Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
SQUAT
Utíkej a vezmi mě s sebou,
utíkej § vezmi mě s sebou
do věčné noci tady pod postelemi,
tady pod zemí,
kde duní kopyta stád.
Občas se přeženou
ty volové a krávy nad námi.
A pak je ticho ještě hlubší.
To zpíváme své písně.
Dali mi pár drobných za umytí auta,
koupil jsem tabák,máslo na hlavu,
víno,teplo a nový struny.
Napnem je v souhvězdí Orion.
Chvějí se,vibrují k extázi.
Utíkej a vezmi mě s sebou,
utíkej § vezmi mě s sebou
budeme padat
až do zářivého deště jara.
IP 40
IP kamera
na IP Pavlova
zrovna mě zabrala
když jsem se zabrala
do čtení komiksu uprostřed silnice
já hloupá osoba v dopravním kolapsu
snad jsem se zbláznila, dočista pomátla
a slyším revizor!-sahám si na kapsu
a v ní jen boule má , třesou se kolena
já černá osoba 5 metrů k zastávce
dal bych si po facce
naštěstí zácpa je také i v tramvaji
kdo cpe se v zatáčce,skončí vždy na kraji
kdo tlačí vytlačí
duši svou ze tlaku
přijde však poslední
k o lap s na pavláku…
Kino Oko
Je jelení lůj opravdu z jelena?
Jsou tvé zelené oči opravdu zhulené?
Sem nevěděl, že jmenuješ se Helena.
Tak co, půjdeš se mnou do české řecké restaurace?
Budem se na záchodcích ztrácet
než domů pozveš mě,
pak na první rande,
na první sklenku vína
na první pivo pozvu tě já
a naše první kino
a první výlet, tanec i úlet
a první sendvič z trávy
i sněhuláka k pohledání
postavíme
a řekneš: oči epesní.
A první rok nestrávený spolu
a první dopis i pohled mimo oko tvoje - po nevěře
s tvojí kamarádkou rádoby rádkou.
Bude to s Radkou
a já muž s bradkou
konečně stojím opodál
na tvé první svatbě..
Ó bože jak tohle asi půjde dál?
Jak zabít čas
Jak zabít čas?
Běžící neúprosně pomalu i rychle,jak se mu zamane,
když ho nesledujete.
Darebák!Dělá si co chce.
Jak zabít ho?
Po hlavě?Náhlá nehoda na schodech?
Počkat si na něj až vyšourá se z domovních dveří,
bude v nich stát a rozhlížet se kdože to zvonil?
Všechny dveře ale nejsou přeci na zvonek.
To není ,jako utlouct nudu dalekohledem po dědečkovi.
Není to jen tak ,majznout někoho po hlavě palicí.
To chce čas, to chce klid.
Počkat si.
Dát mu pár minut,
v klidu si to promyslet,naplánovat,
načrtnout osnovu
a pak přesně v půl páté až půjde domů ze schodů do sklepa pro brambory...
dát mu facku, jak hlupákovi,
rozflákat mu ciferník!!!
Vzali se
Vzali se
a já zůstal svobodný,
jak lodní pytel
na palubě neznámé lodi,
ale na vlnách moře,
které všichni dobře známe..
Pátá
Tisíce myšlenek se valí
po ulici
a druhá k třetí běží,
ta první bez váhání
jako lev po ní skočí
a šestá do čtvrtice
se mnou se v kole točí.
Text
Buď jsi tlustej, nebo hubenej,
ztracenej, upřímnej, nebo akorát.
Nejradši však někdo jiný.
Mít úplně jiný tělo,
mýt úplně jiný tělo,
tak jako psát zcela jinou báseň,
tak jako mýtit ve zcela jiném lese pastoušku.
Mít úplně jiný tělo,
ale vždy tělo,
košile, co šili jiní,
básně, co psali jiní,
barvou, co namíchal mi život maluju,
obrazy, co vidím,
kafe si zamíchám sám.
Projektor.
A prso s mlíčkem?
První automatický text
konec robotů
r.u.m.
pornomlíčkové pero,
blázen v teplákách,
starší dceři jsem vysvětloval,
co je to odmocnina ... po telefonu,
soudce ... myslel.
Nepeč upečený koláče,
nesbírej starý kalendáře,
nebo dopadneš jako já.
Má malá lásko,
venčím psa,
zatím co nemyslíš a sníš cokoliv ti přijde pod ručičky.
HLAVA
HLAVA
hlavní ústrojí,
vemena slov,
kocovina z nedorozumění
Hlava vše ztrpčuje
vše ulehčuje,zobecňuje
je panna, vysvětluje....
Otevřu mejla a pořád mi někdo chce zvětšovat penis,
Nohy mam na stole - brzo skončím v Motole.
Žehlím u televize
Usínám
Zdá se mi,
že s týmem kamarádů chirurgů
pitvám svůj palec,
jeho bříško skalpelem otvírám
a podotýkám,
že není na mé ruce,
ale je můj.
Pornosociální válka
Tramvaj nejede,
možná už nikdy nevykolejí,
lidé se krčí
na zastávce
čekají znamení,
čekají na číslo,
čekám s nimi ,
čekáme všichni.
Na poště, na správě, organizační celek,
struktura, policie,
daně,hranice,bolest,dálnice,poplatky,
fondy,samosprávy,soudy, odpadky
veterina má jen do čtyř!
Úřady do řady! Stát!!!!!
Jsme v pořadí nekonečné sociální štvanice.
Marně se snažíme přijít na to,
co je napsáno na úřední desce,
náhrobní je jasnější - nic nezastírá, jen zakrývá.
Pornosociální válka!!
Bůh ví ale jaká je skutečnost.
Snad na skládkách, smetištích pravdy,
bys našel...
ale kdo hledá dneska pravdu?...
Pár jich ještě je
s klacíkem v kontejneru.
Viděli jste jejich oči?
Bůh ví, co vlastně hledají.
Pornosociální válka!!
Ověřování tvého vlastního podpisu!!!
A pak v čekárně-lekárně.
Hysterická matka
s uplakanými dětskými tvářemi,
starcem pomočeným inkoustem v nepromokavém kabátě,
na záchodcích v metru,
dudlíky od moči,
oči prosolené,
socialistická strana,
hospoda s mravenčí důstojností.
Pornosociální válka!!
.....přepisuji 2 měsíce starý text.
.....přepisování starostí
zápach z úst - úřad práce,
matrika, samé sociální nadávky.
Má trika již dávno nežehlená svlékám si,
dál zpocený na zastávkách
a jedinou prizmou dotyku
je žena,
kterou miluji.
Pornosociální válka!!
Kulhaví bezdomovci v pláštěnkách
opilí hanbou vlastního stavu
a krabicové poezie.
Fousaté ženy a prsatí muži,
věšáky zejí prázdnotou,
těžko dát na holou
císařům i papírové armádě.
Peklo si neumíme představit,
to představí se samo.
Vždycky jsem chtěl svýmu tátovi koupit auto,
-normálka sen- - řekl mi jeden,
co čekal na svý přídavky na zastávce autobusu.
Věří, že jeho děti to jednou změní,
tenhle pornozmatek,
opilý z jatek - střízlivé slunce -
- a...začalo to všechno vlastně na louce,
když jsme se líbali
mezi keřem a strání,
mezi křenem a táním,
mezi obecní a státní,
na skládce za potokem
mezi parkem a ulicí,
párkem i hořčicí
lesem i krmelcem,
náměstím i hřbitovem.
časem i mimochodem
netušící své důsledky lásky
kdesi mezi nebem a zemí..
Tak pojď
Tak pojď ty Ferdo!
miliony yardů napadrť,
rozdrť se s vervou,
s kterou se ženou
milenci lásky spoutaní.
Na tobogánu štěstí,
jež v rychlosti větru
ni nestačí si uvědomit
a jen laskavost
koluje jim v žilách,
dvě srdce lásky
v povlacích
a 2 a 2 jsou čtyři,
kdo vysoko,
ten míří
a 2 a 2 jsou 5,
4 toť bída,
kterážto není na světě,
nýbrž v člověku,
však lásky pěň
vždy zůstane
a její rez jak kroužek
ve sklenici navždy.
