Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Elektrické světlo
Elektrické světlo svítí svou lítost.
Chce mě zas rozplakat
s přáním zruš ty krásný vzpomínky,
zapomeň na přátele,
určitě už mají po krk tvého křiku.
Všechno se ztrácí
v tom monotónním světle.
Dotyky svinstva již necítím.
Elektrony skáčou do rytmu
posledního pochodu.
Lítostí ozařuje celý pokoj,
celou celu.
Sbohem všechno krásné,
sahám na splachovadlo,
voda bere vše,co jsem miloval -
. v jediném zkratu,jediné jiskře-
je třeba nový život.
Snad tohle elektrický světlo
jednou mi připomene sluníčko ,
SPÁNEK
Jdu spát
a noci chlad
v mých útrobách
mi nevadí.
Ten vánek snad
mi bude vát
ve všech těch komnatách,
jak touhou svou můj kat.
Jdu spát,
v snění se propadám,
víle mé,
tak vzdálené,
já sním jak král.
Night show
V mém pokojíku,šero,
teplé oči a pár strun.
Žluté světlo z ulice
se lepí na záclony,
začíná noční představení.
Stíny větví,listů na záclonách.
Film jedné mrazivé noci.
Domovník ukřižoval obraz na stěnu
a soused vedle....nevnímám ho.
Sousedka snad chichotá se
kdesi v stromoví,
nebo to meluzína
ráda by se pomazlila.
Království duchů stoupá
z mé dýmky.
Žena co vešla do místnosti
usedla do sedací soupravy
zn. Carroll Lewis,
v jedné ruce zrcadlo,
druhou češe své umyté krátké
zlatící se vlasy.
NECHÁM SI NARŮST VLASY
Od té doby,o odstřihli svobodu,
říkám si:
nechám si narůst vlasy,
nepřestanu milovat svou holku,
nepřestanu psát,
nepřestanu poslouchat blues,
nestanu se nikdy vojákem.
OBRAZ VE TVÉM POKOJI
Krásně si maluješ kočičko,
chvíli ti podržím,jak to máš ráda.
Opravdu krásnej to obraz jsem.
Miluju tě - nenávidím tuhle situaci.
Zvěčnilas mě - díky za nesmrtelnost.
Zasklilas mě - díky za to teplo.
Pověsilas - miluji tě.
Odešla jsi - dýchám ale na sklo.
Tma,ticho,chlad - rozbil jsem sklo.
Nebylas nikde - smyl jsem barvu.
Přišla jsi - utekl jsem.
Plakala jsi - co jsem zas udělal ?
Chtěl jsem žít.Byl to sen.
Podívej,pořád visím ve tvém pokoji.
Padám k tvým nohám.
Podlehl jsem ti,
jak před pár lety............
V cíli
Zdeptaní lidé
odcházejí z představení,
komplexy utíkají v dál.
Tam,kde činy zrodily se ze snění,
přichází skrytý tenký žal.
A davy proudí z východu,
každý se cítí jak hlavní hrdina,
čas všechno spláchne,
jak zbytky v záchodu.
Nestůj!Vždyť další cesta začíná.
Tel:02-53-231-0312 1.část
Vyřazen ze hry
hledám vaše ruce.
Zvony odbíjí další flašku
a v telefonním sluchátku
zní hlasy známé,ztracené
před jízdou skrytou v jehličí.
Z nozder se chrlí krev
až z mého srdce
s ozdobnými bambitkami
od RUMcajze.
Ementálové ponožky
barvy mé pleti,
navléknu v pohřební den,
než přijdou kazatelé nářků,
aby mi vtloukli do hlavy strach
před královnou té nekonečné jízdy.
Na druhé straně aparátu,
sluchátko visí něžně
a opodál mé kroky táhnou pryč
-hluboko do mrtvého moře.
Serveme lustry v stromoví
a místo domácích úloh
pod blikající vůní zářivek
sepíšeme dopis
-na rozloučenou.
Kočičko dělej mi to pomalu
a s láskou.
Bojím se doteku tvých rtů.
Přitlač ať víno teče proudem.
Plynoucí hněv se obrací,
já k tomu svinstvu přikusuji
chleba.
Pojď!Vem si!Ochutnej!
Ochutnej jak to chutná !!!
Udělám ti to zezadu.
Vždycky jsme chtěli ožrat se
po tom co pil Ježíš
ve svém kalichu.
Teď z toho škytám proti všem.
Básník a anarchista,
má noci ulehám
do orgasmu z hlíny.
Smuteční parte - přišlo,
přišly mi vaše dopisy.
Plakal jsem.
Zajíkal se
tam mezi hřbitovem,
dusil se řevem
a do ruda zalitými červánky.
PÍSEŃ BOBA MARLEYE
Jó,já jsem Marley Bob,
jdu si jen tak kopat hrob.
Vop pi bo bi pi Vop bi bob.
...........Jó kopat hrob.
V jedný ruce krumpáč mám,
v druhý ruma - sílu dá.
. . . ....
A na zádech lopatu,
jdu zjistit svou podstatu....
Míjím další z patníků,
v očích záře blatníků.
Auta míjejí můj stín,
taky jsem tak šlapal plyn.
. ...... .... ...........
Až pak v jedný zatáčce
došlo k další bouračce.....
.......... .......
Tak jsem si vzal lopatu
a šel pro svou odplatu.
.............
Jó,já jsem Marley Bob,
jdu si jen tak kopat hrob.
Míjím další z patníků,
kouřím jeden z doutníků
..jó jeden z těch dlouhejch doutníků.
V jedný ruce krumpáč mám,
v druhý ruma - sílu dá...
....A na zádech lopatu,
jdu zjistit svou podstatu.
........ ..... ....
Jó já jsem Marley Bob,
jdu si jen tak kopat hrob.
Míjím další z patníků,
smrt už bere za kliku....
....a při dalším patníku,
....fakt už vzala za kliku...
..v dýmu toho doutníku
smrt zavřela potichu..........
........
Jó já jsem ten Marley Bob.....
*THE END*
RANNÍ SATORI
Popíjím čaj ,
kolem se staví Čínská zeď ,
vzbuzený kraj
růžovou nastavuje pleť.
Pokuřuji cigaretu ,
tamtamy zní východem Indie.
Ježíš pod stromem v Nazaretu
z kalichu hořkosti pije.
Probouzím myšlenky ,
diamant stoupá nad hory ,
tančí divoženky ,
probouzím svoje satori.
Svět
Svět není hranatý,
ale je kulatý.
Proč tedy lidé
naráží stále na hrany?
