Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
LENIN, HITLER A JÁ
Zarostlý šílenče,
volám tě zpátky tam,
kde tráva voní,ženy křičí
a ty řveš.
Jak snadné po ránu
vychutnávat pohyb malých holčiček.
Ty malé krásné čisté
popíjející první sklenku alkoholu.
Koneckonců milicionáři
mají Velkou Pravdu,
tak jako Lenin,Hitler a Já.
Smutkem rozevřeš noviny
přes upatlané brýle
pro příběh za čistými nehty.
Dnes úředníček
a včera mladej kluk,
snad trošku na měkko,
co nemůže se nabažit
té ranní dětské krásy,
jež vlasy mladé,
bez poskvrny
točí se dál zrozená síla
pokušení a zklamání.
Vypluj ty Nový . dnem.
Poznámka:
PRAVIDLO VYŠINUTÍ:
Toto pravidlo se stává akčním specifikem mé povahy bordelu,kdy extázi myšlenek stíhají jen dotyky pohledů očí,které se cítí ve společném kruhu plném rozehraných her, kdy vášeň je horká omeleta,létající mezi našimi rozpálenými hlavami a v souhře zvuků se snadno ve zmatku lásky zapomene,kdo je ta pánvička,kdo bublající omeleta a kdo oheň,který rozpaluje prostřednictvím mastného oleje, to co si všichni sníme.
Biko
Zobák mu narost,
jsem orel v letu.
Tenhle smích na kost
dráždí mou piruetu.
A každý rub
má i svůj líc
a každý konec
-bez hranic,
když skok se blíží,
já panic,
nebo snad panna?
Těžko říct.
V ten den jsem byl
u konce všeho,
co jsem pochopil,
byl konec hrátkám mým.
A každý rub
má i svůj líc,
a každý konec bez hranic.
V mé krvi proudí
všeho trochu,
od trochu všeho proudí nic.
Věž
Všichni víme co je lež,
ale víte,co je věž ?
Nemyslím tu malou z písku,
tu vám voda zbourá v trysku.
Je to z písku také sice,
mám na mysli tu věž v Pisse.
Stavěli jí dělníci,
malí,tlustí,velicí.
A teď,když je hotová,
vysoká jak obloha,
zdá se že je trošku šikmá,
když tam stojí mezi lidma.
Víte proč je nakřivo ?
Dělníci šli na pivo !
A stavěli tenhle dům,
přitom pili pořád rum.
Teď už víte,co je věž
a poznáte jistě lež.
L Á S K A
Zas občas , když to na mě
P ř i j d e , í
zmu si z nočn ho stolku -
e
v tenhleten T R I P .
Určitě nejsem ZávislÁk ,
P
Á
R absťáků sice už přišlo ,
ale ne . ! . Už v tom zase lítám…….
D E Směje – mrsknem to
A LER SE
To To oTOT TO to do orgáče .
Jo , místo jehly , používám jiný
n
á
s
t
r
o
jÉ !
Z ,K´(á) do (Mrtvý ryby) & zpět
Kaiser sedí u stolu
rozkrajuje mrtvolu
ohání se břitvou
George Bush zase Litvou
mezi ruky pohyby
kontroluje ohyby
a říká si co kdyby
kdyby přišel primitiv
s povzdychem
by nad vším zív
se třemi pak Bobami
ztopořeně povídá si s klokaňi
sedí v proutěné kukani
tady........Ondra!Koukni na mě!
ULÍTÁVÁM NA VLČÍ NOZE
směle běhám po obloze
aby jsme se vrátili
a na Kaisera ohlídli:
nemusíme se vyhulit
Nová zpráva:
NA STROPĚ JE CHLEBA S MÁSLEM PŘIPLÁCLEJ.
NEDEJCHÁM PROMIŃ…
VĚŽ II.
Cestou k naší hospodě,
pajdal malý pejsánek,
byl už celkem v pohodě,
pro jistotu vzal džbánek.
Dneska byla zábava,
byl zas víkend , po práci ,
koncert není otrava,
hráli Brouci a Ptáci.
A náš mladý černý psíček,
neměl nikdy slitování,
byl zas jako bumbrlíček,
ale dobré vychování.
Proto se zas vzpamatoval,
když si s jednou mladou fenou,
zostra pěkně zatancoval,
pak zas čenich šel mu pěnou.
V deset přišli ale kočky
a vytáhly na stůl vločky.
Dal si i náš pejsek,
měl oči jak rejsek.
Fenka štěkla:“Dohoním tě“.
Zapila a štěkla zase:
„Doma lásko,doma sním tě!“
A v tom přišlo velké prase.....
Nekonečná písnička o pravdě
Pravda je krásná,
když otevírá oči
slepým a bezmocným.
Pravda je kráska,
jež na kolotoči
mění tvůj vánek v dým.
Pravda je člověk,
pravda je zvíře,
co v krásce spí a sní.
Pravda je příběh
od Jamese Joyce,
co stal se v jednom dni.
Po cestách zapadlých
Hudba:Eddy Zábřeský Text:Tony Lahvátor
G Cmol D#
I. Po cestách zapadlých
Dmol Cmol
Směřuji k ráji
G Cmol D#
a ptáci v oblacích
Dmol Cmol
mě k letu vyzívají
G# A# G G# A# G G# A# C
Ref:Hmmmm..............
II. Jsem tulák v dešti.
Vysoko mám klopy.
Táhnou z Budapešti
za mnou moje stopy.
III.Kudy k ráji,řekni kde je ?
Přítel je můj stín.
Pravda trpí,lež se směje.
Nedojdu,už vím.
IV.Život můj je dharma,
jak panna jsem sám.
Nad městem tkví karma
a já si umírám......
G G# A# G...
Ref:Hmm....jé já si umírám,jé jé,to je boží...jé , jé......
SEMTEX HEROIN&SEX
Nejsi, nejsi tady,
já umírám hlady.
V lednici nic není,
ve špajzu jen smrady.
Sedím,sedím na polštáři,
stěny se debilně tváří.
Černé zbytky na dně duše,
jako inkoust v kalamáři.
Znova,znova rýpu,
do motoru džípu.
Bouchnout , šlehnout , narušit
a roztočit pípu......
TUŠIČI SMRTI
Sedí v hospůdkách
u posledního piva
a zjišťují,
že báseň,
co dnes přednesli,
v duchu napoleonských
válek,
je jenom
zrnko
kávy
tam na dně posledního drinku.
