Ondřej Linhart
(*1975) Performer a průvodce pořadů Poezie Mezi Řádky a Poezie na Petříně. Pod režijní taktovkou Michala Stehlíka v letech 2007-2009 uváděl básnické osobnosti v pořadu V rámci bez obrazu v divadle Viola.
Verše publikoval v revue Babylon, v příloze deníku Právo Salon, v internetovém časopisu Dobrá adresa, v almanachu Slova na půl cesty, ve sborníku Jasná setkání (česko-německá antologie poezie, 2018), s Janem M. Čiverným vydali vlastním nákladem soubor svých básní pod názvem Špetka. V roce 2024 vychází jeho první oficiální sbírka poezie JAK RYCHLE LÉTÁ LABUŤ? (Novela bohemica).
https://soundcloud.com/ondrus-double
Chilli
Tak to je báseň,
co se po ní zpotíš.
Do pórů vnikne Ti
a nemáš žádnou potíž.
Joshua
Prázdný místo v plným světě
Plnýho smogu.
Chlápek na baru usmrtí
Dvacátou cigaretu
A škodovkou se řítí Karlínem.
Prázdný místo v plným světě
Plnýho lidí.
Přilepeni na dvaceti hráčích
Oddáme se ultrasportu.
Prázdný místo v plným světě
Plněný rajským plynem.
Vzpružen touhou,
Odsouzen lidovými soudci,
Přiváben přísnou myšlenkou,
Zachycen na stech fotografiích,
Přilepen žvýkačkou bez cukru,
Napálen překupníky drog,
Zaskočen v tramvaji
Krádeží osobních orgánů,
Probuzen k ránu chladem velkoměsta
V přeplněným městě v prázdným světě.
27.3.01´
Julie
Julie je moje dcera,
viděl jsem ji teprv včera.
Je bledá a nemluví,
to mě u ní omluví.
Její tělo ukryté pod listím,
už ví všechno,co já vím.
Houba se rozrůstá,
jak měsíc.
Hory se pyšní,
Jak nosy horolezců.
Pták naráží na sklo,
jak nevidomí útok.
Vypreparovaná hvězdonická Venuše
leží na operačním sále
a nikdo jí netleská.
Králík cupitá po poli
a najednou se zastaví
a poslouchá hudbu
z poblíž zaparkovaného auta,
kde dva milenci
spokojeni vrní jeden v druhém.
Nebo je to všechno jinak ?
Má drahá Julie??
V autě sedím sám,
kolem telegrafní dráty,
ptáci,šum lesů a polí,
zívající rodiny na procházkách v šrámech světa,
nejsvobodnější oblaka nad námi
a ty Julie,která ještě stále ve mně spíš a sníš
o mámě a tátovi,
jež vdechují ti život,
abys nakonec slyšela jejich
poslední nadechnutí.
Králíci jsou na tom podobně,
akorát tolik nežvaněj……..
(v Bratřínově pro mou imaginární dceru………2001´)
NEBAVÍ MĚ PSÁT eSeMeSky !!
Chodíme po zemi,
podobni těm,
jež šlapou po historii.
Nechci být budoucím časem,
či minulostí,
ale jsem sestaven z toho,
co mě právě tvoří,
tak jako tebe.
Ráno mě postaví na nohy
prý jenom káva,
ikdyž už dávno stojím.
V práci vydělám peníze,
co prý za to taky stojí
a pak je utrácím za to,co nepotřebuji.
Najím se napiju
a už jen láska mi chybí ke štěstí.
Zavolám tam,
kde mají otevřeno
a objednám si lístky do první řady.
Odsouzen a omámen
se proplétám mezilidskými vztahy
zachránit čas.
Najím se a napiju
a už jen láska mi chybí ke štěstí.
Párátko
Tak si představ,
že máš problém
a stačí jedno malé lehké,
tak akorát,
aby ses s tím nemusel prát.
Smutek
Smutek je unavená bolest,
co se k tobě tiskne jako milenka.
Přitisklá,
dýchá na tvůj krk.
Na to,čím dýcháš.
Většinou vše opadává,
Když přichází hnědožlutý
SMUTEK
a PODZIM se valí po ulici.
Většinou hlava padá,
když ho cítíš,
jak tlačí a chce ven.
Pust ho....
Svíčka
Jediná teplá duše
v mém pokoji.
Jediná přítelkyně
na hrobě mrtvého.
Láska oslepuje,
zpívají můry,
když padají k jejím nohám,
ale proč ne!?
Má jediná duše,
se stále jasným plamenem.
4.5.2001´
Úsporná realita
Mám krušnej tejden,
moje holka chce mít
bezpodmínečně mezi
nohama nové ultralehké always.
Stejně se ve středu se mnou rozejde,
až dostane funkci.
Zlomená srdce a zlomené šípy.
Ne,ne ,ne,to mě přece
nevtáhne do depresí.
Skočím do supermarketu
a koupím si co chci.
Třeba to,co ani nechci,
ale alespoň utratím mý vydělaný – podělaný prachy.
Uklidní mě to.
Najím se v mekáči,
počkám až bude šest,
abych mohl volat bez kreditu.
Zajdu do čtyřhvězdičkovýho bordelu,
opiju se reklamní vodkou
a večer se vykoupu s Cavinem Clainem.
Usnu a nebudu na ní myslet.
Přestanu myslet na lásku,korupci,
erupci na slunci,násilí ve městě,
zkurvenou politiku a další sobce
neschopný rozhodnout za ty ,na které si dělají nárok
a přesto chtějí rozhodovat jak děti,
ale jiné než ty,které nás potřebují.
Přestanu myslet na hluboký smysl válek
a úbytek tolerance v procentech.
Přestanu myslet na všechny nás,
jak na těžítka na mém pracovním stole
Přestanu myslet
a ráno vstanu
a půjdu usměvavý do práce………..
Hodiny
Po dvou nožičkách,
tak jako všichni my
se snaží dohonit
skutečný čas.
A běží
a letí
a pádí
dohonit chvíli,
kterou právě promeškali,
visící stále na té samé zdi,
v pokoji, kde jakoby se kdosi zastavil.
Číslo
Strávil jsem dvě hodiny
Nad telefonním seznamem,
Jak jsem byl tebou omámen,
Ale tvé jméno v něm nebylo,
Ty milá sladká kobylo.
Tak jsem si vymyslel vlastní…
…zvedla to Lucie
a teď jsme spolu šťastní.
