Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
S dcerou na parketě (Johance)
Přesně tam, kde nikdo neví
Kde je v blízkosti srdce Mezi galaxiemi za přílivem planet v červáncích hvězdokup v červenci června na zemi na vážkách mléka poblíž úplňku měsíce za hranicemi státu za hradbami města ve čtvrti bez okurek, s naprostým tichem se zvoněním nedělních zvonů a přisprostlou sousedkou v bytě s balkonkem pro jeden dětský kočárek v položlutém pokoji s přízraky pouliční lampy před domem v blízkosti tvojí postýlky stojím a tančím s tebou má dcérečko zatímco usínáš kdesi mezi mými pažemi.
Objímám tebe a vlastně i sebe - mezi tím máma tvá koupe se. Smívá den, stmívá, zhasíná a hvězdy rozsvěcí.
Na parketách znovuzrození, které do rytmu noci vrzají pod těžkostí mých nohou z celodenní chůze sem a tam
Noc zatemní okenice víčkům tvým přičemž tě jakákoli zmínka možná ze sna vyruší.
Teď
Bezejmenný palec
Jen tak na prsten navléc i
nevědomí
boj o vědomí
a všichni se ztrácíme na moment v realitě jiné reality,
jako led vhozený na ostří teplého čaje snídaní,
teplé vlhké noci, která již nikdy nebude
v rámci globálního přitulování,
protože tulení je jedinost i přimykání, smykání i odmykání duší nafouklých k popukání,
to jediné neidentifikovatelné
Rozprostřené před okny očí - našich,
i všechny ty myšlenky dnes ráno
rozlité po stole,
jak asfalt nové cestě....
Zdravím tě Starý Skřípající Písku!
Pravda za pravdu
Výměna názorů
Běžná konverzace
bojím se stáří a prachu na víčkách
Žena pod pultem
Čas
Dj Error
Čas
Nevědomí
Letí to, přistává a zase
letí
Ředitel (Cvičím psa - útok na bránici)
Cvičím psa - útok na bránici
Procházka každodenní
Po práci - pivo u tenisu,
Antukový expres
Holčička se ptá, kde mám kočárek s miminkem,
Říkám, dnes spí doma,
Holčička není zlá, jen chce ovládnout svět
Pejska tahá za obojek
Jak tátu z hospody
Tatínek má rád výhled
Náhle přijde číšník
S chemickou utěrkou vstříc rokům z igelitového přístřešku
Z tváře mu vylne vůně brambůrků a pečených kaštanů
Holčička běží za tátou
"To je můj řiditel !" - Volá kamsi na svět kdesi za mnou...
a možná to říká jenom mě.
Úterý
Úterý
Ne je pondělí
Mylně cinkot lahví neví
Co já vím
Než odejdu a vyprázdním
Větu
Vycucnu den
Který se nedělí
S pondělím tvým dnem narození.
Therapy
A já jsem si myslel - že jsem blázen - v kavárně Therapy:
Dívám se na chlapy - Jak jsme si řekli
- každý si musí pomoct sám.
Hele jakýpak copak - to je vedlejší rodina
- v tomhle jsou chlapi normální.
To je pravda - to jsem si já sama prožila
- já jsem nemohla chodit.
Já jsem nemohla vstát z postele
- nějakej mladej kluk..
Já jí neodsuzuju - já se jí snažim pomoc.
Vím, že tě to mrzí - pracovala na půl úvazku.
Prosim tě, co mi to vykládáš - vždyť to jsou dementi!
Štítná žláza... né? - člověk trpí..
Ten svět je nespravedlivej - ty si to moc bereš.
Ne , ty si to moc bereš - a co cejtim jako já?
Ale taky mam výčitky - ale co já mam?
Nejvíc mě naserou známí - jak voni se zachovaj.
Nechci plakat na cizim hrobě - to není špatná matka.
Ale kam se podívam - a to jsem ti povídala?
- von má sestru..
A von má dceru - v žádnym případě..
- von byl na slovensku v cizině.
Já nevim, chceš malý pivo? - je půl sedmý.
Budem ještě čekat dlouho?..
- byla to Jitky kamarádka.
Rozumíš - no vobě ruce levý!
- to by jste se ale asi měly dohodnout.
Buď já nebo on - to jsme si koupily loni.
- stěhování pohroma
To je dobrý.. - jsi cáklá?
Jsi mladá - otevři oči - není divnej?
- Abych si mohla přivydělat..
Kdyby si našel nějakou přítelkyni - voni jim volali..
Je půl vosmí - to nesmí!......
Vypadala jako Suzi Quatro s bývalou maskérkou,
seděl jsem dál, Litvínov vyrovnal.
Norbert (povídka)
Norbert seděl vedle mě, před námi otevřená skripta : Algebra II. Pro Mat-Fyz a pár počmáraných papírů plných křivek, vzorců, vysvětlivek, škrtanců a bůh ví čeho ještě, snad mastnoty ze salámu, který jsme právě dojedli. O kus dál stolu číhalo před námi okno. Do dvora. Oba jsme cítili, že za dvě hodiny se toho už asi víc stihnout nedá při každodenní přípravě na zkoušku dálkového studia ČVUT.
Pod stolem jsme každý měl rozpité pivo, protože na stůl pálilo toho léta slunce, jakoby tam chtělo vypálit někomu rybník. Dívali jsme se směrem z okna odpočívajíc od záporných matic a popíjeli se slinou na blížící se sobotní večer. Norbert si odchrchlal po dlouhé pauze mlčení, která počala koncem vysvětlení: -No a to je ta lineární souřadnice. - jež jsem chápal tak zpola. A Norbert hledící skrze okno kamsi do vzpomínek řekl: „Ty jo, už jsi někdy v životě viděl pěknou uklízečku? Nemyslím pěknou, ale prýštící krásou.Rozumíš ? Nádhernou ženskou.Uklízečky přeci bejvaj už tak trochu uklizený ne?Ty vole, já jsem ti jednou viděl fakt krásnou uklízečku. Bylo to někde u malostraňáku na ministerstvu financí. Byl jsem tam na brigádě, jako úklidová četa. „To jste uklízeli prachy?“ Snažil jsem se zavtipkovat, zbaviv se pocitu, že už se nebavíme o diferenciálních rovnicích třetího řádu. Né vole, cídili jsme okna, dveře, parapety a tak. 8 pětek za hoďku.Chápeš?Tohle jo-odvětil jsem a představoval si vysokoškoláka jak uklízí. A jednou jsme tam naběhli už v pátek, což je pracovní den, takže tam byli normální pracovníci a tak, protože jsme jinak dělali o víkendech, ale teď jsme tam nakročili už v pracovní den a jak tak čistíme myslim pravý křídlo toho paláce, tak koukam, jak tam pobíhá, jen tak v trepkách, taková holka s košema.Loknul jsem si piva, později jsem se dočetl, že trpka je prvok rodu nálevníků protáhlého tvaru těla a podíval se zcela náhodou na přímku C protínající úsečku B ve druhé třetině přímky A.“No a?“-snažil jsem se ho popohnat.No prostě čumim na ní jak blázen, jak odnesla ještě jeden koš do kanceláře a jak zní vyjde, zastaví se , zpozorní a čumí taky.Na mě.Taková malá drobná v žabkách,-aha tak trepky jsou žáby-počkej to sem nepleť, měla kudrnatý vlasy, tričko s jasně definovatelnými bradavkami.“Asi jako ty tvý definice..“ Ne tohle šlo uplně mimo mě - usmála se a povídá - Dobrý den, vy sem ještě jistě půjdete, tak to nemam zamykat co? Ty vole to mě dostalo.Než jsem se probral, tak vodemyká další kancl!chápeš? Další kancl, jako další level! Tak povídám:“Jojo..jo tam půjdeme a kam večer vy? Chodbou všechny ty saponáty začli najednou vonět jako nějaká louka. Byla až mrazivě krásná, až jsem si myslel,že ty saponáty jsou nějaký afrodisiakum - řikal jsem si, že přeci nezblbnu kvůli uklízečce.Měla takový půlcouláky, takže jí byli vidět její krásný lýtka a snad mě přitahovala tim, že nebyla vůbec namalovaná.“Tak si jí zmaloval?“ Povídam.Ale houbeles, řekla, že teď je ještě celkem brzo, ale, že večer bude v malostranský besedě. Vzala koš, usmála se na mě jako ta největší rošťačka a řekla, jakoby kupovala chleba - Tak přijď! A než jsem se vzmohl zeptat na to, kdo tam bude hrát, zmizela jak princezna v bludišti finančního úřadu.“No a co, kdo tam hrál?“ Ále nějaký pankáči Smogová Závislost, nebo tak nějak. Vůbec nepřišla, vožral jsem se jako prase, cestou domu jsem ztratil empétrojku a druhej den na finančáku terno.Vrátnej nevěděl vůbec , kdo mu tam uklízí, nebo to nesměli říkat, nebo co, prostě od tý doby jsem jí neviděl. Malina! Občas si na ní vzpomenu, když doma uklízim“…. Línou cestičkou odešel od vzorců ze skript, na kterých stále visel a podíval se někam za okno, ve kterém jak na potvoru zrona zapadalo slunce.
Tak to uklidíme, řekl jsem.“Hm, máš pravdu, už to nemá cenu.“Ale hele, večer je v Besedě kapela Nepříjemná Pravda, tak kdybys měl chuť, já tam stopro jdu.“Řekl, jako by si kupoval v sámošce chleba. Myslel jsem na přímky a úsečky.
VOJENSKÉ ELITKY I.
V zátiší za pavučinou ,
kde usazen je z rakví prach ,
nejdřív si hrá mdlé robě s třtinou
a muži sní v svých hrách.
Při všedním a bezejmenném dni ,
kdy slunce zapadává v Zlatý ,
jek mok , který chce být
vždy poslední ,
však nikdo nechce míti
v hlavě dráty.
Po okraji mého srdce
stékají tři kapky , co se rozdělí.
Jedna pro ní , druhá pro mě ,
třetí pro tebe můj drahý příteli.
Teď čekám
v ustálé a chladné letargii
a snažím se si najít jen svůj střed.
S nudou a lehkostí
já odolávám zmiji ,
pak budu čekat ,
až odplazí se zpět.
Já dívky bral jsem na procházky
a chlapců nespočet.
V samotě
nekonečně mám své lásky
a s nimi miloval jsem svět.
Už vykouřil jsem tisíc cigaret
a stále myslím na tvůj ret ,
i když znám tebe nazpaměť ,
to k lásce k tobě nestačí.
Už tisíc hrdel prolitých
a dívek ,co jsem dal můj smích !
Já bez tebe jen milý mnich ,
kol lásky mé je bodláčí.
Léčba
(pozn.: čtěte jedním dechem)
Zhluboka jsem se nadechl ,
napil se lahve ,
které se u dna smála opička ,
vyfoukl opileckým dechem dým
a probudil se k ránu
scvrklý na lavičce.
(Rock Café 1993´)
VEČÍREK OBOJŽIVELNÍKŮ
Vítáme Vás
na večírku obojživelníků……
Vyměňte cigarety za doutníky ,
dnes nemlčte a vesele se bavte ,
opíjejte se
v zhoubném nádoru „..nevím..“.
Jen dejte pozor ,
ať vaši fantazii v tuhém
nepřejede vlak.
Nebojím se ,že tu vznikne menšina
- většina obojživelníků
je menšina všech zvířat
a nechci tu vidět žádné lidi!
Vy moji malí roztomilí úchyláčci ,
na blankytech ovoce ,jídlo ,pití ,
jazyky stéká sýrová řeka ořechů.
Nebojím se ,
Že někdo bude jíst něco jiného.
A už se nebojte ,
tady jste v bezpečí ,
vy řečtí Budhové ,
mravenčí prací se doplazíte k ránu.
DNES PŘEŠEL MĚ SMÍCH
Část první:
Návštěvníci mého cirkusu
s blechami ,
už čekají na svých místech.
Bůh je ve svém nebi ,
show může začít ,
tak jako každý den.
Dnes ale umřel šašek.
Část druhá:
Smutek – utek.
Šašek spí v rakvi ,
na zmalované hubě úsměv.
V půlce aprílových vln je pohřeb.
Ve zvuku lopat však zní
stále jeho smích.
