Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Na dobrou noc
Jak prase ,zavalen postelí,
v televizi je Šťastný,
míhá se znělka
s hudbou odjinud.
Postel mě líbá prostěradlem,
polštářová bitva v hlavě,
všechny rozkoše se válí pod postelí.
Nakonec televize se stane přítelem,
který tě jakoby chápe,
pokud máš ovladač...
Každý se stává přítelem,
když dokážeš s ním usínat...
V neděli vstávám v osm.
ROŠTĚNKY NA VÍNĚ
Jako ten film v kině
tváří se nevinně.
Seděj ti na klíně,
jak v rouše Evině.
Ležíš na blondýně
tváří se snad divně,
ponořen v bikyně
možná i povinně.
V Praze či Berlíně,
srnka či bechyně,
po rumu,po víně
je to vždy bohyně.
Máš hlad a v srdci chlad,
s jablkem v tlamě had,
je plná vnad i vad,
chtěl bys jí - to ty rád.
Po dlouhý hostině,
po tvrdý doktríně
rád si dáš a klidně
roštěnky na víně......
OZVĚNA
Tělo z červánků,
z červánků polaskané tělo sametovou broží.
Když chce být ona s ním,
když na ulici potkáš nesmysl,
když on si tě najde,
když vlasy hebké vášní chtěl by jsi chránit,
když nesnášíš život,
že musíš pořád krásu chránit,
tak začne ti být na nic,
tak stojíš u svých hranic.
Pak jsou ty nejjemnější písně
zoufalé a beznadějné.
Pak jenom v orgasmu života
se oba utápíte výkřiky,
co naráží o přihlouplé zdi,
neintelektuální přírodu,
která vždy vidí jen sílu ,
-pouhou tu milenku sluhů............
Boj se srdcem tu nikdy nevyhraješ,
naše matka je stavěná na jiné sedlo,
posměšný sluho všech sebevražd......................................
JARO
Už na mě leze,
Do očí pálí,
Nezná to meze,
Blízké je v dáli.
Zavolej kněze,
ať vysvětlí mi
tyhle ty teze,
co cejtim v krvi.
Ref: Jediný co umíš nejlíp
na tomhle světě,
jediný co stojí za to
na týhle planetě :
..........bejt šťastnej.............
NEJRADŠI
Nejradši bych s tebou zemřel v zákopu,
umírat s tebou je pro mě dar.
Já ten hrob pro nás vykopu,
Tak nech mě v urně,než spálí mě tvůj žár.
M
Musí to začít na M,
Tak jako měsíc.
Musí to začít na M,
Tak jako tak.
Musí to začít na M,
Tak jako mysl,
Jenž slábne,když Musí.
Musí to začít na M,
To musíš mámu milovat..
STÍN
Jenom já jsem ve svý hlavě,
jenom já jsem sebou já,
jenom já jsem s tebou právě,
jenom já tě nehledám.
Jenom já si hraju na tmu,
jenom já tě obcházím,
jenom já tvý zuby zatnu,
jen s tebou se rozcházím.
Jenom já mám jenom tebe,
jenom s tebou chodím spát,
černý jsem svědomí tvoje,
jenom sluncem živ jsem já.
Cigareta
Roztříštěné hlavy dnešní pop kultury.
Roztříštěné hlavy dnešní doby.
Roztříštěné ruce mladíků
na autobusových zastávkách
svírají jedinou milenku beroucí vše.
Vánek a dým v náprsní kapse..-
Tak proto možná trap se,
Když ráno s tebou vynechá jedno číslo….NULO!
Ráno
Do uší mi civí černá díra,
mohutná lavina tvého orgasmu.
Až mě zabiješ ,budu šťasten,
Že jsem to prožil...s tebou...
Nakrájíš modré kouzlo k snídani
a pak opět polapíš
svou ledovou tvář...
Ledová královna
Jedeme spolu autem,
Ujíždíme do kraje.
Jeden naviguje,
Druhej řídí.
A přeci jen po čase se něco zablokuje.
Kéž by brzdy.
Led pod kolama
Posílá všechno pryč…..
Pomalu se probouzím,
Když ledová královna odchází.
Otevíráš také oči,
Je to vysvobození.
Vypadáš,jako když máš ztrátu paměti,
Vypadáš s tím trnem ledu tak krásná.
Vypadáš,mezitím,co auto v dálce hoří,
Jakoby jsi sem patřila od nepaměti.
Začíná sněžit,
I sníh už je všude.
