Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Třídění odpadu
Nejtišší ticho je venku dnes,
Po štědrém dni-den noc hodina po půlnoci.
nejtišší ticho je v klidu lamp,
pod modříny v tichu ulic.
Jdu se psem ven
a jak to ticho vstřebávám po nářku 18-ti denní dcerky,
šustotu papírů z vybalených dárků, praskání prskavek
a hluku příbuzenstva,
zjišťuji v ten popůlnoční čas,
že jsem ty lahve v igelitce měl vynést až ráno,
To ticho se mi nechce přeci budit...
Stojím už ale u zelené bubliny
popelka na sklo, na psa šepce sssss - pocccemmm..
Ach noci nejtišší,
kdo tebe utiší, až tohle uslyší...
KŘÁCH !!!!láhev po rumu , KŘÁCH !!!!láhev po bacardi
KŘÁCH !!!!-zbytek po okurkách, KŘÁCH !!!!-přesnídávky
a láhev po šampusu i vína vypitá a zase přesnídávky,
a ještě rumu i šťávy láhev vypitá KŘÁCH!!!!!!!!!
Je po všem,
kdo odpustí mi ?
To pití? Ne!
To ticho ...snad jenom čas.
Horký jelen
Horký jelen,
návštěva.
Jeden časem mluví,
druhá přichází.
Jelen zelen střelen.
Záchvěva.
Metronom
Mám metronom
a sám si ve mě tiká,
mám metrů víc,
jak strom
co přesně v nebe vniká.
Hranice
Ráno se probudil v osidlech volnosti. Totální . Zmizelo město-hranice vnímání . Teď vnímal prostor a nekonečno . Nestál ani u moře s nekonečným obzorem , ale všude,kam se podíval,byl ten nekonečný pocit volnosti.Louky,lesy, pláně a nekončící údolí . Žádné konce ulic ,žádné protihlukové stěny,žádné konce pokojů,za kterými se začínala další rodinná tragédie.Jedině až na jihu byla hranice s Jihovýchodní Oceánií.Silver se ale dál díval s úsměvem na tu srdečnou krajinu .V kapse ho hřál pas.
Mlčení bez psa
Příznačné odpoledne pro zimu .Velmi pomalá chůze , jako když venčíte psa,ale on šel bez něj. Dlaně se hřejí v kapsách kabátu .Procházka . Mlčel a tím říkal vše.Vychutnával si o čem by mohl člověk na takovéhle soukromé vycházce přemýšlet.O ztracených láskách,o přátelích,o problémech doma,o své každodenní práci ,o svém pokoji - jestli ty kytky , co už má od léta za oknem,by neměl dát někam dovnitř,když již čtrnáct dní venku sněží . Nepřemýšlel ani o hudbě, která se mu právě hnala hlavou, jak splašené stádo Rolling Stones. Nepřemýšlel ani o rumu ,který ho teď hřál,ani o těch očích,které ho upoutaly na stanici vlaku do Nebe ,ani o cestě,na kterou se měl za pár dní vydat.Mohl bych pokračovat dál ,ale to už byl mezitím v baru a objednával si pití s mladou Mexičankou Bar opřený o barmana , silná hudba ,twist , svůdné pohledy , citron a sůl,hry dýmu v kuželech světel , neóny a neustálé přesouvání barových stoliček . Rozpité sklenice a doutnající cigarety.Ohraný jukebox. Cestou domů ho potěšilo jen, že alespoň vyzkouší svůj nový budík. Ráno zaspal . Zavolal do práce,že mu v bytě praskl vodovod a čeká na instalatéra . Instalatér nainstaloval novou hru a Silver se vrátil do včerejšího baru , kde pracoval. Obsluhoval lidi,naléval drinky až do večera.Při práci přemýšlel hlavně o vrstvách. O tom,že vlastně nejlíp se pobaví se svými vrstevníky a že seznámit se úspěšně s jinou vrstvou je vlastně náhoda,nebo ukázka jak nejlépe milovat své okolí.Pak ještě chvíli přemítal o tom,že nejlepší je v baru sedět co nejblíže záchodků,protože tím shledá všechny, kteří do baru přišli. Den končil a každý čekal happyend.
Vztahy
Bylo čerstvě po sabatu a zbylé dívky si oddechly , že nebyly obětovány.Byl čas večeře a všichni se naobědvali.
Jenom jedna , zase ta jedna černá ovce nepřišla na snídani . Byla to slepice ze všech nejukvokanější . Úžasná
a zároveň hloupá . Krásná a zároveň rovněž . Ve Voroněži žila jedna rovnověžská rodina , která brala do služeb kohokoli , bez ohledu na náboženství.V tu dobu zde pracoval Ivan - silný a mrštný černoch k pohledání . Servírky s ním chodívaly obcovat za bar , číšníci to přehlíželi a studenti se tomu smáli a učili se. Pochopitelně , že ta jedna slepice se na výletním zájezdě zamilovala do pana Černého . Tak to spolu táhli asi dvacet let , pak se Igor zamiloval do jedné Evropanky a pohádky byl konec konců konec .
Cesta domů
Adam F. šel pomalu domů . Támhle na rohu “U můstku” si dal grog , pivo a utopence . Ještě , než nastoupil do své osobní tramvaje , objevil zčerstva otevřenou restauraci : “Výčep”. Dal si dvě.Cesta tramvají ubíhala plynule.Koupil si totiž ještě láhev medoviny - Šárka . Začalo pršet a kapky svou mokrostí usmrtily vše, na co jen pomyslily . Ocitl se “U zastávky” kde zrovinka razili nový sud . Ujeli mu dva autobusy . Dopil a zlehka se odpotácel na 443 .Chest v autobuse si krátil ochutnávkou vzorku osmilété whiskey “Tomahawk” - dárek prý pro otce, který včera slavil své narozeniny, kdesi “U Alžběty Veselé”. V autobuse,kterým pravidelně jezdí, bylo dnes opravdu tucet krásných žen & mužů. Adam F. totiž stále nevěděl - na jakou hru se dát.V baru “U bledé” mu již začali dávat najevo , že není příliš vítaný. Ve dveřích lokálu si představil (a dlouze vyl),svou nejmilovanější ženu a hnal konečně domů.Doma svou představu v podobě služky seřval za nepřevlečené povlečení a usnul mlčky v předsíni . Ani pes by po něm neštěkl , snad jenom, kdyby jódloval. Po těch letech Adam F. zmoudřel,Pořídil si psa Haf Haf a nyní chodí domů pěšky.
Historka z obýváku
“No ,nevypadá to špatně , ale jilská ocel - je jilská ocel.”Všichni měli upřené zraky do světlíku , kam právě odhodili prázdné použité injekční stříkačky . Zbytek nadupaného osazenstva, se již dobře bavil v obýváku .Nikdy nevím,jestli není lepší napsat obývací pokoj,ale jelikož píšu historku z obýváku poprvé , myslím, že místní obývák je příjemný, přinejmenším velký a plný lidí . Mimoděk i mimo jiné injekční stříKačka je taky dlouhá . Stříkačky prázdné i použité,některé HIV pozitivní dopadaly na dno světlíku.Ostří jehel se lámala,ale byla to procedura ,které si nevšimla ani matka vedle v pokoji.Honza si tu svou chtěl schovat na památku ,ale už měl šmoulu.On byl vždy chtivý trofejí. Nyní si svou opravdovou trofej odnášel ve svém nefalšovaném krevním oběhu . Cítil ji psychicky ,s každým novým zvukem,který mu dělal tak dobře .Potil se a neustále vstával od stolu . Nejstarší Karel pronesl tu větu s ocelí a nikdo nic nenamítal, tak okénko do světlíku zavřel.Poté si všichni začali dělat co se jim zlíbí.Eda šel dom . Marie s ním. Jindřiška zbalila kufry,lehla si na postel a odfrčela na Antarktidu . Helena se přioděla,jelikož nechtěla na Antarktidě nastydnout.Dvě dívky vedle to hned začaly rozebírat ohledně plodnosti . Samozřejmě - jedna byla neplodná a druhá měla za osm měsíců rodit. ........”Roxané!”- zakřičel kdosi z koupelny. Párty se rozjížděla.O půlnoci se přinesly nakrájené melouny plněné tequilou . Děvčata začala být odvážnější a hudba odevšad začala splývat s kraválem . Absint koloval jak na horské dráze . Naďa holila knír Pepovi a Jáchym holil Petru.V zadním rohu tančili nazí a v předním hráli “flašku” trošku drsnějším způsobem,takže z toho udělali tzv.”La flasche - De flasche! ”. Stříkačky ležely dál na svém místě a časem přibyly další . Ráno Silver vstal a šel do práce.
SLEČNA I.N.S.P.I.R.A.C.E
Slečna Inspirace točila pivo v jedné venkovské hospodě naproti molu u Sázavy.Lidé jezdili kolem
a zpívali písně o vlacích,kuřetích , staveních a rosou si čistili zuby.Slečna Inspirace bavila všechny
a všechno.Slečna Inspirace měla dlouhé vlasy,rudé plné rty a hluboké modré oči.Inspirace jí byla vlastní jako jazzový krok.Byla to pohádka léta a totální láska života.
Jednoho dne však přišel kolík “Urvisrdce” a od těch dob s ním spořádaně žije a štěstím stále září,tak jako hvězdy v září ,které jsou na věky věků inspirací.
Sestry
Mladá rozpálená holka si to štrádovala ulicí rovnou až k nevěstinci.Pracovala tam její sestra.S puncem svobody na hrudi vydělávala peníze pro svou malou dcerku.Když odešel poslední kovboj,již odcházeli obě sestry noční ulicí domů.Isabela vyprávěla cestou Doris,jak se dnes se zákazníky roztrhl snad pytel a pak o tom,jak si ho jeden natrhl,až se obě smáli až ke dveřím domovní chodby.Doma jejich další dvě sestry,Soňa a Gábina,již čekaly s hotovou večeří.Hned za nimi dorazila také Bára.Sestry žily sami.Bylo jich celkem osm.Klára před rokem zemřela při autonehodě v autoškole.Magdaléna lovila chlapy na služební cestě a Georgie se měla vrátit dnes pozdě v noci. Po jedenácté již celý dům spal. O několik hodin později (vypráví očitý svědek) zaharašily klíče v zámku.”Já-di-já-da-dá…….” – prozpěvovala si při otevírání dveří Georgie sbírajíc ze země klíče.Na chodbičce se potkala s Julií.”No ty zase vypadáš Georgie!”pronesla vracejíc se za záchodku plného menstruace.”
Ále co,procedila Georgie a odpotácela se do kuchyně……… Když už v lednici zbylo jen máslo,Georgie si sedla,nalila vína a zapálila doutník zn.Woman…..
