Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Holobrádek (povídka)
Jak už to na tom světě bývá, tak jako každé ráno, tak i to dnešní jsem zavítal do koupelny, abych si vyčistil zuby. Kouknu do zrcadla a co nevidím!!! "To není možný!!!" projde mi mezi zuby. Strnule zírám do zrcadla na svůj obličej. Odhazuji kartáček a zběsile si ohmatávám bradu. "Fousy!!! Skutečně!!!" Pro jistotu se prohlížím ještě ve zbývajících dvaceti zrcadlech. Všude to samé!!! Pomalu s hlavou vzhůru stojím u největšího zrcadla a pozoruji zarostlou bradu. Špulím rty a ukazováčkem si přejíždím knír. Prohrabuji se čerstvými vousy jako starý zarostlý námořník a podvědomě se usmívám. A ty krásně zarostlé tváře!!! Neustále si fousy přejíždím prsty. "To je špička!!" S těmito slovy běžím v županu do pokoje, kde mám na nočním stolku přípravek, který jsem včera večer před spaním použil. Nevěřícně zírám na krabičku - Mister Micado. No to je super! To budou chlapi čumět! Rychle se oblékám, abych byl jako první v baru U trychtýře. Ještě prachy, něco na čtení, cigára, nazout boty a ven!
Dveře práskly a beru schody po třech, abych už byl na ulici. Rozjařený úsměv mě ale náhle opouští, opouští mě náhle vše a stojím jak přimražený u domovních dveří v jejichž skle vidím svou vyjevenou tvář a v uších mi ještě dlouho zní to bouchnutí dveřmi...Klíče!!! Čerstvé dopoledne a naši se vrátí až zítra! Ach bože! Zírám vyděšeně do skla ....................................... kdyby jenom klíče!!!
(Zvolna se dobelhal do baru, kde sedí snad až do dnes.)
Rendez-Vous
Žil byl normální všední den a v něm taková normální přirozená touha. Byla to touha takových všedních normálních přirozených lidí se všemi přirozeními. Jednoho dne, byla to středa, donutila, bez ohledů na následky, ty nebohé lidi, aby se kvůli ní všichni sešli.
Na místo určení jsem přišel včas a jako první. Vzápětí po mě přišel Edward. Sedl si a mlčel. Nebylo o čem si povídat, všechno jsme už věděli a chladný vítr podvečera sílil. Poté přišel Micky, Michal, Míša & Mike. Nick přiběhl za nimi. Všichni si sedli a opili se. Touha dnes měla dobrý den a tak dorazila zbývající děvčata v čele s Amandou a Nelou. Veronika se omluvila na nemoc, ale pak taky přišla. Z černého auta, které náhle před námi zastavilo vystoupil Filip v bílém, v zeleném Radovan, Simona a Petra nevystoupily, přijely tramvají. Jako poslední už nikdo, mimo karamelové Moniky, nepřišel.
Ten večer se přineslo spousty pití, dokonce někdo doma našel návod, jak s lahvemi naložit. Jenže návod byl po pradědečkovi a nebyl pro dnešní dobu již platný a tak všem bylo špatně. Nakonec, ale stejně přišel Jeremy, ale to už nikdo nebyl na svém původním místě.
Ohlédl jsem se. Bylo to v tu samou chvíli, co mi vypadla láhev z ruky a roztříštila se o chodník. Přestal jsem rozrušením civět na dlažební kostku pátou od shora, devátá řada a uvědomil si, že vlastně nikdo nepřišel a tak jsem ten večer šel do kina sám. V koně jsem se nádherně uvolnil a dostal krásně veselou náladu. Dávali rozkošný horor. Něco nechutného!!!
Jelikož začal nový den, já vyrazil na sraz po padesáti letech naší bývalé divadelní společnosti. Procházejíc přirozeným dnem, provokovala mě podivná touha a ještě mnohé vzpomínky.
Silver na cestách
Byl slušně vychován, nebo snad dodržoval morálku, ale určitě pro něco na tomhle svět+ zvedl záchodové prkýnko. Zip------skříp. A těžká úleva vydechla z poklopce plného překvapení. V této slabé chvíli, kterou prožívají všichni plnomočoměchýřovci, si vzpomněl na všechno, co zapomněl na co ty zapomínáš právě teď, když Silver jde do sebe a hlodá okolní svět.
Nová věta počíná novou harmonii. Silver se upravil, naposledy si odplivl, spláchl výdělek své práce a šel se naposled rozloučit do intelektuálského klubu se svými přáteli.
Začínalo jaro a den byl právě v plném proudu. Na Silvera teď čekala cesta, od které nevěděl, na rozdíl od vánoc, co si má slibovat.
Měl namířeno, jako každou neděli, obrazit ty co miloval, půjčit jim co slíbil a odnést si od nich co mu nabídnou. Silver sice nečetl, neboť neuznával cizí myšlenky v teorii, ale nejčastěji si s přáteli vyměňoval právě knihy.
Vyrazil. Na zádech batoh plný doličných předmětů, na očích brýle proti slunci, které dnes zářilo skvostně na celý kraj a prašnou cestu lemovanou zelenavou travou, po které směřovali jeho kroky. Měl pod čepicí................vlasy. Teplý vánek pohrávající s lístky na stromech kolem cesty, v něm nemělo co, vše dobré krásné a čisté už znal a nechal se tím unášet.
Proto snad jde po prašné cestě plné slunce a tvář mu zdobí úsměv, který rozdává všude kolem na křídlech větru, který jako tichý společník doprovází Silvera na jeho báječných cestách.
SPIRIT aneb Na narozeninách Johnyho Walkera
Zavěsil jsem telefonní sluchátko a vytušil, že je to pro tento večer naposled. V mém zápisníku byla totiž poslední hrstka čísel u propoceného jména rajskou, někdejší lásky z metra. Bylo k půlnoci, takže se tahle naše celá slezlá banda ze všech koutů Prahy náramně bavila. Vstal jsem konečně od toho šílené vynálezu dr. Bella, opustil hru–chci slyšet všechny, celej svět, teď a hned a vyrazil ke stolu trošku na něm poklidit, prostě jsem začal dokonzumovávat všechny nedopité sklenice a lahve. Sedím s hlavou zakloněnou a říkám si doprdelepročjsmesetuzasetakblběsešlistěmasvejmalžema? Už se to zvrhlo, každej předvádí, co by teď asi nejvíc chtěl dělat. Fakt úděsný, no a je to zírám na špičky svejch drsňáckejch bot a zrovinka mi na ně přilítlo ještě horký sperma odněkud ze zadu.
SEANCE PRO TEBE
Mrazivé hučící ticho není a je v černém chladném vesmíru. Usínám v nemocničním pokoji do noci studené a nezvučné. Jsem tu sám všude kolem dočista sám, od věků navěky sám. Nekonečné dlouhé nic. Ve své skořápce, ve svém skafandru padám temným mrazivým prázdnem. Jen kolem bezvýznamný prach a tupé chladné balvany. Samota ve věčnosti. Ještě dlouho a dlouho jsem se choulil a připadal si jak bezvýznamné vesmírné prachové smítko ztracené v ztraceném hlubokém nekonečnu. Beztvarý a beznadějný slyším najednou, jak cosi vniká do ticha. Je to jako z malého vzdáleného tranzistoráčku. Otáčím se a snažím se najít směr odkud to přichází. Ve skafandru jsem tak nemotorný! “She´s go a ticket to ride...” slyším už jasně a zřetelně! Snažím si to vybavit. A už vidím před sebou tu malou planetu. Září! Září životem! Celá bliká barvami a světly! Cítím, že z ní sálá teplo, jakoby tančila! Stále se přibližuji, konečně jsem to našel! Jediné místo ve vesmíru, z kterého jde teplo a barvy. Jediné místo ve vesmíru, kde je život, nikde jinde! Jen tady, právě pro nás!
Sanitka přivezla nového pacienta. naléhavý noční případ. Chvilku sháněli pro babičku vozíček. Všichni v té noci plné hvězd byli k sobě pozorní a hodní. Saniťák zavřel dveře od vchodu do Interny, skočil do auta, zesílil rádio “...she´s got a ticket to ride...” a bezstarostně odjel.
PŘEDVÝMLUVA
Zapomněl,ó jak jsem jen zapomněl,jak jsem mohl zapomenout?Zapomenout na vaše oči plné světla i tmy!Ale to víte,člověk se nechá snadno strhnout proudem ovocných pohárů,rychlých vozů, vysoko- horských přirážek,teplých sedaček,luxusních hotelů,švédských stolů a šlehačkových oslav.Hladu je občas zapotřebí.Pocítit smyslnost žravosti . S jídlem roste chuť a s životem léta.Vyvádím jak malá holka a vyvádím ještě víc,když si vzpomínám.A přitom vždy stačí jen trochu naznačit,jen trošičku se vychýlit, malinko se pootevřít. Sedím v místnosti,no zas tak prázdná není-je to hospoda. Většina lidí se sem chodí tzv.srovnat,vyrovnat se s životem.Probrat to a někdy se s ním i poprat. A tak vám tam tak sedím a na levou nohu mi fouká chladný vzduch,ve vyhřáté hospodě nezvyklý. Fičí od pootevřených dveří a vítr z ulic se dostává až do mého kolena ,z kolena do nohy a až do celého těla.Zachvěji se a studený průvan mi prosviští až do hlavy.Jako bych už měl vyvětráno,když v tu chvíli se dveře lokálu otevírají a stojí v nich Silver,který mi hledí do očí,jakoby hleděl až do mě ,pro mě za mě.Silver stojí ve dveřích,posílá na mě ten čerstvý vzduch a mě dochází,že to je ten vzduch,kterého jsem se poprvé nadechl a od té doby se cpal jenom jím a když se tak dívám do Silverových očí a cítím vítr,který si pohrává s jeho vláčnými vlasy,dostávám hlad,vstávám a vrhám se ke dveřím za Silverem. On ale náhle zmizel,stojím sám v chladivém větru před hospodou a i když odešel,cítím jak se mě opět dotkl,jak mě opět poplácal po rameni -tak jak starý brachu. Stál jsem tam ještě chvíli.......,slunce odkryl mrak ,já se vrátil ke stolu a začal psát.... a zaplatím snad až budou kohouti kokrhat,ale to až Vám vypovím o Silverovi další příběhy
z jeho očí.
Pracovní
Johny Nálepka seděl v pracovně své základny a řídil svět.Chvilku doleva,pak zas doprava,někdy přibrzdil,jindy to naopak na rovince pořádně rozjel,ale jednou nezvládl zatáčku,dostal smyk a.......bylo to někdy kolem devětatřicátého,nebo pětačtyřicátého,či včera při tragické havárii dopravního letadla Boeing 727,kdy na palubě zahynulo 320 cestujících?!Možná ,že dnes při nejbolestnějším rozchodu Adama Milujícího a Evy Zamilované .Ale dnes seděl po dlouhé době Johny Nálepka v křesle své pracovny sám,popíjel Bourbon,pokuřoval doutník , poškrabával se,kde ho zrovna svrbělo a přemítal.Jeho žena si mezitím prozpěvovala v koupelně a připravovala se na večírek Obojživelníků .Děti spokojeně spaly v dětském pokojíku a dům byl čistý a poklizený.Služka paní Nálepkové dnes dostala volno a měsíčky.
Povídka o expresu
Silvere!Co tu pro Boha děláte?! Já ? Otázal se mladík ,spíš štěně.Když strojvedoucí nic neříkal Silver spustil:..Já...já....prosím cestuji jen touhle třídou a moc dobře vím,že tenhle vagón je jen pro cestující se zavazadly,já sice žádná nemám,ale během cesty mi mají nějaká dodat......”No člověče,jak si to představujete
cestovat bez zavazadel,jen tak nalehko,bezstarostně!Koukejte si honem rychle sehnat nějaký krámy,než vám sám udělám ty problémy!”Strojvedoucí rozhořčeně odešel,protože věděl,že Silvera z vlaku vyhodit by bylo zbytečné,protože krajina kolem také dál ubíhá.Jedna malá babička mu poradila rafinovaný spoj,aby se dostal přesně tam,kam potřebuje.Život pomalu odvážel Silvera a Silver odvážel pomalu ten vlak kamsi za sluneční obzor z dětských knížek .
SILVER´S ROCK
Zapuštěn do židle , živí do mrtvého,ostře zíral svým tupým pohledem do zpola plné sklenice piva .Z kuchyně se ozýval nový hit o Zombiích . Nádherný ženský vokál . Nikdo však textu nerozuměl,zněl z dálky a nikdo tu řeč neznal .Silver ten hit však ani za mák nevnímal .On vlastně svou ignoranci projevoval ke všem hitům. Takže místo rudého býka , Erouše , či Létajícího koně pil své oblíbené pivo s rumem . Pivo mu připomínalo,že má žízeň a rum,že je drsnej chlap od moře . S pitím to ale nikdy nepřeháněl . Pil vždy tak , aby vždy byl schopen přeplavat to kolik toho vypil . I když přeci jednou se mu stalo , že nedohlédl za obzor , když si po čtrnácti dnech vzpomněl , že má schùzku s děvčetem , do které se údajně podle horoskopu měl zamilovat a tak to odpoledne všeho nechal a opravdu po těch 14-ti krušných , nebo snad popovických dnech vyběhl z hospody jak opitý .
Venku bylo ale takové vedro , až cítil , že jestli ještě vteřinu bude stát na rozpálené ulici , praští to s ním
a zahyne žízní . Když začal podzim , vrátil se konečně z hospody domů . Doma stačil ještě pustit gramofon a při tónech starého hitu o Zombiích , vyčerpáním usnul . Spal dlouho . Až ho probudila zima . Celý se třásl . Byl plný síly , ale mráz mu lezl za opilované nehty . Náhle se rychle vzchopil a šel do práce . Tu zimu doma už nemohl snášet.Vzal místo topiče a celou zimu topil pro celý kraj . Topil s takovou verbou , až jednoho dne zima roztála a stáhla se do kanálů . Usmál se na slunce , které zářilo v rozkvétajících korunách stromů , odhodil lopatu a vyšel s permanentkou do právě otevřeného kina- Po Rekonstrukci . Když se již do něj více filmů nevešlo , zašel si na vzduch zakouřit . A venku Vám akorát začíná léto - dýchlo naň dusné vedro rodící - kapky potu .
Zvrhlý Silver
Silverovi se jednoho odpoledne , kdy slunce po dlouhé zimě opět rozehřálo vše zelené a usměvavé, zdálo , že všechny věty ,co vidí ve vzduchu , jsou jak z nějakého diktátu ze školy .Díval se po pracovní době ven oknem na mladé dívky , jež seděly na lavičce proti sobě a bavili se střídavým čtením jakéhosi sešitu . Po chvíli toužebného hledění spatřil , jak k nim přistoupil otec jedné a obě dívky zaopatřil pamlsky.Kdyby je tak obšťastnil – pomyslel si Silver - toho času zvrhlý . Ostatním osobám a obsazením sídliště nevěnoval takovou pozornost . Počal stoupat z okna své pracovny po římse , blíže k dívkám ,aby mu nic neuniklo .Posléze překonané římse , vrhl se na pouliční lampu . Pevně se držel drátů , nohami se rozhoupal a dostal se tím do vedení přes elektrické a telefonní . Zbývalo jen dostat se do kávového šálku , který byl děvčatům nejblíže .Vzpomněl si na poslední díl Tarzana , přestal váhat , prudce zavyl a v mžiku se koupal v šálku dobré vídeňské společně s ing. Cukrem a kolegyní Smetanovou . Ovšemže náraz byl tak silný , až se šálek zachvěl jak osika , rozhoupal a dosáhl kvitace notné pádu z lavičky - zvrhl se - slaďoučký dlouhý dr.Cukr , mléka & krev bez záchrany zduřelých pokliček kolegyně Smetanové , celé tajemství voňavého sekretu -zvrhl se Silver . Ten za to mohl , nebo příroda , která kolem pučela kypřícím životem tohoto prvního jarního dne ?
(a mezitím děti fotili psa,až ho ufotily k smrti.)
