Ironie

Ta naše cesta k lásce je račí,
po zpátku vine se k posteli
a jenom tam říkat: Tak tohle nám stačí!
Ne, to bysme neměli.
Ta naše cesta k lásce je proklatě úzká,
v peřinách se zakončí.
Slova jsou zbytečná a kluzká
když z tebe je pouhý náhončí.
Té naší cesty k lásce není třeba,
dávno je ztracená,
city jsou pro nás tvrdý chleba
a pomazánka zkažená.
A přesto, skrz bublinky času,
po tvojí kráse pasu..