Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Pohyb Pochyb
Jsi prázdný a nahý,
nemáš nic,
jen země prach pod nohama.
Prstem píšeš s přicházejícím opojením.
Houkající požární vozy projíždějí kolem.
Co se přiblížilo, už se vzdaluje.
Pohyb Pochyb.
Zpozorníš a přestaneš psát?
babí léto létá kolem zaparkovaných letadel,
sněží ptáci?
Mám tě plný zuby!
Rodič si srovná děcko do podpaždí jako aktovku.
Jednoaktovku svého života.
Malý král řve na sirénu!!!!
Další zmrzlináři v dál houkají o pozornosti.
Vrata jsou zamčená.
Musí se přelézt plot,
pes označkuje cizí botu,
město-pád na beton,
kolo
cyklostezka
stesk.
Jsi prázdný a nahý,
nemáš nic,
jen čas.
České moře
Verše jsou krásné,
solím je mořem sušenek,
krásné i krátké,
to je život,
začíná bílou od plenek.
Krásné jsou verše,
vlny na pobřeží,
rýmy se pění na skalách.
Bez slz však žádné moře není,
tak zbyde nám tu jenom hrách.
Usnutí
Jediná minuta před spaním,
jediná vteřina být se sebou sám.
Jediná láska, co zbyla mi,
jediná to všechno ví jen smrt.
Haiku
Holub hloubá - ví,
vrká ti v duši - v přítmí,
na to sere pes.
Holub hlaholí
vrků vrků laskavě,
na to sere pes.
Ovládání
Od nepaměti člověk touží ovládat
svého psa,co je mu věrným druhem
jazyků tisíce a hlavně i ty druhé
Ač sám nezvládá se ovládat
A tak je rád že ovládá
kopírku, skarťák, pořadač
jízdu na kole jak za mlada
a doma televizní ovládač.
Chtěl by ovládat počasí,
myšlenky lidí i těla,
hada, co v trávě zasyčí
třeba i křídla archanděla.
A tak si tělo vysvleče,
jen tak do půli těla,
čemu nevládne, před tím uteče,
však né před svou pěstí,
pěstící se na konci těla.
Ta občas neposlechne
příkazy svého pána,
ruce se třesou nepěkně,
ach, to bývají rána.
Ovládat život zrození i smrt
Vypit svý pivo ale nebýt škrt
Facebůh
Ukrad ti čas,
rozmazal tvář,
tuální vir,
stoka všech pravd.
Nocí s ním bdíš,
má svatozář,
má i tvůj klíč,
všechno a nic.
Tak ztrácím tě
lásko všech lásk,
houpe sítě,
pavouk už mlask.
Ukrad mi tě
tvůj novej druh,
my nebudem,
zbyde Facebůh.
Okovy kovů
Okolnosti kolem vykouzlí mi oko,
pln polnosti a trochu kance na divoko.
Snědl jsem makrely už skoro půlku,
koukám, že vypadly jí oči z důlků.
Žádná spravedlnost v životě není,
i kdybys zažil jen života půlku.
nevíš ty člověče kdy míti dost,
to snad až potom - po setmění.
Kdy i tvé oči vypadnou z důlků,
a naposled polkneš, jak z ryby kost.
Otázky a odpovědi
Jak se jmenuje ten film?
Spousta cihel je tenhle slovní balast,
Ten film, kde hraje šachy smrt s časem,
Místo S píšu C, nekonečná prohibice.
Jak se jmenuje ten film?
Kde chlápek utíká před lokomotivou
A nakonec ho nezajede díky výhybce.
Jak se jmenuje tvůj leitmotiv, co mi opakuješ,
Stejně jako každou noc tvé chrápání.
Co je to za řeč tyhle překlady z telecího?
Kde se bere ta spousta otázek,
Kterým nestojí za to ani mít otazník.
Kde se vzalo tohle informační vyšinutí.
A kde máš knoflík - lásko?
Kdo se ptá, není jen dítě,
Je to forma vlastního těla,
Je to sousto pro vlastní ucho,
Je to sousto pro vlastní překlad,
Kdo tohle překládal,
Asi já a můj vnitřní dělník,
Na světě se dějou věci,
V lidech se dějou věci,
Ve vesmíru se dějou věci,
Ve mě se dějou věci,
I ve tmě - věci,
Pojmenovávání
Nekonečný natahovací párek bez střeva a křeče opodál,
To neútěšné vyčítání a zrychlování světa
A přitom nádobí meji stále pomaleji,
Abych si to užil - užil,
U žil je život,
Někde tam byl,
Uvnitř tebe tančí socha,
Někde v tobě je náměstí s tvým jménem,
Chodíš tou ulicí už léta, znáš všechna auta
Na parkování, ořech se jim sklání do oken.
Je to výklad snů. Je tam takový téčko, dveře,
Okna, vrtulníky, pískání v uších,
Jsme marní v chytání přítomnosti, ale skoro, teď podívej,
Co mám v ruce a my tomu stále říkáme nic.
Jsem podezřelí ze špatně vyplněného formuláře,
Jak se přestat ohraničovat,
Jak přestat se ničit a přitom nepřestat žít.
Vraťme si duše nafoukanci pneumatik
Krutostí rychlí marníme ventilky lentilek.
Prosím tě kolik je hodin?
A dáš si k snídani 2 otázky a 15 odpovědí?
3 nožičky instrukcí a vlastní uvědomění.
Jak se jmenuje ten film, kde hrál jsi hlavní roli?
Sonet na ocet
Dneska je láska skoro všude,
je jako písek zjemnělá.
Hrubá i hladká, jako mouka,
vlídná je tlustá - hubená.
Však mezi zuby skřípe někdy,
tak jako cukr anebo med,
chvíli je sladká, ohnivzdorná
pak zbyde houby - na ocet.
Ten zvláštní cit, co hlavy motá
vědecky nelze vyměřit,
rodí i končí, životem kloktá,
může se snadno zaměnit.
Láska buď je anebo není,
to za ní stojí - vítězit.
Narozeniny
K narozkám mi dejte
už konečně svátek,
hořčici dijonskou,
bavorský karbanátek.
Každý slaví ani neví
je to trest, či odměna,
tenhle život,
co pro koho znamená?
Na přirozeniny má každý
přirozeně nárok,
samozřejmě stačí
taky jednou za rok.
Dneska nezůstane
suchý žádný oko,
barák ať si spadne
a v něm mi dejte pokoj!!!!
