Můžeme se domluvit

Co vajdovi
chudému padišáhovi
ve ztvrdlých lesnických košilích
zrekvírovali
i kotlíky a kovadlinu
pro válečné účely
a přikrčené matky na něj v hloučku bědovaly:
?Že jen cikáni mohli Kristovi ukovat hřeby,
a proto nynčko
vláčí tu svou nepoctivou cinkaninu
od jedné vesnice k druhé,
chrastí zatvrdlým kyplem v kostech,
zohýbaní těžkým svědomím.
Aby jim to čistej z tváře nestih přečíst!?
Nic naplat
i když se o nich vědělo
v chaloupkách mezi hlubokými kalužemi polí
(kde se čas ještě stále měřívá podle svíček)
že přihřívají hamižně
i bramborové šišky na břuchu
či v nohách peřin
(jen aby neubylo dřeva)
Nic naplat
zakopal do země v pytli
i sv. Sáru z vyklepaného plechu
který našel po svatodušní vichřici
zaklesnutý v remízku bříz