřeky.
Ne, dvakrát nevstoupíš do stejné řeky!
Ožralý do pekla už si to šinu.
Též dvakrát nestoupneš na stejnou minu…
666
Jdu ruskou ruletou zahánět nudu,
z přeťatých žil se mi všechna krev ztrácí.
Jsem tolik lenivý, že dneska budu
předstírat orgasmus při masturbaci…
666
Končí světlem tunel Blanka?
Lidé jsou jen havěť!
Pečlivě jak Václav Hanka
padělám svou závěť.
Sucho zmůže ledaskoho,
můj dům ale bar má!
Život vždycky stojí mnoho,
pouze smrt je zdarma.
Zlitý řvu na býka: „Olé!“
Dá mi Charón rabat?
Poslouchaje „Dole v dole“
mám z ostudy Kabát.
Hraju Kiss na ukulele,
každý v svůj hrob chvátá.
Čumím tady jako tele
na hřbitovní vrata!
Hledám provaz, zn. spěchá!
Žízeň tiším dehtem.
Já jsem šťastný jako blecha
rozmáčknutá nehtem…
666
Copak Ti dám k Valentýnu?
Slast je v dobrém víně!
Jsi už dlouho v Říši stínů
a já ve Tvém klíně.
Žádný dárek! Stará bela!
Nejsem Máchův Vilém!
Včera jsi mě podváděla
s jiným nekrofilem…
666
Uvnitř srdce těžko je mi,
jen co začal listopad.
Jsi nejhezčí holka v zemi!
– Stačí Tě jen vykopat…
666
Poslední haléře, co jsem měl na loupák,
utratím v pivnici za další IPU.
Cítím se svobodný! Svobodný jako pták
uvězněn za gumou upnutých slipů.
Zasněný vzpomínám na dobu mládí,
která k všem špatnostem člověka svádí.
Dospělost, to je pot, úmor a dřina
– zbořit dům, skácet strom, potratit syna…
666
Čekal jsem potíže. To by šlo moc hladko…
Proč se vždy na dárce nevděčně plive?
Přála sis pod stromkem přítulné morčátko.
Měla jsi upřesnit, že má být živé!
