Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Další list
Pivo pění,
zuby stárnou,
křen se kření
snahou marnou.
List je bílí,
pálí dáseň,
člověk šílí,
píše báseň.
O hospodě,
v které sedí,
o jídle,
co kolem jedí.
O pití,
co v oku třpytí,
o lampách,
co kolem svítí.
O ženách,
co úsměv rodí,
o smrti,
co kolem chodí.
O lásce
a milování,
barman už svou hlavu sklání,
nad účtem tohoto světa,
S každým listem
stárnou léta.
Rozbrek
Rozbrečel jsem se u večeře
nad dcerkou, že se ji nechce žít
Rozbrečel jsem se nad sebou,
jak marně hledám poezii,
Rozbrečel jsem se nad námi,
jak neumíme dopovědět
to co jsme chtěli.
Rozhodně
Chtěl bych mít rozhodně rozvrh,
abych viděl, že není podvrh
mít trochu nějaký plán,
dožít se zpívaných rán.
Protože kdybych to zavrhl,
stín zmatku na mě by se vrhl,
pro tisíc možností zůstal bych roztrhlý,
to radši rozhodnu státi se rozvrhlý.
Letos první
Sněží dětství, první den,
jsem znovu jako tenkrát
nemocen.
Ševelí švitoří topení,
co otec kdysi zapálil.
Připoután k oknu s pohledem
na zapadající keře, auta, stromy,
střechy hnízd,
padá ten právě poklad zrozený,
mosazná klička okenní
mě chladí jen,
mě chladí.
Traumata
Traumata na bedrech,
obrazy na zdech,
černé na bílém
a tvé rty na mých.
Ta hudba je kouzelná, protože dokáže upoutat pozornost,
prožít tu chvilku povznášejících pocitů.
Dětství včera-dnes dospělost.
Na dětství vzpomínám
a vzpomínat budu
dokud budu umět psát
v hlavě,
kde mám fůru vzruchů
a strachů a představ.
Vše sudné
Náhle mi přijde všechno sudné,
lichá skromnost,
oči psa v opuštěném bytě,
uštěkaná televize bez diváků,
dech bez pozemskosti,
kosti, smutné ubrusy na prázdném stole
a jedno jediné rajče posolené slzamy.
Křičící autobus přecpanými sedadly.
Sedím na stromě a jím oříšky.
Někdy se dívám na lidi a vidím jen lebky.
Smějí se a jejich kostry tancují.
-E-
Napsal mi e-mail jeden e-básník,
abych mu prý e-k tomu něco řek.
No je to dost e-hm syrový,
chceš z toho e-knihu nebo snad paperback?
Vše má své mouchy, svoje díry
e-básník jako spam už zmutoval
dejte si majzla na e-upíry!
Jinak tu e-člověk zbyde jak e-mental.
Proměna
Co jsem si myslel,
že je teď,
se proměnilo
v bylo.
Spirály
Myslí na tebe....
až sklouznu
na povrch tvého těla
pak líbám
i když na to právo nemám
leč musím,
povolán přírodou,
povoláním zámečník.
dostat se včas na
MÍSTO SÍLY
bez použití síly
Ráno obrazce ve zpěněnění,
malují je já, malujeme je všichni
kříže a kruhy na hladině.
Včera jsi upekl svoje první kuře v remosce,
vem si čistý kapesník ať neděláš ostudu
svému nosu,
život je holubník
nikdo při večeři ani nepíp
Myslí na tebe
SPIRÁLY
Ženy
Muži rozčarováni květinami,
chtíc výt na měsíc,
utrhnout tu nejkrásnější,
vysněnou běžící od autobusu
do tvé náruče zahradnictví,
běžící z pošty do zahradnictví,
ze zeměkoule do poloosy vesmíru,
z času do času,
ti muži toužící po ženě,
jež spolkla všechnu krásu světla,
ti muži posedlí přítomností
zavazují tkaničky dětem
a slečna učitelka hovoří s paní ředitelkou
a hlava psa se stříhá vlastním uchem.
Ženy.
