Antošová Svatava
(*1957) Teplická básnířka, prozaička a novinářka. Zakladatelka Patafyzického kolegia, které vycházelo z tvorby Alfréda Jarryho a jeho absurdního pojetí světa.
(*1957) Teplická básnířka, prozaička a novinářka. Zakladatelka Patafyzického kolegia, které vycházelo z tvorby Alfréda Jarryho a jeho absurdního pojetí světa.
(*1973) Vlastním jménem František Vaněček absolvoval obor pěstitel rostlin na Střední zemědělské technické škole v Rakovníku, po rekvalifikaci na Masarykově dopravní škole pracoval jako železniční signalista a vystřídal řadu dalších zaměstnání. Od roku 1997 vytváří experimentální a konceptuální „noviny poezie“ Noc, jež vystavuje doma i v zahraničí. Veřejně vystupuje jako recitátor svých básní a zpěvák ukázek z opery Veselý Doškář. Působí jako redaktor v časopisu Babylon, dále publikuje mj. v A2, Psím vínu, Souvislostech a Tvaru. V roce 2004 napsal pro divadelní soubor Ježek a Čížek hru Pekarolla aneb divnohra. Vydal knihy prózy Artcore (2003), Růže pro Miladu (2004), Obchodník s nocí, narcis a netopýr (2011) a poezie Básník Ticho (2000), Pramínek bajtů (2006), Malá kniha Noci (2012).
(*1970) narodil se v Louňovicích pod Blaníkem. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti (1992–2017), Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin a Literárních novin. V současnosti je dramaturgem café Fra a redaktorem nakladatelství Fra. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou sbírka povídek Lido di Dante (2017), básnická sbírka Herbář k čemusi horšímu(2018), básně pro děti O čem sní (2016) a Věci našeho života (2017). Jeho sbírky a prozaické knihy vyšly v Německu, Rakousku, Anglii, Rumunsku a Itálii. Přeložil výbory z poezie Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna a Jurije Odarčenka. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.
Pražský básník a bohém, hráč na klávesy a dechové nástroje v mnohých seskupeních a v neposlední řadě i poštovský panáček.
(* 1966) Prozaička, lektorka rétoriky, autorské tvorby a herectví i nejen autorka a organizátorka Literárního a kulturního klubu 8.
(*1986) Ostravský básník, rytíř, altruista i bojovník romatické duše se zálibou v black metalu a kočkovitých šelmách. Vlastním jménem Tomáš Mikolajek - obhospodařuje svou doplňující přezdívku jednou za čas – před tím časem byl Calcath Nemocný. Dosud nepublikoval, mimo novin a časopisů denního tisku. VÍTĚZ A REGENT POESIE V TURNAY KRÁLOVNY POESIE 2019!!!!
(*1989) Publikoval: 2011 Vranovský výběr, sborník 2009 Neklišé: v zajetí slov; almanach, Praha, "Mé básně jsou pro mně malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral. "
(* 5.6.1945 - † 6.3.2024) Básnířka, žurnalistka, dramatička a loutkoherečka se narodila v Praze. Maturovala na Výtvarné škole V. Hollara a ve studiu pokračovala na DAMU (obor loutkářství). Debutovala v roce 1982 odbornou publikací Herci pro pět prstů. První angažmá přijala v Liberci. Později působila v Naivním divadle a hostovala i v tehdejší Ypsilonce. Angažmá skončilo v roce 1968 a v dalších letech působila v černém divadle Laterny Magiky. Kromě literární tvorby a psaní knih pro děti se Jarmila Hannah Čermáková věnuje i výtvarné činnosti a zabývá se též romskou problematikou.
Nataša Černá, narozena 24. 9. 1944 v Praze. Bývalá redaktorka internetového periodika, básnířka a překladatelka poezie z ruštiny, bulharštiny a angličtiny. Vydala tři knihy svých básní, jednu s překladem Puškinovy Gavriiliady a jednu knihu s výběrem veršů bulharského básníka Davidkova.
(*1958) – publikuje pod jménem Eva Černá, básnířka a textařka. Narodila se v Brně, kde žije i v současnosti. Vystudovala češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykovy univerzity). Po ukončení studia působila mimo jiné v redakci časopisu Program při tehdejším Státním divadle v Brně, v dialektologickém oddělení AV ČR, věnovala se externí výuce češtiny pro cizince, autorské spolupráci s brněnskou redakcí Českého rozhlasu, autorské a dramaturgické spolupráci s amatérským loutkovým divadlem Jitřenka.
Její verše byly vybrány do almanachů Stavitelé chrámu poezie (2010), Milá Mácho (2022) a Slova něhy (2024). Dosud vydala dvě knížky veršů Okamžik života (2012, audiokniha z roku 2015) a Laskavosti (2022). Publikovala své verše také časopisecky – Host, Universitas, Autorin, KAM, Čaj. Autorská čtení probíhají v rámci společných večerů spisovatelů a na vernisážích. Získala ocenění v celostátní literární soutěži. Její písňové texty byly zhudebněny různými interprety – v roce 2015 bylo vydáno CD Mozaika pocitů na texty Evy Černé, CD Už žádný tlak (BioMassa) a v roce 2023 album Terezy Hrabini Přerod. Od roku 2017 zhudebňuje její texty Jiří Kubowský a společně vystupují pod názvem Mozaika pocitů.