Básně III.

Umět tak chytit čas,
dopřát si dlouhý odpočinek,
pořád nám utíká, mizí v nás
a zamyká se do hodinek.

Vytřeštila na mě oči pravda.
Vypadala děsivě.
Já jsem vytřeštila oči na ní.
Vylekala se k smrti a zmizela.

Vždycky když nemůžu spát
a skýmkoli dopíjím usmolenou dvojku,
říkám si jak asi rád
hlídáš svůj dům – váš hrad
a žena ti utahuje dírku na obojku.
Nemáš na vybranou věrný psíku...
A to si se narodil v býku!

Ráno jsem spadla do septiku
a už jsem tam zůstala
předtím jsem rohlík utopila v mlíku
a jeho hrůzu poznala

Chtěla bych dokázat být jiná
neříkat o tom prázdná slova
jenže pak příjde první slina
všechno začíná znova a znova...

Až pochopím na světě základní věci
bude to velká událost
přestanu říkat: jakto, proč a přeci.
Budu už vědět přeci dost.

Vím co bych chtěla a co ne?
Upřímnost spadla do záchodu.
Vždycky když takhle utone,
snažím se já šlapat vodu.

V tvých očích jsem se utopila,
hodil jsi přeze mně z ostudy kabát,
Sirény křičely: Holka milá,
předtím ses měla naučit plavat!

Nad kávou a žloutkovým věnečkem
věděla všechno se svým mozečkem...