...

Živote
kterou stranou
tě pověsit
přirazit ke stěně svým tělem
abys celý nakřivo
průvanem a čekáním
neklesals´ k zemi?

někdy již příliš dlouhý
suneš se jen od cíchy k chodbě
na záchod
trháš čas na chvíle
jak papír pod zadkem
a voda v srdci k hlavě stoupá
varem bolesti

Sedíváme teď spolu často
v chladu pokoje
jindy na zemi v koupelně
mezi bílými smítky na koberci
zima sama zalézá do tepla pod postel
jak čerstvo je na bolest a beznaděj

dýcháš mi do zad ledovým dechem
díváš se mou hlavou na strop a já
hledám tam tebou odpovědi
na otázku
"Co bude?"

ale tam je jen ten ostře ohraničený flek
který by tam neměl být
protože nad námi jsou jen schody
ze kterých přece nezatéká
protože nad námi také žijí živí lidé
slyšíme je přeci ráno vstávat
rozeznáváme úryvky hovorů
průrvou v karmě
a světlíku
uvězněni tichem nedohledna
zavřených a zatemněných oken
dýcháme nahlas jak zvířata v kleci
ze které nás na chvíli vysvobodí jen další ráno
a pruhy světla na obzoru
ale v nás již dávno klíčí stejný flek
jako tam nahoře na tom stropě
stejný flek jaký je už dlouho v posteli
jaký se objevuje
ve výšce našeho obličeje
dokonce, i když spíme
postavíme se k oknu
nebo zastřelíme
...
..
.

(Obraze rámu prastarého, kolikrát vytrhli tě z něho, že odprýskaly barvy tvé až po tmu hrobů. A v den slavný znovu pro zraky žárlivé napjal tě rámař starodávný.)
(2013)