Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Na představení
Na představení
Chci - počteníčko - chci
chci,chci nosit bílou košili
jako v blázinci,
PROBOHA lidi
vášeň nechte doma.
Jistě jsem málo placený.
Herec.
Kdy už rozsvítí,
chci je vidět.
Ptáš se koho?
Koho jiného
můžeš chtít vidět
na tomto světě?
Jen člověka!
(Muž ženu,žena dítě)
Klaka
Až mi otrne
Až mi otrne
Opilá krev
se valí tepnami,
lahve se sklidily
a přivezli už nové.
Zas další Nový Krásný Den.
Slunce se prohlíží
ve výkladních skříních,
sem - tam mu dá někdo deku.
Někdo dvě,
jiný pracuje
a já?
Jako všichni,
Čekám až mi otrne.
Mým básním nikdo nerozumí
Mým básním nikdo nerozumí
ani já sám...
Snad s něčí pomocí
i já mu mohu pomoci,
mým slovům skládaným,
jak z cíga - rety dým.
Toho se nenajím
ani ty,
leč ořech snad
pomoci rozlousknout
společně ty a já
přijít na kloub oparům slov
napovědět druhému,
nebát se vět,
jež uchem sem - zdají se tam
a nazpaměť jen školní, nebo úchvatné:
pověz je hned!
Hned teď
jdi s nim ven!
Než zapomeneš,
jak tahle báseň začíná.
A netřiď je!
Vždyť sám si vystačíš,
vždyť sám si pomůžeš,
tak proč mě chceš?
A pomoc mou..
..nebo já tvou..
..tu žádám?!
Třeba se směj,škleb se, mrač
anebo plač, kousej si nehty,
rty olizuj, jemně mni látky šat,
dělej co chceš!
Jak ale báseň jednou pustíš k světu,
nic s tím už nenaděláš..
..a pak se poděláš
a pak si to moc bereš
a pak se .... ptáš
proč nikdo tobě nerozumí,
když zrovna dneska verše nepíšeš.
Z Kosu na Nos
Vracím se z Kosu na Nos,
Panthenol další pomazán,
letadlo - delší autobus,
jak vlak, co letí ke hvězdám.
Je klid na průsečících
Je klid na průsečících
i na průsečkách,
rozprostřen je
klidu prach.
Mezi čtverci – chodí starci,
Jsou plni kruhů a hů
Pod očima.
V přímce rovné,
Stavějí rov né?
Pod svislou čárou,
Uprostřed tečky,
Tam je ti dobře,
Tuš kolem tebe
Rozpívá se,
Tak se
Tuš!
Rozpívej se.
Psí život
Psí život - abeceda řecká,
nesourodost diamantů na stromě,
zatrpklý čokl
v čokoládové polevě.
Nažer se myšlenek!
Sbíječka probouzí,
souží mé nitro,
zabíjí, ječí!!!!!
báseň je hněv,
bolest je taxík do rozkoše.
Jak Bože mám stát
Jak Bože mám stát
v tvých poručených světlech?
Jak zrna hlasům
mám položit v tvých stéblech?
Jak se tě nevzdat - přitom vzdát?
Jak mít se rád,
jak mít se, umýt a jít spát,
nechat si sny žbrblat do polštáře,
jak bože hemoroidní tváře
mé nechat zulíbat?
Modřina
Probuzen v Modřanech
pln modřin,
ptáci slunko vítají,
nade mnou modřín.
Vepřín i Petřín,
je to jak Bratřín - off,
dám si pohov - ku
blízko postele
a šluků pár dám na opar.
Barvo!Bravo!
Vykřikovali všichni a plácali dlaněmi
s nadšením do neznámého rytmu,
když dokončil přednes své básně
Vladimír Kolemšel.
O přestávce Jitka vyskočila a snažila se
jít klidně na toaletu.
Tam si všimla, že si celou dobu tak ustavičně tiskla pravou paži,
až ji vyskočila,
Jitku tím zaskočila,
takže se vytočila,
jak se tak natočila,
a spatřila...
skoro zakopla,
přitom plakala
a zařvala:
MODŘÍNÁÁÁÁ!!!!!!
Zácpa
Mám vlka
v hlavě, znáš to.
Mám mnoho zvířat,
jako my všichni.
Zvířata vraťme přírodě,
my radši užívejme
papír přírodní.
Stojí dnes dost
na tak malou srandu,
rekapitulaci těla
z benzínových baget
a nočních lupů do lednice.
Pravdivý dotek přírody a člověka
na pravém místě se přimyká,
kdesi v panelovém domě
uprostřed lecjakého sídliště,
první dveře vlevo,
na konci chodby v místnůstce s deodorantem
Tlač a gou!
Zanechávám zde,
Po čemž je mi...
..výborné hnojivo pro novou mimozemskou civilizaci,
která to zvládne líp a bez kyslíku.
Zažloutlé lampy - horečka ulic.
Z okýnka velikosti záchodové štětky
viděti můžete sochu Heretika.
Kapky jsou slzy dávno přejetých,
na okýnku pohřbeny stěračem,
světlomety noční ulice,
jedeme všichni půlnočním taxíkem,
kolem se kácí stromy
pralesy recyklace,
režim kompatibility,
žádný stopař,
žádný žádaný stopař.
Vlk samotář.
Popojíždí po nuselském mostě nočním taxíkem
Na rande parašutistů.
Je zima, je vlhko,
mám vlka.
V hlavě Ježka, žraloka,
housera, kozy, opici, čepici
a trčím v zácpě.
Ruce
Mám velké těžké ruce,
ztěžka dopadají na vše,
co jim přijde pod ruku.
Nic nemám,
jen v hlavě paruku,
hudbu vlastního baru,
tvou lásku na dosah,
papírové myšlenky
a dvě těžké ruce na stole
jako jedinou záruku.
