Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Nový koření
Tak co je novýho? - Všechno při starym,
kousek starýho - chleba nakrájim.
Máslem opatřim - potřu - protřu zrak,
leda osolím byle - tak nějak.
Kůrka zesládne, jako za války
schovaná za ztichlými obrazy,
skrz které vidět šlo možná i do dálky,
po řevu letadel - tlakové obvazy.
Tak co je novýho? - Ty starej! Hrdino!
Pral jsi se s člověkem, ohněm i lavinou.
Všechno je při starym, nic už se nezmění,
jednou ti vyčichne i Nový koření.
Smysl života
S my s lži vota
je z něh
o se vy mot a t
Bouřka
Nebe se zlobí
a fotí si nás bleskem
vzduch lehký
zkropený konví nekonvence
a zmoklé věnce
půl prstu napříč
hrom burácí
a hroby promlčené,
jak lůžko zpité alkoholem
tvář němá skrývá
v jeskyni svou osamělost.
bubnují střechy
i prsty nervózních rodičů
je láhev dopitá
přes půlnoc odemčená
a nebe stále odkrývá
svůj hněv bez vzpomínání
tisíce fotek
a jeden propálený negativ
a jeden úder bleskem
a jedna rána do zátylku.
Vyschlá mám ústa
z oněmění.
Těžko říct, zda-li
je člověk po záplavě
ještě někdy v suchu.
Z Ježíšovi koruny
Někde jsem se ztratil,
nepoznávám to tady ani tam,
natož pak sebe,
pouze obloha přiložená k tomuto životu,
známá v oblacích,
chladivá na spáncích,
vměstnaná na náměstí města mojí hlavy.
Hlavy s pěšinkou
vyšlapanou statným hřebenáčem
až k týlu vracejících se myšlenek.
Z neznámých příčin ztracený,
klíč od truhly s nalezenými.
Úzkou uličkou vedle partičky chuligánů
protáhnu se směrem k tribuně a někdy k východu,
protáhnu se potrubím uprostřed světových stran
v šachtě schované pro ticho.
Nadzvednu poklop - jedním okem.
Některý dny ani nadzvednou nejde,
to se objeví nová ulička v podzemí,
co zdála se být slepou.
Svědivé svědomí potrestá,
ty jež málo hledají.
Vylezu na kopci nad všemi městy,
do ostré jinovatky položím dlaně,
smrt pohladí mě.
Někde jsem se ztratil.
Na parapetu - bratranci okna,
ve váze bez květiny
již několik let na dně s pár drobnými vyložen
na stůl kdesi mezi rozházenými kartami,
promáčen v cizí paruce,
ve městě kde nikdo nikoho nezná,
na konečné autobusové linky bez čísla,
ve vlaku bez kolejí
kolem času
s trnem v oku.
Věčná noc
Peří lítá po místnosti,
ve větru lítá nocí mezi listy stromů,
které zbyly na téhle zničené planetě,
peří bílé,
místy od krve,
Zemi hřeje do zad Slunce.
Naše velká hlava,
střep vesmíru,
meziplanetární láska,
skýva chleba,
věčná noc mezi tak vzdálenými hvězdami,
z jediného místa viděné tak blízko,
kuřátka, světelný smog,
souhvězdí kosmopolitních myšlenek,
ocas hraběnky komety,
velká francouzská bramboračka
a peří lítá v megaprostoru
této nekonečné černé pláštěnky.
Výpověď generace
Výpověď generace jseš ty,
výpověď tvojí generace jsi ty,
výpověď z práce
známá už mnohá generace
známá se zmáhá….
zmáhá se zeptat na jinou
možná že práci
novou jinou zajímavější, líp placenou
prostě zaměstnání
se něčím, co nás poučí
ve všech pohledech,
které pak můžeme napsat z dovolené,
prostě novou práci
našeho účastnění se regenerací.
Po staletí znova chápeme se moci nad sebou
-tmou viděním naším ozářenou,
rozjařenou i tak či onak,
někdy k popukání z jara,
jak ptáci vylétnou nám k nohám
naše skoky do mládí
úskoky
jo mládí - zastávka na znamení,
jaké to znamení, když dnes je úplněk
a my úplně polekáni
průvodce pohádkami nehledáme již,
to spíš si piš a rozmysli, než podepíšeš
dva hadry a drát vázací.
Vždy hnací skrytou sílou tou je babička
ta nejstarší a dcerka pofňukává,
protože nemá slov,
protože její kára se vodou ještě nevaří,
ó zdaleka ne pane či paní,
dík za optání, já v pohlavích jsem zcela zdrženlivý a dodržuji periody
od ledu k tání.
Výpověď vše jest, čeho všimnete si,
výpověď činí se jen z jedné strany
výpověď podobná či jiná.
Výpověď - stín skutečnosti,
zkušenost v housenkovém alobalu.
Nyní před vámi.
Nervozita
Vyklepaný popelník,
žádný extravagantní frajer,
típám poslední cigaretu a první telefonát s bohem č.3257
Další zapomenutý PIN
Osm pohledů do nebe za poslední týden.
Vyklepaný - stejně tak cigareta, která rychle vzplane.
Můj filtr zkouřený a zlatý proužek co už ztratil lesk,
odvážen na stanoviště taxíků prosezených nocí.
Můj kolek jsi už dávno zahodila,
prý mouchy ožívají v popelu.
Vyklepaný nárazník,
někde vpředu vlevo
čekající v autokině na titulky.
Špaček - ptáček, kouzlo vyklepaný z rukávu.
Modelína rozpouštějící se v ústech.
Vyklepaný na nebeskou bránu.
Vyklepnutej ze života, kterej někdo odklepnul.
Ujel mi autobus, stejně byl ujetej.
Poměrné tlumení, dopravní zpoždění,
inflexní bod, tam kde se směr tečny mění,
přestup na metro, zesílení, řád, časová konstanta,
přenos, jednotkový skok, hromadná sebevražda v MHD,
astatická soustava musí vždy obsahovat integraci.
Studium vlastní lability na jeden rok.
Aplikace, transformace, kriterium linearity,
syntéza a předpoklady, právní dopady.
Co s těmi odpady?
Empirická metoda, netvoření,
regulátor myšlenkové databáze,
frekvenční zhroucení,
destilace podstaty a závěrem diagram - dieta vážnosti.
Zdražení cigaret,
další rozhovor s bohem č. X - věčná neznámá.
Vyklepaný vztah, samota bez konce, vyklepaná láska
a kosa po ránu dá mi poslední ránu,
poslední zářez - konec radosti,
poslední diagram
vyklepanosti
v objetí Zity Nervové.
Lidé se už neumějí radovat
Lidé se už neumějí radovat,
jako ostružiny v zimě.
Začíná mě škrtit můj ženský šat,
zřejmě jsem ještě neuzrál.
Posloucháme minulost
ve sluchátkách,
někdy zašumí
na stěnu hrách.
V kloubu duše,
tam není jaksi jednoduché
ohýbat kolem Jednoduše
ložisko.
Až budou všude automaty na šampaňský
a ve vesmíru
nemimozemšťani,
začnou ostružiny kvésti.
1984
Minulá noc - opilá Minulost
Církev je krev - lak na rakev
Moc zdravě nemocná, nemoc je mocná
Lež klidně lež, já kulhám - lež
Xenokracie, nevolnost z demokracie
Xerox i koks - kopie z kopie, zas další kopie - paradox
Xindl netuší, jak je na druhé straně
Individuální švindl - komiks marnosti
Vize vítězství - vlajky vyvěsí...každý rok někde jinde.
Poznám K.Y.
Kolikrát se chce člověk narodit
ve smrkovym lese a narodí se v bukovym.
Porota má vždy těžkou úlohu.
Leží
Už celej tejden jsem koněm na startovní dráze,
zesílená hudba nepomáhá,
cvičím doma, dokud nepadnu.
Pak ale vstanu.
Sháním knihu Řezníčka,
nikde jí nemají,
jen samé návody na kdeco
a poťouchlé úšklebky
ústící z lebky do lebky,
snad mě klepne pepka,
když v tom potkám námořníka
ve výtahové hudbě
jsme oba pyšní.
Zuje si boty z oloupané cibule,
nakrájí pelargónie,
dá mi pěstí mezi oči
rovnou do nosu a je po všem.
Potká mě ve mně stě
Franta Nával:
Nevím proč líbáte mne
paní, vždyť vaše poprsí
je v mé dlani hned laní.
Chtěl popsat obličej
na nádraží
pln dálek a kolejí,
žere se ďas na másle
a koleje zmaštěné
jak čtoucí učitelky,
sedící psy,
svádící kdosi,
opřený o stůl,
mlčící zarytě,
pod dlaní od dědy vrátného
a čekatelé na lásku
nevědí, jestli mají pod vlak rovnou skočit,
nebo na něj naskočit,
milionové útržky,
prosím svou slzu do vašeho nástupiště smočit.
-Plot na 3
-Před vánoci vždy vyhodit všechny unavené ponožky.
-Vždy, když viděl revizory, dělal, že telefonuje.
-Kožichy lásky
