Básně II.

Kdyby tvé oči tolik nemluvily,
tak bych se možná i smála,
protože nezmlknou, ani na malou chvíli,
říkám si, kéž jsem tě nepoznala.

Nikdy jsem na tebe nevěřila
a te' mi duše hoří.
Pozdě, jsem malá mořská víla
rozplynu se ti v moři?

Kdyby to šlo, tak s tebou žiju,
třeba i jako rybka v akváriu.

Chladila tráva, vonělo seno
a vítr šuměl, jen tvoje jméno...

Utéct před tebou se nedaří,
jsi na zemi, jsi na obloze,
tvá hlava na mém polštáři
a tvoje ruka na mé noze

Nad naší láskou visí
bezradnost jak Damoklův meč.
Kostkou si hodit, čí asi čí jsi?
Je třeba přichystat poslední leč.

Sejdem se na věčném mejdanu
a možná tam konečně dostanu...

Ta bolest je větší než by měla,
identita balancuje stranou,
převládá duše nad touhou těla
a sbohem je také nashledanou.

Před bolestí se neutíká
v životě zbytečně zmateném.
Trápení v srdci je zapíchnutá dýka!
...a ho'te po mně kamenem.

Hodils mě přes palubu
jak chcíplou rybu
držím krok a držím hubu,
možná dělám chybu.

Zkrátka a jednoduše
není ni prázdnějšího
než prázdná duše.

Ve vinárně U Sudu
je ve vzduchu cítit tráva,
zatracený tu splín
prázdnota vzdory osudu
na nervy vybrnkává
svůj oblíbený evergreen.

Cítíte, že tu něco hnije?
Že by moje poezie.

V podsvětí, kde Cháron
mrtvé duše převáží,
kde ani ptáček nepípá,
zmizelo z mých vah závaží,
ruce vzhůru
Xantypa

Stinná stránka anglicky
se řekne jednim slovem „drawback“.
Miláčku, přeji ti navždycky
ať vůbec žádnou nemám,
nebo jenom drobek.
P.S.: Páni a já už to vím,
že tohle není přání, ale prostý dream.