Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Horečka sobotní noci
Horečka sobotní noci
/Fever/
Na břehu mojí postele
houpou se vlny svobody.
Mráz s potem lezou po těle,
jakrád bych ležel u vody.
Kosmické války uvnitř mé hlavy,
co chvíli má se rozletět.
Úsměvné sestry vždy bez obavy
hledící na můj bledý svět.
Říkají poť se, kloktej, pij a jez,
než k tvému lůžku přijde kněz.
Jsem tu sám jak poustevník
v jednom z těch bílých pokojů.
Přestal vám kouzlit kouzelník ,
to je najednou pokojů.
Plameny v očích šlehají
a srdce buší o stošest.
Vzpomínky mizí potají
marně se svírá ochablá pěst.
Snad dal bych si lok whisky,
zimou se třesu a zalikám.
Snad básník kdesi mezi písky
se netřese jak osika.
Jistě už políben je múzou,
co se snim do extáze chytne
a už se třeba prokousal i blůzou,
jak sluníčko si blahem
občas škytne.
(Čívovi za přeloučský incident
srpen 95 Ondráš)
VELICE VZRUŠUJÍCÍ BÁSEŇ
Poprvé s Pokrokem
pobíhal zmateně se snahou
ztišit rádio, aby vše slyšel.
Kočka na Parapetu
s nohama elegantně na Špičkách
-baletka.
-okolo toho okna jsem šel
rychle a v ruce svírám dávku drogy.
Jdu rychle tam, kde nesvítí lampy,
tam kde už lidi nebydlí,
jen bodláčí
strach spěchu,
sněm stesku.
Nesl jsem tedy drogu,
skrýval ji,
ale všichni jako by věděli , že ji mám.
Koukali do mě.
Ne vztekle,
ne rozlobeně,
ne usměvavě-bez mračení.
Snad vyděšeně,
snad vychytrale,
podezíravě, ale bez obav.
Snad vystrašeně,
zkoumavě, či úlisně,
nebo snad jak ten teplouš v baru,
co jsem tam pak šel
a co se mi tak ...
Drogu jsem položil na prkýnko záchodu.
I teď jsem pořád s ní
Klo p ý t á m p o r e z a véém
l e š e n í .
Po kolejích jede vlak
Nejsi krásná,
jakou jsem tě chtěl.
Nejsi hvězdná,
jak mé nebe.
Nejsi růžová,
jako můj polštář.
Snad proto
končí v tvém lůně
drobky z mého já.
Ta co vylezla z perníkové chaloupky,
mě alespoň vzrušuje.
Cítím jak modré azuro mě miluje.
A jsi mé rozpoložení,
někdo se z něj ožení,
já tuším ne,
já tuším smrt
za nádhernější.
A vidím tam ty lidi zdejší,
když telefonní blues
jí posílám,
pořád jen dokola to omílám:
"A já jí miluju ....".
Vždyť cihly pro modré azuro
a pro tebe má holčičko
jsou jen v telefonním seznamu,
co snědl pes
jak smích můj
zní mi dnes
do nebes
i bez vzrušení
dá se žít,
jen se to necítí,
jen se to nevidí
a po kolejích jede vlak.
Lítost
Proč světla zapadají
v usychavém tónu,
ty ztrácíš se mi za úsvitu.
Proč vločky ptají se na sníh?
Petřín jež miluje myšky
snílky a chvilky oddechu,
když už jsou v pelechu
své prvotní vášně.
Chtěl bych Ti hladit kolena
a líbat ústa zraněná.
Jsem beran a z pozdní dáli
sleduji tvé ucho..................................ty mrcho.
Zrcadlo
Zrcadlová mládež,
děti kolemjdoucí,
jablka v ňadrech
a v očích nejistota.
Pohled do vlastní propasti
nepropásl nikdo z vykoupených.
Pokřtíme bradavky,světlo,lež.....
Zadní vrátka nás bolí
od bohatých teploušů,
co říkají:”Já nekoušu,”.
Letadlo obraznosti vzlétá
a hlad v břiše tě pálí.
Oběšenec na zdi
otevírá cestu pro jiné.
Brnění
Dipól ženy cítím,
když tě vidím.
Ale tak narážím
na dno svých očí..........
...vykřikl bych ? z čeho už chraptím:
nechci tvé maso,
chci tvou krev.
Na tomhle světě,
sami,
ruku v ruce
totiž nikdy nepůjdem,
ale díky bože,
že mám kapsu prázdnou
a mohu tě milovat...
Žádný dary, nákupy a děti.
Když tvoje oči pohlédnou,
stane se ze mě chlap.
Když tvoje oči pohlédnou,
stává se ze mě kajícník.
Když tvoje oči pohlédnou,
qete ve mě růže.
Růže v ohňostroji světla
citlivá na strach.
ach!!
B.B.
B.B.
Polib mi mozek-babičko
-na dobrou noc
-bude ti božsky
-jak bláznivě tančící sýr v bagetě
-a božská blbost
-a bezva blázen
-a bezelstný blázen
-a býk bičovaný svou vlastní
ženou v sobě
-bolesti ze zapomenutých barů
-blyštivé baráky
-Bourbony básníků
-jsou posmrtné křeče
-bohužel to bytostně snáší
-ranní opar na řeku
-a moře i oceán moudrostí
-by byl k nám bezstarostný
-blíživý prales bubnů
-bubnujících aplausy
-Božský král
-hrál na Sitár
-měl totiž dar
-že se jen smál
-blitky znal
-jel však dál
-však rozum vrah
-lásky strach
-stál opodál . .. .... ... . .....
Ilona
\ ILONA \
Ilona sedí v koutě,
víčka má přivřená,
hledí do čokoLádi,
zatímco vedle v pokoji
se stmívá nad létem,
které tak chtěla oplakat
podle těch veršů Baudelaira,
zatímco jiná
choulí se a pláče pod svým Já .
Pod dekou
Pod dekou
v zácpě lásky,
nazí a zkrášlení,
víno utopené,
vlasy rozcuchané,
ruce ulepené
v pavoučí síti.
Kočár rozkoší nás pohupuje
a v očích ubíhá krajina štěstí.
Kola drncají kolem nás dvou,
prach,kamení a cesta
líbají naše nohy,
naše srdce.
NECHCI BÝT KRÁSNÁ JEN Z JEDNÉ STRANY
NECHCI BÝT KRÁSNÁ
JEN Z JEDNÉ STRANY
Pampelišky a hudba splívají,
dokážeš se zkroutit jako paragraf,
když vyjadřuješ
myšlenku
jen pro mě.
Hodíš si kostkou
do polohy mé prdelky,
no ale uznej,nejsem roztomilá !??
Dáváš mi tak málo
a přitom se mi příčí drápky,
když mi říkáš,
že si bereš všechno ,
co ve mě je.
Ležím tu a moc si přeji
abys ještě zůstal.
Vraž mi tam svou horkou ješitnost
můj pane,který nejsi ničí.
