Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Křídla
Malý chlapec na skále,
sedí jak v úžasu.
Chtěl by vzlétnout vysoko
k slunečnímu jasu.
Tak to byl jeho velký sen,
lesy mít u ruky
a krásné laně pod skálou,
pole i potoky.
Zdálo se mu jednou večer,
jak ze skály skočil
a lehce mával rukama,
v oblacích se točil.
A ráno, hned za svítání
snu věřit začínal.
Tak s touhou pevně rozhodnut
na skálu utíkal.
Tam rozhlédnul se do okolí,
ptáci se mu smáli,
když začal mávat rukama,
odrazil se od skály.
A jeho tělo padalo
do temné propasti.
Bez života dole ležel,
pod stromy, jak v slasti.
Bez názvu
Jako když se na tebe řítí
průtrž mračen,
je ta chvíle, když přečteš dopis.
Tak nevíš, jestli se máš
někam schovat,
jak dopis ve tvé dlani,
nebo na sebe nechat
znovu pršet
příval slov.
Černý den
Byl to den tvé svatby
anebo narození?
Byl to den kruté pravdy,
byl to den tvého snění.
Strom
Jsi slabý život,
přivane vítr
a poláme tvé větve.
I v podzimní písni
pláčeš a naříkáš.
Vítr, ten zrádce,
ani ti neosuší slzy
a stále víc tě dráždí.
Jsi celý opadlý
a kolem tebe
stále šustí tvé slzy.
Už k tobě nikdo nesedá,
všichni už odešli.
Jsi sám
a prach na tebe usedá.
Je zima, pomalu usínáš
a spíš snad na věky.
Náhle tě však probudil zpěv,
zpěv překrásný.
Otevřeš pomalu oči
a spatříš.......
a spatříš zelené slunce,
které zas smetlo z tebe prach.
A všichni kolem tancují
ten tanec jara.
Den po dni běží jak o závod
a ty jsi rád, že se zas
všichni vrátili.
I ty ses vrátil.
Letní nitky nemilosrdně pálí.
Občas i nebe zapláče
a zchladí tvé údy a žízeň.
Všude je radost
a ty se jí chceš zeptat,
jestli ta krása zůstane.
ODCHÁZÍM ( Odcházíš)
Nevidím modré nebe,
neslyším zpěv ptáků v oblacích.
Nevidím už ani tebe
a všechno se mi vytrácí.
Necítím tvé vlasy,
necítím tvoje ruce.
Necítím ani tlukot
srdce.
Vzpomínky
Jsme mladí blázni,
co na světě se chvíli vrtí.
Teď nevím, jestli nejsme starci
vzpomínající nad smrtí.
Návrat
Mrzí tě, že tebe nikdo nešel doprovodit.
Tak dlouhá doba přátelství
a ty jdeš zase sám,
jako strom v poušti.
Snad je to za trest,
snad je to povinnost,
že každý musí umět sám odejít.
Sněženka v létě
Oči prosáklé krví,
nevyditelný dům na tvé pouti.
Proč pláčeš dívko
na konci ulice?
Že jsi se pochopila?
Už nemáš žádný půvab,
používáš nůž,
místo jemného jedu,
naivně duhou si omotáváš tvář,
vcházíš do temna lhostejnosti
a přitom ti na všem záleží.
Nech být své tělo a dýchej
a dýchej zase svým srdcem.
Jsi vlastně ještě dívka?
Zahoď ten obraz,
upadni do bláta,
aby jsi poznala své srdce.
Máš stovky přátel
a jsi stále sama,
sněženka v létě duhou oplývající.
Vždyť umýš létat,
tak proč nejsi s námi?
Ano, ptám se tě,
protože to jsi ty,
sněženko v létě.
Kopec
Ten kopec je tak blízko,
když ozářen je světlem
slunečním.
Ten kopec je tak daleko,
když opředen je v mlze
tajemstvím.
Píseň pro hudbu
Hudbo! Ty rozptýlení všední,
ty lásko melodická,
hraješ na mě
a zpíváš mými ústy.
Obrázku o životě lidí,
jsi jednoduchý kýč
a přece máš v sobě
nesmírné kouzlo.
