Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Vzpomínám
Vzpomínám
Nevím-li co psát,
Znamená to, že ti píšu dopis.
Nechce se mu vstát,
to znamená, že už jsem a odpis.
Nebudu-li pít,
tak to už mám dost.
Chci-li jenom snít,
jsem tu pro radost.
Když odcházím pryč,
není to navěky.
Sháním-li snad míč,
chci si hrát u řeky.
Jsem-li někdy sám,
dám si horkou lázeň,
přitom vzpomínám
a končím tuhle báseň.
Jepice
JEPICE
Zelené mušle se vlní
nad příbytkem tvých vášní.
Sypem si čas, to zrní,
chutnáme chvíle, každá zvláštní.
Jak krásné mysleti,
krásnější nemyslet,
na to co odletí
a přijde na tvůj ret.
Já, Daidalův syn
a já to vím
slétnu či vyletím
já nemám splín,
já letím teď!
Tak žádný stín!
Z DENÍKU - Z POZNÁMEK
Z DENÍKU
Středa: příprava na čtvrtek
Z POZNÁMEK
- Těleso ponořené do kapaliny
se většinou utopí.
- Otázka snad i neobjevena:
Může štěstí omrzet?
- Čela mluví o vlasech.
- Dvě stě dívek různého pohlaví.
- Mumie se pohřbívají s (vzácným) časem.
- Duchovního cíle se v umění zmocňujeme
hmotným prostředkem (dle Baudelaira)
- Výplody naší fantazie vždy spláchneme
v záchodové míse.
- Základem lidského žití je improvizace.
- Je to normální chodit po ulici?
- Koupit plácačku na mouchy.
- Volové a krávy zůstanou vždy ve svých
omezujících ohradách.
- Odplivnout si znamená:
zanechat chtíče a jít dál svou cestou práce.
KDYŽ SE PEROU MÍ RODIČE
KDYŽ SE PEROU MÍ RODIČE
Něchtějí abych tu byl.
Protéká mnou mrazení.
Láska utekla zadními dveřmi.
Miluju mámu, co nenávidí tátu,
miluju tátu, co nenávidí mámu.
Ach.
Chci být pryč a k tomu žít,
nemůžu – zplodili mě
a já zplodil jejich svět.
Svět, v kterém se hádají,
urážejí se a ubližují sami sobě.
Je třeba vědět koho máš rád,
je třeba vědět koho miluješ.
(Ale zas je skvělý, že si toho chtějí tolik říct.)
Mléko
MLÉKO
Sestra mi přinesla plnou sklenici,
řekla: pij!
Moc dobře ví, jak dlouho mám
už na ni chuť.
Očima zavřela dveře,
co nadělám?
Jazyk si hraje s bílým proudem,
co začínal svou pouť
po mléčné dráze
kolem všech těch asteroidů,
planet, hvězdiček, komet, měsíců
a světelných let,
do černé díry zahučí
a vynoří se v galaxii močovodů
a už stoupá ze souhvězdí stromku
z rozpálené Země vstříc slunci.
Miluji
Nepotřebuji ruce,
abych ti zahrál na kytaru,
stačí mi na to jen láska.
Nepotřebuji nohy,
abych za tebou přišel,
stačí mi jen láska.
Všechno o čem sníš
se může i stát.
Nepotřebuji auto,
abych si s tebou vyjel,
stačí mi na to jen láska.
Nepotřebuji oči,
abych tě našel,
stačí mi jen láska.
Všechno o čem sníš
se může i stát.
Nepotřebuji sílu,
abych tě ochránil,
stačí mi na to jen láska.
Nepotřebuji slova,
abych ti řekl, že tě miluji,
stačí mi jen láska.
Všechno o čem sníš
se může i stát.
Na cestě zpět
Na cestě zpět
V baru na cigáru
spadne strach,co jsi měl
přede dveřmi.
Dým olizuje prsty,
když holky vedle
podávaj si Mary Jane.
Jedinou sklenku bereš v potaz,
stejně jak jedinou holku,
jenž nohy schovává pod stolem.
Budoucnost není
- bude.
Přestane všecko zbývat
a ty vyjdeš ven zazářit
na místo slunce,
které zapadá.
Ubohá iritující báseň 1
Ubohá iritující báseň 1
Nechte hrát Erika,
už začal
a já jsem mu zato vděčen.
Všechny slova lžou-
za činem stojí pravda.
Srkám z louže,přes kterou
skáčou ostatní
a přesto chci tě líbat Markéto!
Jen trošku cítit člověka.
Nechte hrát fantazii demižónů
a lehkost miluju a jízdu
tanec a let -
jen trochu cítit člověka,
jen trochu milovat,
opít se,lásku pít,
umřít,
chci lásku,chci přátelství,
chci všechno čemu unikám,
koušu si nehty,znáte mě,
snad jste už na mě zapomněli,
když padal jsem ze skály.
Mám citů moc a lásky málo.
Přes kaluž z níž se opíjím,
už zase skáčou ostatní.
Je mi uboze v téhle básni.
V téhle básni je mi slabě
a měkce.
Sotva držím tužku a papír na dlani topím se v louži.
Ubohá iritující báseň 2
Ubohá iritující báseň 2
Topím se v louži,
na dlani sotva udržím tužku
a papír.
Je mi měkce a slabě
v téhle básni,
je mi uboze v téhle básni.
Už zase skáčou ostatní,
přes kaluž z níž se opíjím.
Mám lásky málo a citů moc.
Když padal jsem ze skály,
snad už jste na mě zapomněli.
Znáte mě koušu si nehty,
chci všechno, čemu unikám,
chci lásku, chci přátelství,
umřít,
opít se, lásku pít,
jen trochu milovat
jen trochu cítit člověka -
tanec a let
a lehkost miluju a jízdu.
Nechte hrát fantazii demižonu
Jen trošku cítit člověka
a přesto chci tě líbat Markéto !
Srkám z louže,
přes kterou skáčou ostatní.
Za činem stojí pravda - všechna slova lžou.
A já jsem mu za to vděčen
už začal,
tak nechte hrát Erika.
Pulp pub
Spiritační stolek létá
ve vzduchu.
Jsme jako on
je na nás vše co potřebujeme.
Skleněná milenka vedle mě
ve dveřích nerozbitá krásná
tajemná přitahuje,
proto se v ní odrážím.
Rudý oheň kolem kreslí
plameny ty co pomilujeme.
Uprostřed svíce slunce
co hvězdičky
do našich očí otvírá.
Zblázním se vášní
do toho skleněného
hladkého láskoviště.
Hlava zakloněná
a rudá hladí po tvářích
dým pohltí
dotyky zůstanou.
