Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
QUANTUM
Začíná to někde uvnitř
a končí kdesi v tobě.
Noční sova
na třikrát pálená,
moudře snad tuší,
co to znamená
-bez jména v proměnách.
Do samotného pekla
prázdné hlavy čekání,
do hlavy vyzvání
snad v každém pokání
-líbání , svlíkání ,
postele vrzání.
Lidé žijí v párech,
opuštěnci v barech,
někdy sliní v svárech,
vzkazy vášně na zdech.
NA RYBÁCH
NA RYBÁCH
Rybář stojící před jezerem
svých myšlenek,
očima bloudí po vlnách
mezi létající ryby.
Svítání na hladině pohlcuje hvězdy,
svítání v očích pohlcuje oči.
Můžeš cítit strach,
mít potřebu chránit ten obraz.
Plameny přestávají plát tajemnem,
čtyři letory v kruhu,
padá hvězda z nebe,
padá listí stromu,
čtyři čápy nad vodou,
čtyři souhvězdí
líně zevlují na březích
v plamenech větru.
(Orlík,5.10.97´)
Deliria blues
Žena, které se nedostává lásky, je pro společnost nebezpečná.
Deliria blues
Jó sluchátka na uších mám, jak każdej svoji pravdu.
Černý odchází s bílím *raz dva tři čtyři * kloboukem!
Každá žena chtěla být vždy Jamesem Bondem svého.......(života).
Miluju Jaro - myšlenky ze zimy.
Život je možná krátký, ale zase dost dlouhý na to ,aby jsi si naň zvykl.
Krásné ženy jsou pro krásné příběhy....s jednou jsem byl kdysi vybírat popelnice.
Nikdy
Nejzrádnější je slunce
ve výběhu,
dusot dusících se.
Rozevřené oči po výběhu
a pysky - cokoliv žije.
Ve výbuchu poznáš jen sebe,
samet tě pohladí
a qádry ztvrdnou,
snad proto rysy naděje
nám ženy dávají,
snad proto nekonečno
dává zapomenout.
Ve šňůře pojišťoven
čekám na tu svou
až obrátí se naruby
a snad i budu vyslyšen,
když vystřízliví panna
- stane se ženou kouzelnou.
Sekundar
Pivo - toť primár,
sklenice - sekundár
a žízeň tercie,
číšník hned nalije.
Sklenice po okraj,
zkrásní hned šedý kraj.
Krajnice , silnice,
bolavá palice.
Popel jest primár,
plyvátko cigaret,
jenž dáváš na svůj ret
toť sekundár,
tercie kouření,
než pivo vypění.
Výtah volá další patro,
na řadě je Suzi Quatro,
možná to je od ní finta,
možná finta to je qinta.
Sex teď hraje,snad by rád,
pak už nejde počítat,
poznání další míle
to je dar každé chvíle.
Sestra vojenská
S křížkem na kufříku,
v očích žal,v srdci dar,
utíká k pomníku
po poli,po mezi běží dál,běží dál.
Sestra - vojenská
určitě ženská
opilá záchranou
běží i savanou
mčálem , bažinou,
nádhernou krajinou.
Voják už umíá
ona však běží dál.
Přiběhne - doběhne
se všemi vyběhne.
Ležívá v krvi své
kdo předtím rovně stál.
No a ještě se stačí zamilovat a pak,
když ho líbá - štěstím vykrvácí.
Ona zachovávajíc statut sestry záchrané porodí vojákovi syna v jehož očích žije padlý voják
a na věky věků sestra - vojenská.
Cikánka
Cikánka
Bílá podprsenka,
sněhobílé kalhotky,
na sklence její rtěnka,
co chutná od vodky.
Mladičká v kožichu,
vyjetá v taxíku,
na vrchol hřebenů
do ruky bere nůž,
pod chvílí nádhernou
udělá nade mnou
Ježíše na kříži,
když ňadra vyvýší,
vždy bez všech potíží,
já jí pak vylíži.
Podzimní obloha
Unavené listí leží opodál
statku mrtvého kněze.
Jasmín a modř
volající po slávě
všech kouzelných chvílí,
kdy na létajícím koberci
se hvězdy zalykají se světlými lety.
Oddych
Unavené nohy,
podrážky světa,
vykašlané plíce,
další štafeta.
Smrt
Bílý nebe,
bílý stěny,bílý obleky,
blázinec.
Mami né,proč tak brzo,
je mi teprve dvacet!
Tati né!
Zelená tráva,
zelený stěny,zelený obleky,
armáda spásy,
proč tak dlouho,
nechci říkat sbohem.....!
Černá válka,
černá vdova,
kafe,díra v hlavě,zuby,
jen smrt je bílá.
